Pokorný vyhlíží návrat: Restart rozdá radost. Inspiruje ho veterán
Hřejivých příběhů se zkoušenému světu dostává málo, happy endů ještě méně. Jeden může brzy zažít Lukáš Pokorný. Slávistický host v Bohemians se po vleklém zranění pomalu dostává do formy a i díky nečekané fotbalové pauze si možná zahraje ligu ještě v této sezoně. „To je ale jen moje osobní výhra. Radši bych ji vyměnil za to, aby u nás i jinde bylo všechno zase jako dřív,“ vypráví v rozhovoru pro deník Sport. Vrátí se v létě do Edenu? A čím ho inspiruje dvaačtyřicetiletý Brazilec?
| LUKÁŠ POKORNÝ |
| Narozen: 5. července 1993 (26 let) |
| Výška/váha: 190 cm/86 kg |
| Post: obránce |
| Klub: Bohemians 1905 (od 2019 hostování ze Slavie Praha) |
| Kariéra: Slovan Liberec (2014–2016), Montpellier/Francie (2017), Slavia Praha (od 2018) |
| Ligová bilance: 90 zápasů/2 góly |
| Reprezentace: 1 zápas/0 gólů |
| Úspěchy: vítěz českého poháru 2015 |
Přes půl roku nehrál ostrý zápas a dlouho připomínal chodící chmuru: „Tahle sezona je v háji.“ Jakkoliv paradoxně to může znít, novou naději mu dala pandemie koronaviru plus fotbalový půst. V úterý už poprvé trénoval s týmem a při troše štěstí za pár týdnů znovu ochutná ligu. „Když se mě teď někdo zeptá, jak se mám, odpovím: moc fajn,“ usměje se stoper Bohemians.
Moc fajn? Myslíte to vážně, nebo je to jen naučená odpověď na americký způsob?
„Nemám důvod být pesimista. Můj stav se zlepšuje, prošel jsem i kontrolní rezonancí. Už trénuju bez omezení a snad si brzy zahraju za béčko, abych se dostal zpátky do rytmu.“
A pak hurá do ligy?
„V ligu jsem už ani nedoufal, normálně by teď končila sezona. Měl jsem v hlavě, že jaro je pro mě pasé, ale díky situaci, která nastala, jsem dostal další čas navíc.“
Takže jste vlastně na pandemii vydělal.
„Ale svět ne. Moje záležitosti jsou proti tomu, co se děje všude kolem nás, absolutně zanedbatelné. Klidně bych hrál až v příští sezoně – výměnou za to, že všechno bude zase jako dřív. Můj příběh je jen malá soukromá náplast, nic víc.“
Drásala vás dlouhá pauza? Ligu jste si naposledy zahrál na začátku listopadu.
„Když jsem tenkrát v Boleslavi šel ze hřiště, netušil jsem, že budu tak dlouho bez fotbalu. Myslel jsem, že budu pár týdnů mimo, do zimní přípravy budu ready a pak normálně začnu jaro. Bylo to pro mě dost zvláštní, takhle dlouhou pauzu kvůli zdravotním problémům jsem ještě neměl.“
Jak jste ji prožíval?
„Houpalo se to ve vlnách. Jednou jsem byl nahoře, jednou dole. Jeden den jsem měl obrovský chtíč a do všeho bych letěl po hlavě, zato druhý den jsem byl zničený a říkal si, jestli to má cenu.“
Kde jste hledal útěchu? Doma u manželky a dcerky Zoe?
„Přesně tak. Užíval jsem si, že mám hodně času na rodinu a že se můžu holkám věnovat víc než obvykle. Doma to bylo dokonalé, ve fotbale na nic.“
Kdy jste se dostal z nejhoršího?
„V březnu nebo dubnu by mě nenapadlo, že v půlce května budu moct trénovat s týmem. Ale pak během jednoho týdne přišel zlom, kdy se všechno zlepšilo. Od té doby jsem začal věřit, že bych se brzy mohl dostat zpátky na plac. Hodně mi pomohl reprezentační fyzioterapeut Martin Janoušek. Opakoval mi: ´Na jaro se vykašli, musíš být stoprocentně fit.´ Do puntíku se to splnilo. Postupoval jsem týden po týdnu tak, jak mi Martin říkal, a díky tomu jsem se z toho dokázal dostat.“
V pondělí jste s celým týmem prošel prvním testem na koronavirus. Jaké to bylo?
„Nic jsem si předem nezjišťoval a šel jsem tam naprosto nepřipravený. Bylo to dost nepříjemné, navíc mi to z jedné nosní dírky vůbec nešlo. Pak to paní vzdala a píchla špejli do druhé dírky. Řekla mi, ať si ji zapamatuju na páteční kontrolní test. Ne, vážně… Obdivuju všechny lidi z první linie. Sestřičky, doktory, zdravotní personál. Pomáhají i fotbalu: pokud chceme ligu dohrát, musíme být maximálně zodpovědní.“
Myslíte, že se to povede? Je restart ligy z vašeho pohledu lepší řešení než předčasný konec sezony, ke kterému sáhla třeba Francie nebo Belgie?
