Mistrovská záchrana Pardubic: Východočeši v nadstavbě jako Plzeň
Třináct bodů z patnácti možných získaly v nadstavbě pouze dva týmy. Plzeň ve skupině o titul – a Pardubice ve skupině o záchranu. Východočeši za tento počin zaslouží stejný kredit jako Viktoria. V rámci jejich možností jde o podobný zázrak, zároveň však rovněž jako v případě nového mistra o žádnou náhodu.
Červenobílí se ve skličujícím finále dlouhé sezony projevili jako olivy. Lisováni tlakem ze sebe dostali to nejlepší. „Jsme strašně šťastní, že se nám podařilo zachovat pro Pardubice ligu. Myslím, že jsme si ji zasloužili, protože nadstavba byla excelentní,“ uvedl po sobotní výhře 2:0 v Teplicích jeden z koučů Jaroslav Novotný.
Základní část takové pointě přitom vůbec nenasvědčovala. Tou se totiž Pardubice vyloženě protrápily.
Po nováčkovském ročníku, který Východočeši zakončili na skvělém 7. místě, je postihla dokonalá kocovina. Přišli o Ewertona, Michala Hlavatého a Michala Surzyna, tři důležité pilíře se nepodařilo nahradit. Žádná z letních posil se okamžitě neujala a Michal Beran, od něhož se čekalo možná nejvíc, v zimě odešel do Bohemians.
Na první vítězství tým čekal až do 5. kola a místo bodů sbíral spíš příděly. Vysoko postavenou obranu a nezodpovědné až naivní pojetí soupeři s gustem trestali, což zejména ve vršovickém azylu bolelo – 2:4 se Spartou, 0:5 se Slavií, 1:5 s Olomoucí, 0:3 s Baníkem…
Zajímavé a důležité bylo, že vedení klubu nepanikařilo. Otázka výměny trenérů nebyla na stole ani poté, co tým navzdory masivnímu zimnímu posílení i nadále přešlapoval na místě. Na jaře přitom Pardubice poprvé vyhrály až v předposledním kole základní části s Teplicemi.
Do nadstavby o záchranu tak šly z předposledního místa. V kritické chvíli se však projevila kvalita kádru i schopnost trenérů, kteří po několika pokusech a omylech konečně vsadili na to, co funguje.
To znamená například Pavel Černý v útoku. Sedmatřicetiletý veterán má sice nadváhu, ale pro výstavbu hry je díky své chytrosti a síle zatím nepostradatelný.
Soupeři si s ním obvykle nevěděli rady, navíc spolu s dalším klíčovým veteránem Janem Jeřábkem spoluhráče dobře šéfovali.
Což byl další důležitý faktor, neboť Pardubice nehrály jen kartu zkušenosti, jak je v takových situacích v Česku zvykem, naopak. Klíčové pozice brankáře a stoperů svěřil kouč Jiří Krejčí se svým štábem hráčům kolem dvaceti let.
Zejména v případě gólmana Jakuba Markoviče to chtělo velkou odvahu, vždyť host ze Slavie dostal přednost před kmenovými konkurenty Jiřím Letáčkem a Markem Boháčem, kteří tým v minulé sezoně drželi. Jenže ze zásluh se žít nedá a Markovič se za důvěru maximálně odvděčil, v nadstavbě inkasoval v pěti zápasech jen jeden gól.
To byla samozřejmě skvělá vizitky celé obrany, které hodně pomohlo, že se na její levý kraj vrátil Tomáš Čelůstka. Vzhledem k jeho skvělé kopací technice to navíc byla vzpruha i směrem dopředu.
Zcela zásadní pak byla nová stoperská dvojice, ani zde nebyl čas na nostalgii. Martin Šejvl odešel v zimě na hostování do druholigové Chrudimi, držák Martin Toml skončil na lavičce. Místo nich začali hrát Filip Čihák s Robinem Hranáčem, dva rychlí a důrazní odchovanci Plzně, a čistá konta začala naskakovat. Komplikací nebylo ani Hranáčovo zranění, místo něj to v závěru zvládl Karel Pojezný.
Když už je řeč o marodce, znát dokonce nebyly ani absence stěžejních záložníků Tomáše Solila a Emila Tischlera. I bez svých dvou nejlepších střelců Pardubice nakonec skupinu o záchranu uzavřely na prvním místě.
Závěr zvládly skutečně mistrovsky.
| # | Tým | Z | Skóre | B |
|---|---|---|---|---|
| 1 |  | 35 | 42:68 | 37 |
| 2 |  | 35 | 43:60 | 36 |
| 3 |  | 35 | 27:48 | 34 |
| 4 |  | 35 | 45:61 | 34 |
| 5 |  | 35 | 33:59 | 29 |
| 6 |  | 35 | 33:63 | 19 |
- Baráž o udržení
- Sestup
