V Rusku se bývalý český reprezentant Martin Jiránek cítil jako doma, dokonce si tam našel přítelkyni. Přesto se v létě vydal za novým angažmá, posílil anglický Birmingham City. Zatím však nastoupil jen k jednomu duelu Ligového poháru. Na debut v Premier League stále čeká.
Sobotní utkání s West Hamem sledoval Martin Jiránek doma, v pohodlném divanu. „Nedávali to přímo, musel jsem si zápas najít na internetu,“ prozrazuje český obránce Birminghamu. Doléčoval svalové zranění, ale doufá, že v příštím utkání už bude zdravotně v pořádku a konečně se dočká prvního vystoupení ve slavné Premier League.
Proč jste ještě příležitost nedostal?
„Dávám se zdravotně do pořádku. Před čtrnácti dny jsem si natáhl sval, deset dní jsem vůbec netrénoval. Až dva dny před zápasem s West Hamem jsem se připojil k mužstvu, ale trenér McLeish nechtěl riskovat, že by se mi to obnovilo, tak mě nepovolal. Zápasovou zátěž nemám, nevím, jak by to drželo. Ale na příští duel proti Stoke City už bych mohl být k dispozici.“
Martin Jiránek se svým novým mazlíčkem Rolls Roycem Ghost 200 • Foto Blesk Jiří Černohorský
Svalové zranění? Jak se vám to stalo? Vám, ruskému bohatýru, který vždy všechno vydržel?
„Je pravda, že za poslední rok a půl mi nic nebylo. Nevynechal jsem ani jeden trénink, ani jeden zápas. Teď to najednou přišlo. Svalové potíže vás můžou postihnout kdykoli.“
Není to věkem?
„Je mi sice jedenatřicet, ale cítím se v pohodě. Připadám si o čtyři roky mladší.“
Přišel jste o setkání s Radoslavem Kováčem, s nímž jste působil ve Spartaku. Není vám to líto?
„Já se s Kovim viděl, den před utkáním, když už tady West Ham byl, tak jsme si popovídali. Zašel jsem k němu na hotel, strávili jsme spolu hodinu a půl.“
Zatím jste ani jednou v Premier League nenastoupil. Nelitujete svého přestupu?
„Je to něco nového. Říká se, že je to nejlepší liga na světě, to přitahuje. Určitě je hodně důrazná, přesto si myslím, že Spartak Moskva na tom byl technicky líp. Ale moc se těším, až ji vyzkouším. Doufám, že šanci dostanu.“
Nestýská se vám po evropských pohárech?
„Trochu ano, ale to se nedá nic dělat.“
Birmingham je po 12. kole na 15. příčce. Nejsou z toho fanoušci rozladěni?
„Oni vědí, že nemáme kádr na titul. Minulou sezonu tým sice jako nováček nehrál špatně, ale říká se, že druhá je složitější. To chápou a berou to. Nejsou z toho frustrovaní.“
Po dlouhém angažmá v ruské lize jste přiznal, že se cítíte napůl Rusem. Zbyl vám ještě kousek těla pro to, abyste se stal také Angličanem?
„Uvidíme. Jsem tu hodně krátce. Teprve se rozhodnu, jestli bych tu chtěl zůstat déle. Jediné, co mi zatím hrozně vadí, je počasí. Furt tu prší, žádná sláva. Ale jinak to dokážu strávit. Je to vyspělá Evropa, není tu zle.“
Chcete říct, že vám schází ukrutná ruská zima?
„Zima není nic příšerného, když je suchá. Když je pod nulou, třeba minus pět, ale není vítr, tak se to dá v pohodě vydržet. Kdežto v Anglii jsme trénovali v plus šesti, ale déšť a vlezlý vítr, to byla hrůza.“
Našel jste si v mužstvu kamarády?
„Nejvíce jsme se sblížil se Sašou Hlebem, který je tu na hostování z Barcelony. Mluvíme spolu rusky, trenér nám to toleruje. Španělé taky mluví spolu mateřštinou, tak mu to nevadí.“
Proslul jste svými nečekanými návraty do reprezentace. Nechystáte další?
„Ne, ne. Já před rokem oznámil, že už jsem skončil. I kdyby přišla pozvánka, nejel bych.“
Počkejte, kdyby vás trenér Bílek potřeboval, to byste ho odmítl?
„Už tehdy to byla jen výpomoc. Myslím si, že má dost dobrých hráčů, aby mě už nepotřeboval.“
