Jak Šilhavý prožíval derby jako hráč i kouč. Kdo ze Sparty mu pil krev?
Mimo stadion byli kamarádi, v derby úhlavní nepřátelé, kteří si šli po krku. „Tam jsme se mydlili,“ usmívá se reprezentační trenér Jaroslav Šilhavý. V rozhovoru pro deník Sport vzpomíná na tvrdé boje, které zažil z obou stran. Nejsilnějšími zážitky pro něj navždy ale zůstanou dva vstřelené góly do sítě Sparty a poslední výhra 2:0 na Letné v roli hlavního trenéra Slavie.
O favoritovi dnešního špílu má jasno. Stačí se podívat na ligovou tabulku a poslední výkony. „Vše jednoznačně mluví pro Slavii, ale víte, co se říká...“ upozorňuje Jaroslav Šilhavý. „Derby je jedinečné, největší u nás. Vždycky mělo grády.“
A vy jste jich zažil několik. Na které vzpomínáte nejvíc?
„Jako obránce jsem moc gólů nedával, takže ty dva proti Spartě nikdy nezapomenu (usmívá se). Vždycky znamenaly remízu. První branku jsem vstřelil ve starém Edenu Honzovi Stejskalovi na 3:3, to byl na lavičce ještě pan Ježek. Bylo to tak rychlé, že to nezachytily ani kamery. Kukačka se běžel někam radovat, Franta Veselý zamířil taky jinam. A kameraman asi nevěděl, koho zabírat. Vzpomínám, že to ukázali až večer ve zprávách.“
Co druhý gól?
„To už byl ve Slavii pan Korbel, poslal jsem ho do sítě Koubisovi (Petru Koubovi) a remizovali jsme 1:1. Vzpomínám, že to bylo neuvěřitelně vyhecované, jak má derby být. Ostatně když jsme jindy vyhráli, hodně se vítězství nad Spartou cenilo.“
Velké oslavy i něco do kasy putovalo, ne?
„Speciální sazebník pro derby nebyl, ale emotivnější, emočnější to bylo. Dostávali jsme dvojité prémie a tak dále. Všechno, jak šlo tým namotivovat, tam bylo.“
Od pana Korbela musela být motivace slušná.
„Teď to bude ještě jiné kafe, pan Tvrdík určitě hráče namotivuje. Třeba tou pivní lázní.“ (směje se)
Když jste byl na hřišti, pil vám nějaký sparťan krev?
„Člověk v tom zápase byl někdy magor. Ale po něm jsme byli zase kamarádi. Deset let jsem působil v Chebu, přes který prošlo plno hráčů.
