Mihálikovo trápení utnula teč soupeře: Být to vlastňák, jsem naštvaný, smál se
Na jeho posledním ligovém gólu už seděla vrstva prachu. V listopadu 2017 se trefil ještě v dresu Jablonce proti Slavii. Od příchodu do plzeňské Viktorie Ondřej Mihálik střelecky mlčel. Až do sobotního večera. Původně mělo jít sice o centr, ale díky šťastné teči rozhodl ofenzivní univerzál o tříbodovém přídělu pro červenomodré v nervózním duelu s českobudějovickým Dynamem (1:0). Stylově tak oslavil nedávno narozeného syna. „Doufám, že bude zdravý,“ usmíval se dvaadvacetiletý hráč.
Ujišťoval jste se po zápase u rozhodčího, jestli vám gól bude přiznán a nebude vedený jako vlastní?
„Asi bych byl naštvaný, kdyby to vyhodnotili jako vlastní gól. (úsměv) Ještě jsem se nekoukal, jestli je to změněné, nebo ne. Doufám, že tam jako střelec budu napsaný já.“
V zápise jste vedený jako střelec. Jak jste celé utkání viděl?
„Zápas hodnotím kladně. Bereme pro nás důležité tři body. České Budějovice hrály velmi dobře, nalezly na nás od první minuty, předváděly vysoký presink. A s tím jsme měli občas problém. Pro nás škoda, že jsme duel nerozhodli v prvním poločase. Střelu Davida Limberského nám Dynamo zablokovalo na brankové čáře. Takto jsme se trápili až do konce. I když ten můj gól byl šťastný, tak pro nás má ohromnou cenu.“
Při oslavě jste si cucal palec. Byl tedy gól věnován vašemu čerstvě narozenému synovi?
„Stoprocentně. Doufám, že bude zdravý. Je to pro mě další motivace k práci. Z osobního hlediska to pro mě je strašně důležité. Zvlášť po té době, co jsem v lize neskóroval.“
Vzpomenete si sám, kdy jste dál gól v české lize naposledy?
„Nevím přesné datum, ale bylo to v Jablonci proti Slavii. Začalo sněžit a dal jsem gól.“ (úsměv)
Trápila vás série bez gólu hodně?
„Neřekl bych, že mě to trápilo a nějak ubíjelo. Netrefil jsem se dlouho, ale měl jsem v sobě touhu střeleckou smůlu prolomit. Pracoval jsem na tom na hřišti v tréninku, ale i v hlavě. Nechtěl jsem příliš přemýšlet nad tím, že musím, musím a ještě jednou musím. Věřil jsem, že zakončení mám tak kvalitní, že gólový okamžik přijde. Čekal jsem na to, kdy se to prolomí.“
Přiznejte, skutečně jste střílel, nebo šlo spíše o centr?
„Skutečně jsem centroval. Prvně mi hlavou proletělo, že Bogy (Jean-David Beauguel, pozn. red.) je mezi stopery, takže jsem chtěl dát střílený centr mezi gólmana a obranu. Naštěstí se to odrazilo od kolene. Nechytatelná střela do šibenice.“ (úsměv)
Prožíváte nejšťastnější dny vašeho života?
„Narození syna je určitě ten nejšťastnější moment. Doufám, že tento gól nebyl poslední, aby se pro mě stal tím nejšťastnějším okamžikem. Každopádně malý prcek je pro mě hlavní motivace a radost.“
Cítíte se lépe v záloze, nebo v pozici útočníka?
„To asi nelze přesně říct. I když hlavní pozice je pro mě asi v útoku, tam jsem hrál odmalička. To jsem zdědil po tátovi. Ale nemám problém odehrát utkání na jakémkoliv postu.“
