POLEMIKA o lize na ČT: Veřejný zájem, nebo zábava pro některé?
Od nadcházející sezony si fanoušci, kteří budou chtít sledovat FORTUNA:LIGU, musejí za nejvyšší fotbalovou soutěž zaplatit. Veřejnoprávní Česká televize již nebude vysílat žádné utkání (dosud měla jedno z každého kola), všechny zápasy budou na soukromé O2 TV. Redaktoři deníku Sport Ondřej Škvor a Martin Vait se pustili do polemiky, zda by ČT měla vysílat tuzemské profesionální ligové soutěže.
Martin Vait: ANO, ale lépe
Pro Českou televizi je sport vždy vosí hnízdo. Cokoliv stanice udělá, je to pro mnohé diváky špatně. Když neodvysílá některý drahý přenos, ozvou se mnozí, na co tedy platí koncesionářské poplatky. Když zase odvysílá jiný drahý přenos, ozvou se jiní, že za tohle tedy koncesionářské poplatky platit nehodlají.
Řešení se zdá snadné - odklonit sport čistě na soukromé stanice, ať si každý zaplatí, za co chce, a je pokoj. Soukromé stanice se pak musejí více snažit, aby diváka zaujaly, a nespokojí se s průměrem.
Ani to ale nemusí být tak jednoduché. Vzpomeňme si na kolotoče okolo Premier League na českých stanicích. Nebo si vezměme roztříštěnou nabídku - vždyť na to, aby divák mohl v uplynulé sezoně sledovat českou ligu a elitních pět evropských soutěží, musel si předplatit dvě nebo tři různé služby takřka za tisícovku měsíčně.
Mohl by nás uspokojit argument, že kdo chce sledovat sport, cestu si najde. Tak to ale pro budoucnost minimálně fotbalu nefunguje. Fotbal je historicky sport pracujících a dělnických vrstev, jak neopomenul zmínit i bývalý šéf FAČR Miroslav Pelta. A mnozí tisícovku, ale i pár stovek měsíčně navíc prostě nemají. Televizní zábava je pak první věc, kterou oželí. Sejde z očí, sejde z mysli.
Profesionální sport má taky co dělat, aby se po covidové pandemii nevytratil z veřejného povědomí. Diváci na stadiony stále nemohou v plné míře, sváteční příznivci ztrácejí přehled o tom, kdy se co děje. Ne nadarmo právě na tento jev zacílila UEFA svou kampaň během vysílání z EURO.
Český fotbal má přitom problém oslovovat širší a novější publikum než pouze jádro oddaných. Když bude zcela stažen z volně dostupných kanálů, do budoucna to pro něj může být zdrcující.
Nehledě na to, že nejen fotbalové publikum na stadionech i u obrazovek stárne. Děti samozřejmě ani nesledují televize jako takové tolik jako dříve. Je ale jasné, že když se jim ještě více zúží přístup k profesionálnímu sportu, nikomu to nepomůže.
Česká televize nemá za úkol vysílat jen dokumenty o Hitlerovi, Cesty víry a zpravodajství pro neslyšící, ale i zaujmout velkou část diváckého trhu. Proto vyrábí zábavné pořady (a soupeří s ostatními na trhu), zpravodajství (a soupeří s ostatními na trhu) nebo filmy a seriály (a i tady soupeří s ostatními na trhu).
Představa, že by něco podobného neměla dělat ve sportu, je proto zcela lichá. Jinou otázkou je, za jaké přenosy českých profesionálních soutěží ČT platí velké sumy - a za jaké jiné ligy podobné částky platit odmítá.
Ano, veřejnoprávní média vychylují ekonomický trh. A soukromá média zase někdy vychylují veřejnou debatu. A je potřeba najít mezi ekonomikou a veřejným zájmem rovnováhu. Čím silnější kvalitní veřejnoprávní média, tím soudržnější společnost. To dokládají i odborné studie. Veřejnoprávní média by se přitom měla primárně soustředit na to, co je opravdu podstatné téma ve veřejném zájmu.
Soukromá média jdou logicky, ale nejen po číslech sledovanosti a zisku. Veřejný zájem nezřídka kalí inzerenti, partneři, majitelé či vedení. Trpkou ironií u případu ČT sport a soukromých médií, která se soustředí (i) na sport, je fakt, že to tady mnohdy funguje naopak. Nepříjemná, ale potřebná novinařina je odkloňována na ČT24.
