Nejlepší útok ve finále vadne. Slavia selhává v klíčových chvílích
Devátá ligová ztráta pro Slavii v této sezoně, a kdo ví, jestli poslední. „Sešívaní“ sice pořád mohou mířit na stejný bodový zisk jako před třemi lety, kdy pod Jindřichem Trpišovským slavili první titul, jenže v té době se s nimi konkurence zdaleka tak nechytala.
Na podzim nasázel devět gólů a zamával, Jan Kuchta v zimě nabral směr Lokomotiv Moskva. V tu chvíli ze slávistického útoku odcházel skutečný ideál útočníka – hráč, který umí dávat góly, hodí se do mezihry i do vytrvalého napadání.
Riskantní rozhodnutí, ale z pohledu českého klubu rozumné. Slavia shrábla za Kuchtu přes 130 milionů korun, a protože o hráčově úmyslu odejít věděla delší dobu, vlastně celý podzim, mohla se na takovou citelnou ztrátu připravit. Jenže v klíčové fázi sezony hráči na hrotu sestavy selhávají, nebo jim lítá formu nahoru dolů.
Je pravda, že ofenziva „sešívaných“ je stále nejlepší v soutěži, dává průměrně více než 2,3 gólu na zápas. Ale pokud bychom tuto statistiku zúžili pouze na ligové souboje s Viktorií Plzeň a Spartou, průměr prudce klesá. Pět vzájemných utkání, šest vstřelených gólů, to je 1,2 branky na utkání, a v nich Slavia celkem třikrát ztratila, dvakrát vyhrála.
Ani v jednom z těchto pěti zápasů se za ni přitom neprosadili útočníci. Naprázdno vyšli proti Viktorii postupně Jan Kuchta, Yira Sor a naposledy Stanislav Tecl. Proti Spartě Kuchta a Sor, taky za nula.
Když se vyhraje, což platí ve dvou z těchto utkání, většinou není proč panikařit. Práce mužstva se zaobalí do celkového funkčního systému, z něhož jako střelec vyšel zkrátka někdo jiný. Ve prospěch týmu.
Při ztrátách ovšem často padají hlavy právě neúspěšných střelců. Zvlášť když zapaří tutovku, jakou měl v neděli večer Tecl. Jeho pozice zkušeného hráče, jenž má u spoluhráčů silnou podporu díky svému charakteru, a jemuž je čas od času svěřena role jedničky i pro jeho pracovní nasazení, tu už prostě nestačí. To je naprostý základ, s nímž musí jít každý hráč na hřiště.
V tu chvíli zaniká i solidních šest Teclových ligových zásahů v této sezoně. V klíčovém momentu zkrátka selhal, špatně ho řešil. A dosud si spolehlivě neví rady ani Trpišovského realizační tým.
Ivan Schranz na této pozici téměř nenastupuje, byť by se nad tím dalo uvažovat. Navíc pryč je jeho produktivita z podzimu, kdy se prosazoval z křídelní nebo podhrotové pozice, ve dvanácti jarních startech v nejvyšší soutěži dal tři góly.
Michael Krmenčík na začátku druhé poloviny ročníku úplně vypadl z kádru, nováček Daniel Fila zatím spíš paběrkuje a od přestupu do Edenu se dosud prosadil jen jednou. Přitom by se mu navzdory jeho věku, devatenácti letům, dalo přiznat, že vzhledem ke své postavě a fyzickým a technickým dovednostem může mít ke Kuchtovi třeba nejblíže.
A speciálně případ Yira Sor. Hvězda Evropy, která je na domácí scéně totálně bez užitku. Od přestupu do Slavie nedal v lize v osmi startech ani jeden gól, zjevně mu vůbec nevyhovuje pečlivá obrana tuzemských soupeřů.
Takhle to hasil Ondřej Lingr z různých pozic, ale i jemu v posledních týdnech forma pozvolna odchází. A tak se mužstvu v rozhodujících chvílích ztenčují i možnosti, jak si v ofenzivě poradit s těžkými zápasy.
„Mrzí mě, že jsme se prosadili jen jednou a ještě z penalty, měli jsme vytěžit i něco ze hry,“ posteskl si trefně Trpišovský.
Jenže v kádru obhájce jako by docházeli lidi. Ne kvantitavně, ale kvalitativně, třebaže jen dočasně.
Produktivita hráčů Slavie, kteří by teoreticky přicházeli do úvahy na hrot útoku Slavie
| Jméno | celkem/na jaře |
| Ondřej Lingr | 13 gólů/6 gólů |
| Ivan Schranz | 10/3 |
| Stanislav Tecl | 6/4 |
| Peter Olayinka | 6/2 |
| Michael Krmenčík | 4/0 |
| Daniel Fila | 1/1 |
| Yira Sor | 0/0 |
