Hrdina Nguyen o Slavii: Životní zápas! Myslet na Sevillu je cesta do pekel
Postavil se proti rozjetému parnímu válci, proti týmu, který v Edenu nastřílel Seville čtyři góly. Obstál na výbornou. Gólman Filip Nguyen nepřestává udivovat, už od první šance pod trenérem Zsoltem Hornyákem dokazuje, jaký poklad v něm Slovan má. Skromný hrdina inkasoval během sobotního galavečera slavistiských šancí (1:1) jen jednou, když ho z voleje překonal Jan Bořil, střel na něj přitom letělo hned jedenáct.
Ušel dlouhou cestu. Od doby, kdy si vydobyl pohárovým utkáním se Zbrojovkou (1:0 pro Liberec) šanci na post jedničky, předvádí výtečné výkony. Ze všech ligových gólmanů disponuje nejnižším průměr inkasovaných branek na zápas a s Ondřejem Kolářem vévodí i statistice nejdelší série bez obdrženého gólu.
„Když se za zápasem se Slavií zpětně ohlížím, a viděl jsem i videozáznam, byl to asi můj nejlepší zápas nejen v sezoně, ale i životě. Víc střel na mě snad nikdy neletělo, ale pořád je na čem pracovat," přiznal šestadvacetiletý gólman v rozhovoru pro iSport Premium.
Jak se s odstupem ohlížíte za utkáním se Slavií?
„Jeli jsme na Slavii bodovat, takže můžeme být spokojení. Když to tak řeknu, remíza v Edenu je pro nás taková malá výhra, víme totiž, jak je doma Slavia silná."
Navíc jste prolomili smůlu proti silným soupeřům. I přes kvalitní výkony jste až doteď nesbírali body.
„To je pravda. Nemusím se dlouho zamýšlet nad posledním příkladem, v domácím zápase se Spartou (0:1) jsme měli remizovat a spíš i vyhrát. To stejné platí o utkání s Plzní, která měla stejně jako Sparta jen jednu střelu na bránu. S ohledem na předešlá utkání nás samozřejmě těší bod proti Slavii ještě o to víc. Minule jsme s ní navíc doma prohráli 0:1, když jsme dohrávali o deseti. Se Slavií se týmu a ani osobně mně nedařilo, takže jsem rád, že jsme nepříznivou bilanci prolomili.“
Bylo to podobné utkání jako vzájemný souboj na podzim? Tehdy byli také sešívaní o dost aktivnější.
„Podobné to podle mě moc nebylo. V domácím utkání jsme dostali branku hned na začátku a navíc záhy obdržel Honza Mikula červenou kartu. Dohrávali jsme pak celý zbytek duelu o deseti, na druhou stranu už jsme neměli co ztratit. Nechci říct, že Slavia bránila, ale byli jsme jí minimálně vyrovnaným soupeřem. Oproti tomu jsme v sobotu nerozhodný výsledek drželi docela dlouho a když jsme inkasovali, naštěstí se nám povedlo rychle vyrovnat.“
Šancí měla Slavia spousty.
„Síla Slavie je doma ohromná, což koneckonců pocítila i Sevilla. Upřímně si nepamatuji zápas, ve kterém by Slavia nevystřelila na bránu, nebo měla alespoň málo šancí. Příležitosti si vytvářet umí a to se potvrdilo i v zápase s námi. Fanoušci je navíc doma ženou celý zápas, takové množství jako v sobotu si vytváří pravidelně. Pro mě osobně to byla po dlouhé době příjemná změna. Ostatní soupeři od nás příliš šancí nedostávají a vystřelí třeba jednou dvakrát za zápas.“
Dá se říct, že jste zápas s takovým průběhem potřeboval?
„Už jsem začal přemýšlet nad tím, že jsem toho vlastně na jaře moc nechytil. Nebylo to pro mě ideální, ale teď jsem mohl klukům pomoct. Zásadní každopádně bylo, že jsme vyrovnali. Kdybychom prohráli 0:1 a já takhle zachytal, bylo by to k ničemu. Teď máme bod zvenku a o to je i můj výkon cennější.“
Co jste si říkal po inkasovaném gólu? Moc času na vyrovnání nezbývalo.
„Je to tak, moc času nezbývalo a navíc jsme si do té doby příliš šancí ve druhé půli nevytvořili. Nicméně jsem klukům věřil. Věděl jsem, že se vzájemně povzbudí a nakopneme se. Bylo mi jasné, že Slavia nebude chtít výsledek jen bránit, ale naopak bude chtít přidat další branku, což nám vyhovovalo. V hlavě jsem věřil a doufal, že přijde ještě nějaká šance a povede se nám vyrovnat.“
