Ve Zlíně už vidím DNA Juventusu, říká Grygera. Hráče teď neshání
Chytlo ho to. A má výsledky. Aktivní kariéru Zdeněk Grygera (36) odpískal kvůli zdravotním neduhům, ale ve fotbale jeho jméno pořád zní. Úspěch Fastavu Zlín je také jeho dílo ve funkci manažera. Bývalý reprezentant brzy získal pověst zdatného vyjednávače, který má vždy u druhé strany respekt. „Vedle majitele Červenky jsem se hodně naučil,“ vypráví bývalý reprezentant.
Jede naplno. Z jednání na jednání, co chvíli to otočí ze Zlína do Prahy a zpátky. Olomouci vyfoukl Harise Harbu, z Táborska přitáhl Ibrahima Traorého. V roli sportovního manažera se Zdeněk Grygera našel.
Jak často jste na stadionu?
„Snažím se být denně, aspoň na chvíli. Ale když tady přes týden dva nebo tři dny nejsem, nic se neděje. Kluci trénují a s koučem si zavoláme. Když jsem v Praze, sejdu se se zástupci jiných klubů a zeptám se, co je nového. Myslím, že tohle vyhovuje i majiteli, protože něco zjistím. Vždycky jsem víc tíhnul k této práci než k trenérské. Trenér musí být plus minus každý den na stadionu.“
Boss Zdeněk Červenka vás bere s sebou na většinu jednání. Co vám to přináší?
„Nejintenzivnější bylo loňské léto, kdy se postupovalo do první ligy. Hodně jsme toho objezdili a já jsem se toho vedle majitele dost naučil. Dnes už si práci víc rozdělíme, mám jeho důvěru. Dobře se doplňujeme, i já už mám svůj okruh činnosti. Na konečné jednání samozřejmě jezdíme dohromady, aby u toho byl také on.“
Co jste se konkrétně naučil?
„Díky němu (Červenkovi) jsem měl možnost být nejen u jednání o fotbale, ale i u firemních. Člověk vidí, jak se ty debaty vedou, jak se komunikuje. Něco si z toho vezmete, přidáte něco svého. Byl jsem třeba na výstavách v rámci Lukromu. Potkáte různé lidi v jiném prostředí, což vás obohatí. Naši sponzoři jsou často navázaní na majitele, takže jsem u jednání občas asistoval. Kolikrát si lidé z jiného oboru rádi se mnou povykládají o fotbale. Je to fenomén.“
Dá se tu udělat kus práce
S majitelem si tykáte?
„Ano, po krátké době mi to nabídl. Bere mě jako partnera, komunikujeme spolu denně. Že si tykáme, ale neznamená, že k němu ztrácím respekt. Vůbec ne. Mám ho velký. Vidím, co dokázal s Lukromem i ve fotbale. On má ohromný přehled. I o druhé lize. Málokterý majitel ho má takový. Kolikrát zírám i já, když mluví, že ten a ten šel před rokem z Varnsdorfu tam a tam.“ (smích)
Zažil jste zázemí Juventusu, Ajaxu, Fulhamu, Sparty…Jak si zvykáte na malý zlínský svět?
„Je to něco jiného. Na druhou stranu, já jsem začínal v Holešově a tady ve Zlíně. Je fakt, že se toho od té doby moc nezměnilo. (úsměv) Vrátil jsem se a všichni víme, že se tu dá udělat kus práce. Momentálně je na prvním místě sportovní stránka. Postoupili jsme do ligy a chceme to dál posouvat. Sám víte, že to děláme v podstatě ve čtyřech lidech. Navíc má majitel velkou firmu.“
Jak se vám komunikuje s trenérem Bohumilem Páníkem?
