Fotbal v Česku na těžkých terénech trpí. Spásou hybrid, jenže má to háček
V Jablonci, Liberci či v Teplicích je to evergreen. Rozbolavělé hřiště ničené počasím, podmínkami, zátěží je tradicí. Ke klimaticky nevlídným adresám však připočtěme nyní i Bohemians nebo Spartu. Co se děje s trávníky v Česku? Existuje řešení?
Pardubičtí odkopali na Bohemians, kde dlí v dočasném domově, dva duely za čtyři dny. Gól nedali. Ani nedostali. S Hradce i Slováckem se ve fotbalové lize rozešli po nuzných remízách 0:0.
Přiznejme, ani jeden střet nebyl zrovna galaktickou podívanou. „Nebylo to moc pro oko diváka,“ přitaká pardubický kapitán Jan Jeřábek, jenž derby nedohrál pro vyloučení a následný souboj sledoval z tribuny. Dobře tak viděl, jak hru ničí šílený povrch: řídká tráva, hrbolatá… „Fotbal to kazí. Z každé přihrávky může vzniknout problém, hráčům všechno trvá dlouho,“ popisuje.
Mezi ligovými fotbalisty je rozhodně nejpovolanější postavou, která může do tématu přidat pár myšlenek. V Pardubicích totiž léta působil i jako správce stadionu, staral se rovněž o hřiště. „Vždycky jsem měl radost, když to dobře vypadalo,“ usmívá se.
Jenže na několika stadionech to aktuálně rozhodně dobře nevypadá. Na paškále jsou především již zmiňovaní Bohemians, Jablonec, Liberec, Teplice, trochu překvapivě i Sparta, která má přitom ekonomické možnosti na neskonale jiné úrovni než ostatní.
Pojďme si projet jednotlivé stadiony. Na Bohemce je potíž, i když v létě položili
