Ve slavné reprezentační éře trenéra Karla Brücknera představovali vrcholnou hrozbu pro každého soupeře. Tomáš Rosický organizoval ofenzivní manévry, Milan Baroš je z velké části přetvářel v branky. Na jejich souhru byla radost pohledět. „Milan pro mě byl v uvozovkách ideální útočník,“ vzpomíná nynější sportovní ředitel Sparty na dlouholetého parťáka, jenž po sezoně ukončí kariéru.
Na klubové úrovni se míjeli. Logicky. Zatímco Tomáš Rosický se ve Spartě vypracoval v záložníka světového kalibru, Milana Baroše do světa velkého fotbalu chystal ostravský Baník. Na reprezentační úrovni to ale byli letití parťáci.
„Milan měl krásnou kariéru a může na sebe být pyšný - za to, co dokázal. Známe se od teenagerských let, prolezli jsme spolu reprezentační výběry od nějakých čtrnácti nebo patnácti let,“ vzpomíná Rosický v rozhovoru pro server iSport.cz.
Na trávníku jim to klapalo náramně, byť jsou založením každý úplně jiný. Rosický tichý typ, Baroš zase velký bouřlivák.
„Milan tou svou divokostí, která se u něj projevovala, byl pro každého obránce strašně nepříjemný. Obdivoval jsem na něm, že i když se mu zrovna nedařilo, vždycky strašně dřel. Všem bekům se na něj muselo hrát hrozně špatně,“ vzpomíná Rosický.
Napočítali bychom spoustu branek, které národní tým slavil právě po spolupráci tohoto dua. Rosický tvořil, Baroš pálil. Rovnice, o níž se Češi mohli roky opírat. A soupeři povětšinou trpěli...
„Pro mě to byl v uvozovkách ideální útočník. Měl vynikající timing. Věděl, kdy jít do náběhu. Do takových kluků chcete hrát, s Milanem to na hřišti byla radost,“ potvrzuje sportovní ředitel Sparty.
Když Baroš oznamoval definitivní konec kariéry, nešlo se zbavit dojmu, že tím hlavním důvodem jsou stále častější zdravotní problémy. I tohle mají částečně spojené, taky Rosického totiž nepustilo dál vlastní tělo.
„Velice přesně tu situaci znám. Celý život děláte něco, co milujete. Není pak jednoduché to opustit. Zvlášť, když tělo už nechce, a vy to rvete jenom hlavou. Na Milana čeká nová etapa života bez fotbalu, není snadné se přešaltrovat,“ říká Rosický.
Bývalý hráč Arsenalu či Borussie Dortmund se krátce po konci aktivní kariéry přesunul do funkcionářské role. Podobně učinili třeba Pavel Nedvěd, Zdeněk Grygera nebo Marek Jankulovski. Přidá se k nim výhledově i Baroš?
„Těžko soudit. Bude záležet i na tom, jak Milan vidí sám sebe. Spoustu fotbalistů si po tom režimu, který máte celou kariéru, chce odfrknout. Bude záležet, jak se mu život bez fotbalu bude líbit. Někomu se po konci kariéry uleví, těch příkladů je strašná spousta. Najdou se v tom, že v uvozovkách nemusí nic dělat. Někdo má naopak ambice se zase posunout dál. I já sám jsem zvědavý, jak Milan bude pokračovat,“ uzavírá Rosický.