„Myslím, že k sobě máme stoprocentní důvěru. Nechám ho dělat jeho práci, do tréninků mu nezasahuju. Spíš to konzultujeme. Chci být obeznámen s tím, co se dělá. Jsem taková pravá ruka majitele, který potřebuje mít servis. Trenér zase nechává na nás vyjednávání s hráči. Probereme to nejdřív s Bobem, a když je spokojený, tak to finalizujeme my se Zdeňkem Červenkou. Musím říct, že se to zatím oboustranně vyplácí. Trenérovi vždycky zavoláme, že to dobře dopadlo. Chceme, aby on byl ten první, kdo bude vědět o odchodech Železníka nebo Poznara.“
Očima trenéra: Není to pantáta |
„Rád komunikuju s lidmi, kteří vyhodnocují fotbal v klidu a bez emocí. Zdena má u mužstva respekt. Je obrovsky důležité, že to není nějaký pantáta, který jen obecně kecá. On mluví konkrétně. Prošel velkými kluby, paměť má dobrou. Občas se bavíme o defenzivě a nejvíc o jednotlivých hráčích, jejich výkonnosti.“ Bohumil Páník kouč Fastavu Zlín |
Co může Zlín nabídnout ligovému hráči?
„Když to dneska vidím, tak kluci jsou spokojení. Jsou rádi, že jsou tam, kde jsou a že jim to jde. Když se daří, tak o ničem lepším možná ani nepřemýšlí a některé nedostatky přehlíží. Teď jim v podstatě nic nevadí. (úsměv) Samozřejmě známe své hranice.“
Snažíte se brzdit euforii?
„Když jsem posledních čtrnáct dní viděl, co je v novinách, volal jsem majiteli a říkal mu, že už je toho moc. Nejradši máme reprezentační pauzu, kdy se nehraje liga. V ní ať se píše cokoliv. (úsměv) Teď všichni čekají, jak to dál zvládneme. Na rovinu: týden před Spartou nemusím chodit na stadion. Všichni to mají v hlavě. Ale pak máte zápasy jako je Hradec venku. Ty jsou nejtěžší. Musíte mančaft připravit, aby tam k něčemu nedošlo a navázalo se na Spartu. Na druhou stranu říkám majiteli, že když se o nás nebude psát, taky je to špatně.“
Nic nesháním
Jakou máte přestupovou strategii? Prodáte v zimě Hájka nebo Jugase?
„To je těžké. Samozřejmě chceme, aby tým zůstal minimálně do léta pohromadě. Vidíme, že to klape. Ani v tuhle chvíli nemáme důvod nějak kádr doplňovat. Ale ve fotbale nikdy nevíte, co může nastat. Pár manažerů mi volalo a ptalo se: Co sháníte? Já na to: Shánět můžu ovoce nebo zeleninu. Nesháním nic, nic nepotřebuju. Podívejte se na tabulku. Však vidíte, jak nám to funguje.“
Co se snažíte aplikovat z vašich hráčských zkušeností ve velkých klubech?
„Nejvíc si pamatuju Juventus a jeho DNA. Ten pocit, že musíte vyhrávat a musíte se naučit pořád vyhrávat. Na klucích ve Zlíně teď to odhodlání vidím. Do každého zápasu s ním jdou.“
To dřív nebylo.
„Loni na podzim jsme taky hráli dobře, a i když jsme třeba prohráli, všichni nás chválili. A já jsem říkal: „To je dobře pro vás, ne pro mě.“ Cítil jsem, že to ještě musíme posunout dál a vozit body i zvenku. Chyběl nám kousek. A to je přesně ono. Vidíte tu změnu. Letos získáváme body i na hřištích velkých klubů a hned se to odráží v tabulce, v atmosféře v týmu a celém prostředí. Pak jede tento tým do Hradce a těžký zápas zvládne. I díky zkušenostem. Pavel Nedvěd vždycky píše: „Ty jo, vy válíte.“ Všichni to prožívají. Nikdo nebyl zvyklý, že bude nahoře někdo jiný než Plzeň, Sparta, Jablonec nebo Liberec. Liga je najednou pestřejší. Možná jsme pro někoho takový impulz.“
Prostě to jde, když se chce.
„Je za tím práce, samozřejmě. Zadarmo to není. Vidím, jak kluci k fotbalu přistupují a co mu obětují.“
