Makej, makej! slyší hráči Sparty. V Rakousku dostávají do těla
PŘÍMO Z RAKOUSKA | Bad Leonfelden. Malebné městečko v Rakousku, jen pár kilometrů od hranic s Českou republikou. Sluníčko se do něj při pondělním dopoledni opírá naplno, teplota šplhá ke třicítce. Člověk má chuť tam maximálně zasednout do stínu a odpočívat, pro hráče Sparty tohle ale neplatí. Místo toho se postupně trousí na rozpálený trávník. Na programu je další tréninková jednotka o maximální intenzitě, nedělnímu utkání proti Kazani navzdory.
Na krásně upraveném pažitu nejsou všichni. Chybí potlučení David Lafata, Michal Kadlec a Lukáš Juliš, záložník Lukáš Vácha s podezřením na poranění vazů v kotníku ještě v neděli večer odjel na vyšetření do Prahy. Zbytek hráčů ovšem na dopoledním tréninku nechybí. Vzduchem se nese dětský křik z nedalekého koupaliště, Sparťané se ale pouští do tvrdé šichty.
Ještě předtím si vyslechnou několik ostrých slov od trenéra Zdeňka Ščasného k nedělnímu přípravnému duelu proti Kazani. Výkon nebyl dobrý, slova chvály proto nejsou na místě. Ščasný spíš upozorňuje na nedostatky a chyby, občas trochu zvýší hlas. Po deseti minutách se může jít na to.
Nejprve důkladná rozcvička, poté už cvičení zaměřené na kombinaci a krátké narážečky. Udržet míč na zemi, to je primární úkol. „Nehoň to ve vzduchu, tu přihrávku musíš přitáhnout,“ upozorní Ščasný, jakmile se míč jen trochu zvedne nad pokropený trávník.
Všechno je to navíc ve velké rychlosti, na intenzitě si trenéři zakládají. „Pojď, pojď, makej! Ještě třicet vteřin,“ burcuje asistent Stanislav Hejkal viditelně unavené hráče. Není se čemu divit, rakouský dril se začíná projevovat. Soustředění se přehouplo do své druhé poloviny, do toho přípravné zápasy. Trenéři vědí, že toho hráči mají nad hlavu. Před náročnou sezonou, ve které chce být Sparta znovu úspěšná i na evropském poli, to ovšem jinak nejde.
Hráči, kteří odehráli celý duel proti Kazani, mají režim přece jen volnější. Bořek Dočkal, Ondřej Zahustel, Costa či Mario Holek se proto věnují důkladnému výklusu, dlouhé minuty krouží kolem hřiště a vyklepávají svaly.
Zbytek se po kombinačním cvičení přesune ke hře na dvě branky. Tři mužstva po čtyřech a může se jít na to. Góly nejsou tím hlavním, smyslem je poradit si fotbalově za každé situace, i proto se hraje pouze na pár metrech.
„Marec, ta byla životní,“ chválí hráči záložníka Lukáše Marečka poté, co utáhne pravačkou balon přímo do šibenice. Po necelé hodině a půl tréninková jednotka končí, odpoledne hráče čekala tradiční vyjížďka na raftech. V úterý dopoledne se ale zase pustí do úmorné dřiny.
