Jiránek srovnává štace v cizině. Popsal zklamání z úrovně anglické ligy

Blázinec v Itálii

Jiránek svou zahraniční kariéru nastartoval už v sezoně 2000/2001, kdy z Liberce zamířil do italské Regginy. Tam zažil sestup do druhé lihy a následně i postup zpět do elitní soutěže.

"Byl to strašný blázinec, prostě jih Itálie... Byla tam a dodneška je mafie, každý člověk horká hlava. Na trénink chodily dva tři tisíce lidí, a když se nedařilo, klukům rozbíjeli auta," líčí Jiránek.

"Jednou nás po zápase zavřeli na stadionu a zakázali vylézat ven, aby se nám nic nestalo. Uklidňovala to policie. Jindy jsme zase dostali pokyn, ať odletíme na týden někam pryč a až pak se vrátíme. Jakmile se nedařilo, nemohli jsme do města, to nešlo," dodává.

Průprava v italském fotbale mu hodně pomohla. Proti světovým hvězdám se zlepšil v defenzivě, především díky vyhlášené taktické preciznosti. "Napevno jsem si tam uvědomil, že to, že je italský fotbal vyhlášený defenzivou, se neříká jen tak. Neuvěřitelně mi to pomohlo se zlepšit," přiznává.

Domov v Rusku

Z Itálie se po čtyřech sezonách přesunul do Ruska, kde strávil největší část fotbalového života. Přes nejrůznější peripetie si Jiránek Rusko zamiloval a přiznává, že ho bere jako svůj druhý domov.

"Možná můj první domov," usmívá se. "Plánoval jsem tam žít, možná, že se to ještě stane, uvidíme. Strávil jsem tam dvanáct let a nedám na ně dopustit.“

Přitom začátky byly těžké. "První půlrok jsem si říkal, že za další půlrok se sbalím a půjdu jinam. Ale pak jsem pochopil úplně všechno. Trvá to nějaký čas, ale pak se změní optika, jak celou zemi vidíte," prozrazuje, jak mu ohromná země přirostla k srdci.

Dlouhých sedm let nastupoval ve Spartaku Moskva, jednom z elitních ruských celků, kde se dokonce stal i kapitánem. "Cítil jsem důvěru od celého týmu. A myslím, že dodneška mám v klubu nejvíc startů jako cizinec. Měl jsem tam postavení, jméno, a dodneška mám. Kdykoliv tam přiletím, poznávají mě už od celnice. Bohužel to tam kvůli jednomu člověku pak skončilo," mrzí ho.

Zklamání z Anglie

Kvůli sporům s tehdejším trenérem ale musel ve Spartaku skončit a sezonu 2010/2011 odehrál v Birminghamu. "Anglie byla odmala můj sen a díky tomu, že mě Karpin vyhodil ze Spartaku, jsem měl možnost tam odejít. Ale popravdě, byl jsem hrozně zklamaný," překvapí odpovědí.

"Jasně, na ten fotbal se hezky kouká, ale proč? Protože tam rozhodčí nic nepískají, nechávají hru hezky plynout. Nepíská se každá blbost jako u nás, nekouskuje se to," líbí se mu to. "Ale celé mi to přišlo jako navoněná bída. Oukej, byl jsem tam rok, ale týmů, které opravdu měly kvalitu a hrály fotbal, bylo pět. Zbytek měl obrovitánský gorily, které to umlátily, a to byla celá hra," říká svůj názor.

Fotbal v Česku měli lidé dřív raději

Po sezoně strávené v Birminghamu hrál ještě tři roky v Rusku, než se přesunul za fotbalem domů. Minulou sezonu strávil v Příbrami, kde musel strávit sestup do druhé ligy. Aktuálně nastupuje v Dukle.

"Do Čech jsem nechtěl vůbec. Přijde mi, že je to tady snad ještě horší, než když jsem odsud v roce 2001 odcházel. Je to zvláštní. Přijedete někam do Převýšova, lidi stojí kousek od hřiště, a jsou na vás nechutní, nenávistní. Hrozně mě to mrzí a nemám tohle rád," říká na rovinu.

Podle něj byl dřív fotbal v Česku lepší.  "Možná jo, mám pocit, že lidi měli dřív fotbal víc rádi. Teď je všude nějaká špatná atmosféra. Ale to není nic proti Příbrami, kde jsem hrál. Cítil jsem se tam jako v rodině, i na Dukle jsem moc spokojený. Jen mi chybí ta úcta, která je v zahraničí. Toho, že si vás jako člověka, který něco dokázal, váží," mrzí ho.

Dukla - Bohemians: Ostojič opravil Jiránkovi kontaktní čočku, veterán pak střílel po rohu • iSport TV

MŮJ PRVNÍ GÓL: Na Islandu mi plachtila hlavička, pobavilo Jiránka • iSport TV