Jarní hit Vasil Kušej tentokrát nebyl žádný šlágr, i proto zůstaly body na Slovácku. Kouči Martinu Svědíkovi vyšel tah s Vlasijem Sinjavským v základu (1+1) a kapitán Michal Kadlec opět ukázal, že hrát s ním a bez něj je velký rozdíl. Právě jeho hlavička rozhodla poutavou bitvu. „Po bezkrevném výkonu na Slavii už jsem tým zase poznával,“ těšilo kouče Martina Svědíka.
Fanoušci si během utkání s chutí zapískali na Michala Tomiče, který v zimě odešel ze Slovácka do Slavie, a ve finále jásali nad odmakanými třemi body. Svědíkova parta je po vyřazení v MOL Cupu s Bohemians a ligové porážce na Slavii potřebovala. Její výkon opět gradoval ve druhé půli.
Na lavičku vítězů se po třízápasovém trestu vrátil hlavní kouč Martin Svědík, jenž dal na jaře poprvé šanci v základu Seung-Bin Kimovi a Vlasiji Sinjavskému. A zrovna tihle dva cizinci obstarali první gól. Korejcovu sraženou střelu si našel na zadní tyči Estonec a v pádu ji přesměroval pod břevno. „Jeho výkon byl velmi dobrý,“ uznal Svědík. S hosty to však nezamávalo a brzy využili slabost soka – bránění standardek. „To je naše bolest,“ poznamenal Svědík.
Žitného roh se dostal po odrazu v malém vápně k Laminu Jawovi, který si prudkou ránou otevřel po zimním přestupu ze Zlína v Mladé Boleslavi brankový účet. Přes celé hřiště se radoval Petr Mikulec, který nahradil v bráně Jana Šedu. Od 23. prosince 2020 nastoupil v lize teprve podruhé, loni na podzim byl na Spartě potupen čtyřmi góly. Jednou hodně zariskoval při rozehrávce, jinak svou roli zvládal. A když nedosáhl na centr z rohu, spasil ho stoper David Šimek, který na konci první půle odvrátil z brankové čáry Mihálikovu gólovou hlavičku.
Na tu Kadlecovu po Sinjavského skvostném centru už nedosáhl ani on, osmatřicetiletý kapitán se trefil rybičkou k tyči a poprvé v ročníku. „Slovácko nás ve druhé půli přetlačilo,“ uznal kouč hostů Pavel Hoftych, jehož celek vyhrál na jaře jediný duel ze šesti.
Přitom ukázal dobré věci. Převážně v první půli. Po pauze i kvůli Šimkově zranění a stažení Daniela Marečka do obrany v ofenzivě přibrzdil. Postupně se vytrácel i Kušej. „Těžko se dá očekávat, že bude každý zápas nejlepší na hřišti,“ poukázal Hoftych. „Byl velmi dobře bráněný a my jsme ho tolik nevyužívali. Ale furt byl aktivní, snažil se. Jen to nebylo s vyloženými šancemi.“
Hoftychovi se nelíbil stav hrací plochy. Na hrbolatém trávníku míč skákal. „Nejhorší hřiště, na jakém jsme hráli,“ ulevil si kouč. Nenadchl ho ani sudí Jan Petřík. „Ze strany rozhodčího to bylo rozkouskované,“ vadilo mu.
Soupeř po poločasové poradě tradičně nakopnul diesel a triumfoval počtvrté ze šesti jarních partií.
Prospěl mu návrat pracovitého útočníka Mihálika, nadstandardní řešení situací nabízel veterán Petržela, ve středu hřiště sbírali balony Daníček s Havlíkem. Ve druhé půli pracoval celý mančaft ve vysoké kvalitě. Tohle se kouči muselo líbit. „Boleslav jsme s výjimkou standardek nepustili vůbec do ničeho,“ lebedil si Svědík. „Jsem rád, že jsme to strhli na svoji stranu. Výhru beru jako zaslouženou. Měli jsme touhu po vítězství,“ dodal.