Veřejným zájmem by přitom mělo být i vidět nejpopulárnější ligu nejpopulárnějšího sportu v zemi ve volně dostupném vysílání, ať už to bude ČT, Nova, Prima nebo jiní.
Měla by tedy ČT vysílat profesionální ligové soutěže? Ano, proč ne. Ale lépe.
Ondřej Škvor: NE, nedává smysl, aby všichni platili za zábavu některých
Prvoligový fotbal mizí z obrazovek České televize. Chyba, až skandál, řekne možná někdo. Konečně, říkám já. Nemá a už dlouho tam neměl být. Stejně jako hokej a další profesionální sporty. Profesionální sport je totiž komerční zábava a ta z principu na veřejnoprávní (nebál bych se ani slova státní, abych popíchnul) kanál nepatří.
Je-li totiž něco komerční, má se to z definice poprat o své místo na televizním trhu. Podle jednoduchého pravidla – když je o věc autentický zájem, zaplatí se. Ať už díky inzerentům a sponzorům, kteří vědí, že se jim investice díky dostatečnému množství diváků vyplatí. Nebo taky díky lidem, kteří si předplatí balíček na placeném kanálu.
Prostě a jednoduše: Zaplatím se, mám nárok na život. Nedává smysl, aby všichni platili za zábavu některých. Potlesk pro fotbal, že v tomto ukazuje cestu. Postavení České televize křiví trh, vytváří nerovné prostředí pro televize komerční.
Jenže spousta lidí to stále nechápe. Žijeme totiž v prostředí, kde si významná část veřejnosti myslí, že na prvoligový fotbal, hokej, volejbal, kuličky má nárok. Doba nároková. Někdo by třeba řekl, že to jsou stále ještě pozůstatky socialistického smýšlení. Já bych souhlasil, jen bych hlasitě dodal, že to jsou zároveň už (nikoli první) vlaštovky v současnosti dominantního euroatlantického směřování – i ten nyní jasně míří k posílení role státu.
Že stát všechno zaplatí. Řečeno s klasikem, zdroje tu jsou. Ale ne. Je dobré si zas a znovu připomínat, že stát nezaplatí vůbec nic, protože stát jako takový nemá ani korunu. Jsou to naše peníze, které mu formou daní dáváme. Daně mají být nízké, na nezbytné věci (především vnější a vnitřní obrana, tedy armáda a policie), abychom každý ve svých peněženkách měli víc a tím si svobodněji a zároveň ve větším objemu než nyní rozhodovali, co budeme se svými penězi dělat. Třeba to, který sport budeme sledovat a tím ho přímo poplatky či nepřímo prostřednictvím reklamy platit. Představa, že stát lépe ví, co si máme sami platit (sledovat v televizi), je hluboce mylná.
Sportovní výjimkou, kterou bych si dokázal na veřejné televizi představit, jsou utkání národních týmů ve, z českého pohledu, významných sportech. Tedy fotbal a hokej. U ostatních větších sportů pak pouze v případě, že se český tým či sportovec ocitnou v závěrečné fázi soutěže a žádná jiná stanice událost nenabízí. Všechno ostatní si lépe srovná trh.
Že některý sport pak třeba nebude v televizi? No, nebude. Proč? Protože o něj není dostatečný zájem. Kdyby o něj zájem byl, byl by přirozeně bohatý a svůj čas v některém z televizních kanálů si třeba i zaplatil. Navíc v době internetu je televizních cest k lidem více.
Určitě někdo namítne, že prezentace profesionálního sportu na veřejně přístupném kanále přiláká k pohybu děti, nabídne vzory, vytvoří předpoklady pro růst sportovců později úspěšně reprezentujících zemi. To jsou jenom líbivé řeči. Stane – nebo nestane – se tak na každý pád.
Znamená to, že by kanál ČT sport měl být zrušen? Je to jedna možnost. To, že je dělaný erudovaně a mnozí jeho kmenoví zaměstnanci jsou nadšení a zdatní profíci, na tom nic nemění. Jiné televize by po nich sáhly. Tou druhou možností je jasné určení pravidel, podle nichž se má tento kanál živit výhradně z reklamy nebo prostřednictvím předplatného. Pokud se neuživí, což je třetí možnost, nechť stát jeho frekvenci prodá nebo pronajme firmě, která nabídne takovou službu, o kterou bude autentický zájem.
Ale žádný strach o ČT sport, o České televizi jako celku nemluvě. Zůstane. Je to příliš politicky citlivé, tudíž neprůchodné.
