ANALÝZA rezignované Sparty: Přiznaná dominance. Ale soupeře…
Ve fotbale vás může potkat řada trablů. Propad aktuální formy, odvrácená strana štěstěny, nedostatečná kvalita. Tohle všechno do sportovního světa patří, v různých formách pro to lze mít pochopení. Jedna věc se vám ovšem na nejvyšší úrovni za žádnou cenu stát nemůže: nesmíte ztratit víru ve vlastní sílu, ve vlastní schopnosti. Právě to se ovšem ve středečním derby (minimálně na první pohled) Spartě stalo. A logicky to mělo negativní odezvu u fanoušků Letenských.
O tom, na jakém břehu Vltavy se momentálně kumuluje větší fotbalová síla, se přitom není třeba bavit. Všichni to ostatně mohli vidět v posledních čtrnácti utkáních, tedy po dobu takřka pěti let.
Ve středu večer to nebyla výjimka. Slavia v semifinále MOL Cupu uspěla na Letné přesvědčivě 3:0, v domovině rivala číslo jedna vyhrála rozdílem třídy už potřetí za sebou. Ovšem pozor, domácí rozhodně nelze vinit z toho, že by šli do bitvy se stigmatem poraženého. To vůbec ne.
Naopak, stejně jako v dubnovém derby v Edenu byli rudí prvních dvacet minut dokonce lepší. Nažhavenější, hladovější. A také určitě nebezpečnější směrem do ofenzivy. Štěkot ovšem v gólové kousnutí nepřetavili, ostatně jako tehdy v Sinobo Stadium při porážce 0:2.
