Zhasíná za rokem, na který nikdy nezapomene. Na začátku ledna byl David Lischka (22) v euforii z přestupu do Sparty, o měsíc později ležel na lékařském stole a podroboval se náročné operaci srdce. Rudý dres nakonec přes hlavu přetáhl v létě. A i navzdory velké chybě v duelu s plzeňskou Viktorií končil podzim coby jeden z pilířů základní sestavy trenéra Václava Jílka. „Když to řeknu blbě, jsem rád za to, co se mi stalo. Tahle životní situace mi hodně ukázala,“ vykládá talentovaný stoper v obsáhlém rozhovoru pro iSport Premium.
Životní cesty jsou vrtošivé, často míří úplně jiným směrem, než bychom si přáli. David Lischka o tom ví svoje. Letos v únoru se ale postavil osudu čelem. Absolvoval operaci srdce a navzdory původním prognózám, že je s vrcholovou kariérou amen, se dokázal vrátit.
Když se krátce před vánočními svátky usadil v útrobách Letné do pohodlného křesla, měl v nohách dvanáct ligových startů v trikotu Sparty. V očích mu nechyběla jiskra. Mluvil klidně, vyrovnaně. Na první pohled byste vůbec neodhadli, jak silný má za sebou příběh. „Je až neuvěřitelné, jak se to všechno seběhlo,“ pouští se do vyprávění.
Máte za sebou určitě nejsložitější rok nejen v kariéře, ale i v životě. Souhlasíte?
„Musím říct, že celkově ten rok byl strašně náročný. Ale jsem vlastně vděčný za to, že jsem si tím mohl projít. Jsem ve Spartě, a když si zpět vybavím, že jsem nastoupil až v devátém kole, tak těch třináct odehraných soutěžních zápasů je super. Pořád mám možnost dělat to, co mě baví. Jsem za to nesmírně šťastný.“
Ještě loni v zimě to ale příliš optimisticky nevypadalo. Před operací srdce se mluvilo o tom, že máte možná po kariéře.
„Víte, já to beru úplně nejvíc pozitivně, jak se jenom dá. Když to řeknu blbě, jsem rád za to, co se mi stalo. Prožil jsem nějakou životní situaci, která mi hodně ukázala. Vytvořil jsem si příběh, se kterým si mě lidé spojili. Ale nechci, aby na mě koukali jako na toho Davida Lischku, který je po operaci srdce. Doufám, že si mě budou spojovat s výkony na hřišti, tam leží pravda. Tam mi nepomůže, že mám za sebou něco takového.“
Byl jste překvapený, že vás tak vážný zdravotní problém vyřadil vlastně jen na několik měsíců?
„Je to přesně tak. Byl jsem mimo od 12. února, v létě jsem pak nastoupil v prvním přátelském zápase s Benešovem, kde jsem odehrál šedesát minut. To máte šest měsíců, kdy jsem po operaci srdce hrál. Je až neuvěřitelné, jak rychle to ve skutečnosti šlo.“
V přípravě jste naskočil do většiny zápasů, pro leckoho pak bylo překvapení, že jste do ostrého zápasu šel v polovině září.
„Nikdo nevěděl, co od toho čekat. Ani já si nebyl jistý, jak budu reagovat v největší zátěži. Musím říct, že jsem v letní přípravě odtrénoval všechno, vynechal jsem možná dva tréninky. Bylo to pro mě ale strašně náročné, trápil jsem se v každém tréninku, hrozně mě to bolelo. I když jsem zápasy zvládl, nebylo to ono. Z měření GPS systémem jsme zjistili, že ty statistiky nejsou takové. Proto jsme si to vyhodnotili, že ještě potřebuju nějaký čas. Jsem rád, že je tu B-tým, kde jsem se postupně rozehrával a mohli jsme to s trenéry plánovat k návratu do áčka. Každý týden jsem absolvoval běžecký test, abychom viděli, jak se postupně zlepšuju. Do akce jsem šel až v momentě, kdy jsem byl dostatečně připravený.“
Hlava všechno zvládala bez problémů?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