„Jak se to vezme. Pro menší kluby s užším kádrem to bude složitější než pro Slavii, která může poskládat dvě jedenáctky, které by hrály o titul. Počty nakažených v Česku klesají a je fajn, že se liga rozběhne. Může to pomoct celé společnosti. Fotbal vysílá lidem vzkaz: postavili jsme se tomu a chceme rozdávat radost. Kdyby se liga nedohrála, negativní myšlenky v zemi by mohly sílit.“
Co dlouhá pauza s týmy udělá?
„To nedokážu říct, nikdo z nás to nikdy předtím nezažil. Pořád je tu víc otázek než odpovědí. Bude stačit těch pár přáteláků? A co s námi udělají prázdné tribuny? Jsem zvědavý, jaká nová liga bude. Třeba v Německu to o víkendu nebyla žádná hitparáda – a to je kvalitativně lepší soutěž než naše.“
Už jste se Slavií, které patříte, řešil příští sezonu? Hostování v Bohemians vám brzy skončí.
„Koronavirus všechno zkomplikoval, zatím se řeší jen tahle sezona. Ve Slavii mám smlouvu ještě na rok, a pokud řeknou, ať se vrátím, budu připravený. Na druhou stranu mám pocit, že se moc nehodím do konceptu, který tam zavádějí. Nemyslím, že mě budou chtít zpátky. Dál bych to nechtěl rozvádět.“
A co případné pokračování v Bohemians, kde hrajete už skoro rok a půl?
„Bohemku mám rád: je to příjemný klub a baví mě spolupráce s trenérem Klusáčkem. Umím si tam představit další půlrok nebo rok, protože mi hrozně moc pomohli v situaci, kdy jsem se fotbalově trápil. Bohemce dlužím za hodně. Když to řeknu otevřeně, dost mě moje tehdejší situace vysávala a myslel jsem i na to, že se na všechno vykašlu. Díky Bohemce mě fotbal zase začal bavit a naplňovat, cítil jsem se jako dítě na prvním tréninku. Zatím ale netuším, kde skončím.“
Neznervózňuje vás to?
„Jasně, že bych rád věděl, kde budu hrát za rok, ale i tohle je fotbal. Nic nejde naplánovat, ovšem já to mám svým způsobem rád. Podívejte se na Brazilce Hiltona, mého spoluhráče z Montpellieru: asi taky kdysi neplánoval, že ve dvaačtyřiceti bude pořád hrát na nejvyšší úrovni.“
Překvapilo vás, že před pár dny podepsal smlouvu na další rok?
„Nepřekvapilo. Poctivě se o sebe stará, vyhýbají se mu zranění a miluje fotbal. To je základ, má to společné s naším kapitánem Pepou Jindřiškem. Oba jsou maximálně oddaní svojí práci a stačí hráčům, kteří jsou o spoustu let mladší. Dokud budou cítit, že jsou týmu prospěšní, pořád budou chtít hrát. Hilton i Pepa.“
Když jste se před lety nemohl prokousat do sestavy Montpellieru, neštvalo vás, že vám zabírá místo právě veterán Hilton? V jeho věku má drtivá většina fotbalových profesionálů dávno po kariéře.
„Žádnou zášť jsem k němu necítil. Naopak, přál jsem mu, že hraje. Z tří tehdejších stoperů základní sestavy Montpellieru jsem bral Hiltona jako nejmenšího rivala, protože se mi snažil pomáhat a učit mě. Takhle působil i na ostatní, pro nás mladší kluky byl skoro jako táta.“
A co vy? Umíte si sám sebe představit po čtyřicítce ve velkém fotbale?
„Občas přemýšlím o tom, dokdy budu hrát. Jak dlouho to budu zvládat fyzicky a mentálně, jestli se mi neomrzí každodenní fotbalová rutina. Někdy mám náladu, že bych hrál klidně do padesáti. Zato třeba teď si nedovedu představit, že mě v těch letech nebude nic bolet a že budu moct trénovat bez úlev. Zatím to mám tak, že bych chtěl hrát co nejdéle, protože se mi splnil klukovský sen o nádherném zaměstnání. Nic nemáte dopředu dané a každý den musíte bojovat. Tak bojuju.“
Deník Sport, Sport Magazín i časopis GÓÓÓL kupujte pohodlně ONLINE na iKiosek.cz »
| # | Tým | Z | Skóre | B |
|---|---|---|---|---|
| 1 |  | 30 | 58:10 | 72 |
| 2 |  | 30 | 60:22 | 66 |
| 3 |  | 30 | 55:35 | 50 |
| 4 |  | 30 | 46:41 | 49 |
| 5 |  | 30 | 50:38 | 47 |
| 6 |  | 30 | 42:34 | 45 |
| 7 |  | 30 | 46:45 | 43 |
| 8 |  | 30 | 38:41 | 42 |
| 9 |  | 30 | 35:35 | 42 |
| 10 |  | 30 | 48:52 | 40 |
| 11 |  | 30 | 36:37 | 36 |
| 12 |  | 30 | 29:49 | 31 |
| 13 |  | 30 | 25:47 | 27 |
| 14 |  | 30 | 23:39 | 26 |
| 15 |  | 30 | 16:47 | 23 |
| 16 |  | 30 | 19:54 | 21 |
- Skupina o titul
- Play-off o umístění
- Skupina o záchranu
