Jedna Sparta, druhá Sparta, a hned za ně se řadí současná Slavia. Výběr Jindřicha Trpišovského se stává jedním z nejsilnějších a nejvýraznějších mistrů v historii samostatné české ligy. Na scéně působí jako monstrum, které je schopné žít z konkurence, a nejen tak, že je poháněno jako naposledy Viktorií Plzeň k nejlepším výkonům. Góly, drtivý herní projev, tohle je nový mistr. Jenže třeba pět let starý triumf Letenských varuje, jak snadno lze ztratit postupně získávané silné postavení.

„Kdybychom nevyhráli, bylo by to nepředstavitelné. Vůbec si nedokážu představit, že po takové sezoně by měl titul někdo jiný.“ Slova kapitána Milana Škody podepíše asi kdekdo. Tohle bylo „deset měsíců Slavie“.
Do čela se dostala hned po prvním kole razantní výhrou v Olomouci 3:0. A drastickou ofenzivou si pak vydupala titul.
Po základní části, tedy po třiceti kolech, měla nastříleno 72 branek, to je třetí nejlepší ofenziva od rozdělení Československa hned za úchvatnými zápisy Sparty ze sezon 1999/2000, kdy dala 81 gólů, a 2013/2014, to měla 78 zásahů.
Historicky třetí je výběr Jindřicha Trpišovského i co se týče rozdílu ve skóre, tedy mezi vstřelenými a inkasovanými góly. Výsledek plus 49 se opět řadí za dva mimořádné sparťanské ročníky 1999/2000 – plus 58 – a 2013/2014 – plus 59.
Jenže Sparta teď neválí. Od posledního úspěchu, tedy od května 2014, kdy kromě suverénního titulu dobyla i domácí pohár, se mužstvo jakoby rozpadlo. Z klubu přitom tehdy odešel pouze brankář Tomáš Vaclík do Basileje, jenže na fungování se drtivě podepsal neúspěch ve třetím předkole Ligy mistrů se švédským Malmö, kdy se závažně rozkymácela židle pod koučem Vítězslavem Lavičkou, vyhozen byl následující rok v dubnu, a obecně klub působil omámeným, destabilizovaným dojmem.
Dosud se Sparta nevzpamatovala, v létě 2017 se navíc pokusila neuvěřitelně nešikovným způsobem o vzepětí nákupem jedenácti hráčů, jenže na tuhle neřízenou eskapádu stačil i příslovečný klacík plzeňského ředitele Adolfa Šádka...
Koneckonců přesně v té době se podobně „zbláznila“ i Slavia,