Nguyen po prohře se Slavií: Chtěli jsme hrát jako Baník, ale v jedenácti
Neměl vůbec lehkou úlohu, ale zvládl ji na výbornou. Liberecký gólman Filip Nguyen ve třetí minutě inkasoval z přímého kopu zahraného Miroslavem Stochem, další branku hostům už ale nepovolil (0:1). Dvakrát mu pomohla konstrukce, vytasil několik výborných zákroků a držel Slovanu šanci na body, přestože hrál od dvanácté minuty proti lídrovi tabulky v deseti.
Úvod utkání byl pro vás strašidelný, že?
„Vůbec se nám nepovedl. Hned ve třetí minutě jsme dostali gól, což je vždycky na houby. Navíc pak rozhodčí udělil Janu Mikulovi červenou kartu a šli jsme do deseti. Nebylo to nic příjemného, úvod nebyl z těch nejvydařenějších.“
Jak vypadala jediná branka zápasu? Zdálo se, že jste přes zeď neviděl.
„Je to pravda, zeď byla dlouhá. Přišlo mi, že byla dál než devět patnáct. Balón jsem viděl ve chvíli, kdy Stoch standardku kopl a pak se mi ztratil. Povystoupil jsem si, snažil jsem se ho hledat mezi nohama, ale z ničeho nic se zjevil asi pět, šest metrů ode mě a to už jsem doskočit nestihl.“
Standardka to byla ale kopnutá dobře.
„Hlídal jsem si hlavně svoji stranu, říkal jsem si, že počkám do poslední chvíle. Trefil to dobře.“
Po celou dobu jste hrál hodně vysoko. Šlo o taktický záměr?
„Trenéři chtěli, abych hrál takto vysoko. Věděli jsme, že se Slavia bude snažit hrát za obranu a pro mě je navíc tento styl přirozený. Odjakživa jsem zvyklý hrát výš, někdy to vyjde a někdy zase ne. Celkově jsem se cítil v zápase dobře, ale k čemu to je, když jsme prohráli.“
Na druhou stranu jste oslabení sehráli výborně. Vzali jste si příklad z Baníku?
„Ano, koukali jsme se také na Baník, který Slavii porazil. Chtěli jsme hrát takto bojovně a agresivně i v jedenácti. Věděli jsme, že to bude dělat Slavii problémy, což se potvrdilo, i když jsme hráli v oslabení. Do druhé půle jsme si určili taktiku: rychle neinkasovat a zkusit udeřit. Bohužel jsme se neprosadili.“
Překvapilo vás, že jste si ve druhé půli vytvořili tlak?
„Určitě nepřekvapilo. Vím, jakou sílu máme. Jsme bojovný tým a soupeř se strachoval o vítězství až do poslední chvíle. Myslím, že minimálně bod jsme si zasloužili. Měli jsme nějaké šance, oni také, ale za tu bojovnost by byl bod odměnou.“
Na konci jste ještě vyběhl přes celé hřiště podpořit spoluhráče v útoku. Není to úplně zvyklá situace.
„Možná není, každopádně jsem tam byl nakonec k ničemu, protože jsme vytočili míč vysoko.“
Atmosféra panovala U Nisy výborná. Jak se vám chytalo před kotlem Slavie?
„Atmosféra byla skvělá. Nejen fanoušci Slavie, ale i ti naši byli slyšet. Přišlo skoro devět tisíc lidí a to je samozřejmě pro hráče super. Při zápase jsem však kotel Slavie nijak nevnímal, jenom jsem se dvakrát lekl, když hodili dělobuchy.“
