Lafata není podhrot, tupé kraje i jalový Janko. Pět věcí, které trápí Spartu
Co Spartě ve čtvrteční generálce proti Vitesse Arnhem (1:1) fungovalo? Popravdě řečeno – prakticky nic. Milionovými posilami napěchovaný tým působil týden před prvním soutěžním zápasem hodně rozpačitým dojmem, který aspoň částečně spravil lepší druhý poločas a především konečný výsledek. „Tento zápas nám ukázal, na čem všem musíme pracovat, ale také některé dobré signály,“ uvedl trenér Andrea Stramaccioni.
Lafata jako desítka
Jedním z nejpřekvapivějších tahů Andrey Stramaccioniho je fakt, že v roli podhrotového hráče, nazývaného ve fotbalovém žargonu desítka, potvrdil Davida Lafatu. Tuto netradiční úlohu sice svěřil sparťanskému kapitánovi už při svém jarním záskoku Petr Rada, jenže tehdy se to bralo jako provizorium. Nyní je však z toho trvalé řešení, které vyvolává velké rozpaky. Lafata je nejsilnější v pokutovém území soupeře, jenže do svého oblíbeného revíru se nyní zdaleka tak často nedostane, naopak se musí vracet až hluboko před svou branku. A navíc mu schází dynamika a rychlost.
Kostrbatá rozehrávka
Lukáš Štetina na začátku třikrát namazal soupeři, s rozehrávkou se potýkal i druhý stoper Semih Kaya. Hra Sparty proti Vitesse však nefungovala zejména vinou středních záložníků. V prvním poločase si chodil mezi střední obránce pro míč Martin Frýdek, po přestávce si pak tuto roli vyzkoušel Michal Sáček – a ani v jednom případě Andrea Stramaccioni se způsobem zakládání útoků spokojen nebyl. „Vyplynulo to z toho, že jsem po záložnících chtěl práci, která neodpovídá jejich charakteristice, proto rozumím, že Sáček a Frýdek měli problémy,“ uvedl italský kouč Sparty.
Nefunkční presink
Zejména v první půli Sparta míče velmi snadno ztrácela a hodně těžce je získávala zpět. Chytří a šikovní hráči pátého celku holandské Eredivisie se z obklíčení hráčů v rudých dresech snadno dostávali a vyjížděli do nebezpečných brejků, jejichž hašení stálo domácí spoustu sil. „Chtěli jsme je presovat, ale dělali jsme to blbě, takže soupeři zbyl pokaždé někdo volný,“ popsal to lakonicky křídelník Josef Šural. Na organizaci napadání tedy čeká italský realizační tým ještě spousta práce, navíc zůstává otázkou, jestli může být s ohledem na typologii některých hráčů skutečně účinné.
Tupé kraje
Na pravém křídle dostal šanci Václav Kadlec, ale dokonale ji promarnil. Když se pokusil o driblink, většinou ztroskotal na první překážce, s míčem a prostorem pracoval hodně nešikovně. A ještě se nestačil vracet. Josefu Šuralovi se na druhé straně nevedlo o moc lépe, ale přece jen se dokázal zapojit do mezihry a nakonec i vyrovnal. Hrdinou byl nicméně Srdjan Plavšič, který nahradil Kadlece o přestávce a hře Sparty dodal svým entuziasmem a drajvem patřičné grády. „Je to bojovník. I když má snad čtyřicet kilo, bojuje o každý míč a to se mi líbí,“ pochválil ho Andrea Stramaccioni.
Jalový Janko
Z šesti posil, které zasáhly do generálky proti Vitesse, byl největším zklamáním výkon Marka Janka. V první půli se rakouský čahoun prakticky nedostal do hry, a když měl po přestávce ideální příležitost potvrdit pověst zabijáka, ve vyložené šanci se ukopl a vůbec netrefil branku. Druhou šanci mu přesným centrem vypracoval David Lafata, ale ani v tomto případě Janko svou slabou a špatně umístěnou hlavičkou branku soupeře neohrozil. Čtyřiatřicetiletý internacionál svou premiéru v Generali Areně alespoň trochu zachránil asistencí na vyrovnávací gól Josefa Šurala.
