Přišel na kobereček za šéfem Janem Wolfem, slyšel, že udělal málo bodů, a podepsal výpověď. Konec Romana Nádvorníka v Karviné byl bleskový a i nečekaný. „Je mi to líto. Strašně rád bych tu práci dokončil, stabilizoval mužstvo a dělal fotbal pro lidi,“ snaží se 45letý kouč smířit se svým vyhazovem.
Karviná je předposlední se stejným počtem bodů jako poslední Dukla. A to je problém, který trenéra Romana Nádvorníka připravil o místo. Sám v rozhovoru pro deník Sport připouští, že bodů mělo být víc, na druhou stranu mluví o jiných zadaných úkolech, které naopak splnil.
A ty jsou?
„Byly celkem tři. První, abychom nesestoupili, samozřejmě. Druhý, podstatný, přebudovat mužstvo, v němž bylo hodně starších hráčů, výkonnost týmu měla sestupnou tendenci, a i proto se v minulé sezoně hrálo až do posledního kola o záchranu.“
A třetí?
„To bylo vyloženě přání majitele Jana Wolfa, tedy, aby se Karviné podařilo, tak jako jiným týmům, zviditelnit se a prodat nějakého hráče do většího klubu. Tím trochu zvýšit reputaci klubu a pomoct i pokladně.“
Pojďme po bodech. První se zatím hodnotit nedá, co přebudování?
„K tomu bych řekl dvě věci. První, že jsme opravdu ukončili dost starších hráčů a v posledních zápasech jsme hráli se sedmi novými, kteří předtím příliš, nebo vůbec nehráli. Logicky pak trochu trvá, než si to všechno sedne, ale povedlo se nám zabudovat mladé kluky, o kterých se spekulovalo, jestli jsou vůbec schopni první ligu stabilně hrát, jmenovitě odchovanci Lingr, Smrž, Galuška. Další třeba Francouz Dramé, který má ve 22 letech velice dobré parametry, povedl se i příchod Ba Louy.“
A druhá věc?
„Změnili jsme způsob hry. Karviná dříve hrála spíše jednoduše dlouhým balonem do útočné třetiny, a až tam se pak tvořila hra. My přešli na kombinaci odzadu, na vysoké napadání, což se divákům zalíbilo, byli jsme toho schopni i s mladými a konkurovali jsme větším soupeřům. Od zápasu v Ostravě byl herní posun zcela patrný.“
Jenže přesto jste se neubránili bodovým ztrátám. Proč, myslíte?
„Dělali jsme řadu triviálních chyb, ty byly způsobené určitou nevyhraností, nezkušeností. Chtělo to prostě ještě trochu času.“
Třetím bodem dohody s majitelem Wolfem mělo být zviditelnění některého hráče. Povedlo se to například ve Filipu Panákovi?
„Myslím, že ano. Našla se mu ideální pozice, přitom vedení bylo na začátku jiného názoru než já. Ale mně se na stoperu jevil Filip nejlíp.“
Proč?
„Za prvé jsem chtěl konstruktivního stopera, abychom mohli hrát kombinačně odzadu. To zvládal. Za druhé, u nás je málo rychlých středních obránců a on rychlost má. A za třetí, výborná hra ve vzduchu, u Filipa se ví, že to je jeho doména. Taky je mu bližší, když hraje čelem k soupeřově bráně, než když se k ní musí otáčet při přebírání míče výš ve hřišti. Tak proto.“
Když si to takhle vysvětlujete, končíte s křivdou na jazyku?
„Ne, takhle to ani nechci cítit, i když je mi to líto. U téhle profese s tím musíte od začátku počítat. Vedení si vyhodnotilo, že sice hra je atraktivní, má parametry, lidi jsou spokojení, ale máme málo bodů. A s tím vlastně souhlasím. Některé zápasy jsme měli stoprocentně dotáhnout k vítězství, třeba v Ostravě nebo doma se Sigmou. Ale to je způsobené i tím, že se mančaft přebudovával, jinak hráči podle mého odváděli v danou chvíli sto procent možného.“
Jak těžké nicméně je takový konec překousnout?
„Je to prostě škoda. Měli jsme rozdělanou práci, byly znát posuny ve výkonnosti, mužstvo mělo jasnou tvář. Jsem zklamaný, že v tom nemůžeme pokračovat a stabilizovat mužstvo na nějaké úrovni. V tomhle smekám před Sigmou. Venca Jílek tým přebíral, když se padalo z ligy, pak se špatně začalo ve druhé, přežil to, nakonec postoupil a měl fantastickou minulou sezonu. A teď se tolik nedaří, přesto zůstává. Ten klub na mě působí, jako že něčemu věří, a myslím si, že ve všech klubech by měla panovat v tomto ohledu podobná kultura.“
Zrovna v Karviné se za zhruba rok vystřídali už čtyři trenéři plus jako záskok sportovní ředitel Lubomír Vlk.
„Ano, ta fluktuace je nenormální. Asi to v Karviné není na velké budování mužstva.“
