Do fotbalu je zažraný, pořád je to jeho velká vášeň. Mladý trenér David Holoubek přesto nezastírá, že se za poslední rok změnil. „O ideály, že všichni vždy půjdeme jedním směrem, už jsem přišel,“ vrací se v otevřeném rozhovoru pro deník Sport ke krátké epizodě u prvního týmu Sparty. Liberec převzal po úspěšném kouči Jindřichu Trpišovském a ví, že ho čeká pořádná šichta. „Ale kšiltovku nenosím, tak snad to srovnání s Jindrou nebude takové,“ usmívá se.

David Holoubek, trenér Liberce. Jak vám to zní?
„Samozřejmě hezky. (usměje se) Je pravda, že se to urodilo rychle, mělo to spád. V podstatě to byla jedna schůzka s panem Karlem a během pár dní jsem byl trenérem Liberce. Ale do té práce jdu s velkým respektem, postavení týmu v tabulce je nadstandardní. Udržet to bude velice, velice těžké.“
Jediné setkání s tvrdým vyjednávačem Ludvíkem Karlem? To se až člověku nechce věřit...
„Ale ona ta schůzka byla celkem dlouhá, možná i z toho důvodu stačila jedna. Nejsem komplikovaný člověk. Navíc myslím, že jsme si padli do oka. Souhlasím s tím, že je to tvrdý byznysmen, ale byla mezi námi vzájemná symbióza a vznikla z toho spolupráce.“

Často se říká, že je naše liga jakési uzavřené těleso, ve kterém se točí pořád ti samí trenéři. Vy společně s trenéry Trpišovským či Jílkem reprezentujete mladší vlnu. Těší vás to?
„Přemýšlel jsem o tom. V lize je šestnáct týmů, tedy šestnáct trenérů. Já jsem mezi nimi, což mě samozřejmě těší. Já mám ke všem trenérům velký respekt, ta práce není snadná. Všichni, kdo jsou v tom kolotoči dlouhodobě, mají u mě respekt. Nechci, aby to vypadalo tak, že sem teď přijdou zelenáči s mlíkem u huby a budou na ně nějakým způsobem nasazovat. Ne! (Zvyšuje hlas) U mě mají totální respekt a se všemi bych si rád popovídal a podal jim ruku. Ale jsem zároveň rád za mladší generaci, že do toho nakoukneme. Ale jejich zkušenosti ve fotbale jsou k nezaplacení, v tomhle mají před námi páni trenéři obrovský náskok.“
Přiznejte, zvažoval jste vůbec, že byste laso ze Slovanu nechytil?
„Ne, jsem střelec. Hned jak jsem viděl Liberec, jeho hru, hráče, na čem je tým postavený, tak jsem neváhal. Fakt ne. Ani vteřinu.“