Blesková akce dopadla úspěšně. Michael Krmenčík (29) kývl na přestup do Persija Jakarta a od konce minulého týdne vstřebává atmosféru daleké Indonésie, kde se pouští do nového dobrodružství. V hektickém období si našel čas i na velký rozhovor pro deník Sport a iSport.cz. Proč si vybral exotické angažmá? Jak vážné bylo obnovení „manželství“ s Plzní? Co ho láká na fotbale mimo Evropu a proč nevzdává boj o reprezentační dres?
Z hotelového pokoje sleduje nekonečné proudy lidí a zácpy, které v centru desetimilionové Jakarty neustávají ani v hluboké noci. „Fakt blázinec, na tohle se zvyká těžko,“ líčí Michael Krmenčík první poznatky, když začne v dobré náladě hovořit do telefonu. S parťákem Ondřejem Kúdelou si zvykají na nové prostředí a vše chystají na to, aby za nimi v brzké budoucnosti dorazily kompletní rodiny.
Co se vám honí hlavou pár dní po přestupu?
„Máme za sebou dlouhý let. Z Prahy to trvá pět a půl hodiny do Dubaje, poté zhruba osm hodin dvacet minut sem do Jakarty. Je to zhruba jedenáct tisíc kilometrů, přes půl světa. Na letišti to bylo super, čekali tam na mě fanoušci. Užil jsem si, bylo to nádherné. Lidé jsou tady vstřícní, hodní, velcí fanoušci Persije.“
Během letu jste měl dost času přemýšlet, co vás v novém angažmá čeká.
„Věděl jsem, že tady je Kudy (obránce Ondřej Kúdela) i trenér Klíma (kouč gólmanů). Je super, že tady budeme tři Češi, navíc budeme bydlet ve stejné budově, kde jsou nádherné apartmány. Takže jsem si nedělal hlavu s tím, že tady budu sám nebo se mi něco nebude líbit. Bral jsem to tak, že tady budu mít ještě další kluky, se kterými si můžeme říct něco česky a pokecat o naší zemi.“
Transfer do Jakarty nabral na konci minulého týdne velký spád, že?
„Na přestup jsem se chystal, chodil jsem běhat, Dan Smejkal (hráčův agent) mi ve Zbuzanech zařídil individuální střelecké tréninky. Teď mám měsíc na to se aklimatizovat na počasí a nabrat trošku fyzičku.“
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
