Obří talent má trable! Trubač se opil, v Hradci hraje minimálně
Bylo mu čerstvě sedmnáct, když hrál ligu. Mimochodem jako z praku. Daniel Trubač platil za hráče s netušenými možnostmi. Byl lídrem mládežnických reprezentací, pokukovala po něm Sparta. Od jeho prvního výsadku mezi českou elitu uběhly skoro tři roky. Vzpomínky odvál čas. Třpytivý talent je pořád „jen“ v Hradci Králové, hraje minimálně. Naposledy neupoutal na hřišti, ale hrubým porušením životosprávy.
Existenční zápas s Jihlavou „votroci“ projeli po ošklivém výkonu 1:3. Každý by se zavřel doma a rezignoval by na spravení nálady v nočních podnicích. Ne tak Daniel Trubač. Vyrazil na ples, pak obešel pár barů. Padlo víc než malé množství skleniček. Průšvih byl na světě. „Beru to jako mladickou nerozvážnost. V jeho případě se to stalo poprvé. Vyříkali jsme si to. Věřím, že se to nebude opakovat,“ shovívavě pronesl Bohuslav Pilný, trenér Východočechů.
Byť se jedná o ojedinělost, poslední úlet tak trochu zapadá do uvadající kariéry výrazně talentovaného mládence. V sedmnácti letech se mu otevřel svět. Odborníci koukali s otevřenou pusou na kejkle, které předváděl na ligovém jevišti.
„Herní situace rozhodně neřeší tuctově, naopak originálně, ale toho byl třeba Fenin schopný taky. A výsledek všichni známe. Trubač hrál v raném věku nejkvalitnější soutěž u nás. Klub mu vytvořil veškeré předpoklady pro růst. Jenže každý hráč má nějaký potenciál, jenž je ovlivněn třemi základními faktory. Talentem, podmínkami a zájmem se rozvíjet,“ přemýšlí trenérská ikona Ladislav Škorpil, který má Trubače v Hradci skoro dennodenně na očích.
„V dorostenecké reprezentaci jsem měl Pavla Nedvěda. Všude se o něm psalo, jak je to abnormální pracant, ani ne tolik talent. On to o sobě i sám tvrdil. Ale za mě: Nedvěd byl talent jako prase. A že k tomu nadstandardu přidal píli, pracovitost a zájem, tak vystoupal na absolutní vrchol.“
A právě v „zájmu o vlastní rozvoj“ Trubač poněkud kulhá. Ne snad, že by fotbal vyloženě flákal, ale život mu ztížily vážné problémy ve škole. Neučil se, na studia přestal docházet, hrozilo mu opakování ročníku. Místo, aby se mohl s čistou hlavou věnovat fotbalu, řešil složitosti v osobním životě. Po dohodě s rodiči, zároveň v nesouladu s názorem klubu, nakonec střední školu přerušil. Prý proto, aby se mohl plně soustředit na fotbal.
Nepomohlo to. Trubač strastiplně hledá cestu do základní sestavy Hradce Králové. Výstup sestav na výsluní mu komplikují výrazné výkonnostní propady. Jednou zazáří, pak je třikrát neviditelný. Na čas vypadl z mládežnické reprezentace. „Chtělo by, aby jeho projev měl větší grády. Není to extra dynamický typ, a když zvolí při řešení situací nižší rychlost, je to problém. Dalším limitem je situace v hradeckém fotbale. Nyní nejde dělat sestavu, aby Trubač hrál, ale aby se vyhrálo,“ nabízí svůj pohled Škorpil.
I přes výše zmíněné je Trubač stále hráčem, jehož předpoklady jsou vysoce nadstandardní. V Hradci mají daleko k tomu nacpat ho do škatulky potížisty, s kterým nemá cenu se piplat. Naopak. „Přijde mi, že si všechno uvědomil. Na tréninku začal šlapat. Věřím, že všem ještě ukáže,“ je přesvědčený Pilný.
Otázkou je kdy. Nebo spíš jestli?
