Po těžkém zranění kotníku, které ho na rok vyřadilo ze hry, pracuje Filip Twardzik (27) na návratu mezi elitu. Bývalý hráč Herty Berlín, Celticu Glasgow nebo Boltonu Wanderers si poprvé zahraje FORTUNA:LIGU. Po vydařeném angažmá ve slovenském Ružomberoku podepsal dvouletou smlouvu v Karviné. Upřednostnil ji i před zajímavou nabídkou z polské ligy. „Nabídka byla z velmi ambiciózního týmu, který hraje Evropskou ligu, ale zájem nebyl tak velký, jako z Karviné,“ říká Twardzik.
Čím vás karvinská nabídka zaujala?
„Od trenérů přes sportovního manažera bylo zřejmé, že mě strašně chtějí. Měl jsem nabídky ze zahraničí i z Čech, ty jsem odmítnul. Jednoznačně jsem chtěl jít do Karviné, protože zájem byl obrovský. Navíc jsem v Čechách hrál jen ve druhé lize ve Vítkovicích (sezona 2017/18), kde působil můj otec. Pak jsem měl přestoupit do Opavy, to nějak nevyšlo, nedohodli jsme se a šel jsem do Ružomberoku. Roli trošku hrálo i to, že tady táta chvíli hrál. I kvůli tomu jsem vybral Karvinou.“
Jdete v tátových stopách?
„Asi tak. Uvidíme, možná se posunu ještě někam dál. Je v tom trochu i nostalgie. Chci se posunout dál a věřím, že mi v tom Karviná pomůže.“
Zmínil jste zahraniční nabídky, ty nebyly až tak ambiciózní?
„Právě, že byly, ale zájem nebyl tak velký jako z Karviné. Nabídka byla z velmi ambiciózního polského týmu, který hraje Evropskou ligu. Ale karvinský trenér mi volal každý den. Jak jsem na tom, jestli už jsem někde podepsal, chtěl mě tady. Řekl mi i proč. A já jdu tam, kde se budu cítit dobře. Udělalo to na mě dojem, proto jsem tady.“
Jakou roli a místo na hřišti byste v Karviné měl mít?
„Záleží, kam mě dá trenér. Můžu hrát na stoperu, na levém bekovi, klidně i vpravo.“
Ve Vítkovicích jste hrával víc vpředu, je to tak?
„Dá se to tak říct, hrával jsem středního záložníka, levého beka i stopera. Vyzkoušeli mě asi všude. Myslím, že někde na stoperu ve středu hřiště mi to vyhovuje nejvíc.“
Ve Vítkovicích (6 gólů) i v Ružomberoku (7 gólů) jste byl nejlepším střelcem týmu. Není vás vzadu škoda?
„Skórovat se dá i zezadu (usmívá se). V Ružomberoku jsem kopal penalty, ve Vítkovicích byly nějaké hlavy ze standardek. Když to přijde, rád budu dávat i góly.“
Hned v prvním duelu za Karvinou proti Jastrzebie (2:0) jste měl jednu slušnou střelu z dálky...
„Zkusil jsem, ale už mě nohy tahaly. Přijel jsem v úterý večer, pak byl ještě trénink. Ve středu proti Jastrzebie bylo domluveno, že dám poločas, trenér mě nechal déle (70 minut), cítil jsem se v pohodě. Když jsem byl u střely, už mi síly docházely, takže to nebylo takové, jak jsem si představoval.“
Jak se vám jako bývalému hráči Vítkovic dívá na problémy a ústup ze slávy kdysi zvučné značky?
„Moc jsem to nevnímal, byl jsem tam necelý rok. Narodila se mi tehdy dcera, vrátil jsem se do Čech, jinak bych chtěl v zahraničí zůstat. Začínal jsem od nuly, protože jsem byl kvůli zranění rok bez angažmá. Pak přišly Vítkovice, potom Ružomberok a teď Karviná. Vítkovice mi určitě pomohly, začínal jsem od nuly.“
Restart kariéry po těžkém zranění se vám daří?
„Zatím jo, uvidíme, jak to půjde dál.“
Co vás vlastně trápilo?
„Když jsem vypověděl smlouvu s Boltonem, bylo to v blbém období (začátek srpna 2016). Byl konec transferů, musel jsem čekat do ledna. A 4. ledna, to si pamatuju dodnes, jsem hrál s bráchou halový turnaj a jeden protihráč mi přejel kotník. Léčil jsem se čtyři měsíce. Do haly už nepůjdu. Tehdy jsem si šel zahrát, abych se udržoval kondičně a došlo k úrazu.“
V Karviné jste chvíli, přesto, jak na vás tým zatím působí?
„Některé kluky znám, třeba s Kristim (Qose) jsem hrál. I Tavarese, co byl v Trnavě, znám. Vím, že tady minulý rok hráli o záchranu, ale věřím, že teď to bude o něco lepší. Sice jsem českou ligu moc nesledoval, ale myslím si, že tenhle tým má na víc než hrát jenom o záchranu.“
