Dlouholetí parťáci o Slovácku a lasu z Polska: Hádka s koučem? Káca dostal
Když začali před deseti lety sdílet jednu kabinu, pomysleli si v duchu: Tak s tímto týpkem nevyjdu. „Pěknej frajírek,“ napadlo Stanislava Hofmanna (32). „S ním si nebudu mít co říct,“ běželo souběžně hlavou Petru Reinberkovi (33). Dnes jsou z nich velcí kamarádi a stabilní články defenzivy Slovácka, která bude v neděli bránit na Slavii jarní neprůstřelnost.
Spolu se záložníkem Vlastimilem Daníčkem jsou ve Slovácku služebně nejdéle. Krajní obránce Petr Reinberk celou kariéru, stoper-Severočech Stanislav Hofmann už je také starousedlík. Oběma krachlo angažmá v cizině a jsou srovnaní s tím, že to doklepou pod bičem trenéra Martina Svědíka. Hlavně jemu vděčí za to, že jsou po třicítce na vrcholu sil. Nejen o tom otevřeně vypráví v unikátním dvojrozhovoru pro iSport Premium.
Popište vaše společné začátky ve Slovácku. Nepadli jste si hned do oka, co?
Reinberk: „Říkal jsem si, že si s ním nebudu mít co říct. On to cítil stejně směrem ke mně. Dneska jsme spolu na pokoji. Vyklubalo se z toho přátelství.“
Hofmann: „Nebyla to láska na první pohled. Spíš naopak. Rambo měl v té době náušnice, melír… Takový frajírek. Znal jsem ho už z doby, kdy byl ve Vítkovicích. Hrál jsem proti němu za Most. Když jsem přišel do kabiny na Slovácku, nedíval se na mě hezky. Ale našli jsme si k sobě cestu. Frajírek není.“ (úsměv)
Reinberk: „Spousta lidí si o mně myslí, že jsem frajer. Možná to dělá ten ksicht. (usměje se) Když mě poznají blíž, zjistí, že jsem úplně v pohodě.“
Při výjezdech spolu bydlíte na pokoji. Kdo z vás dělá větší nepořádek?
Hofmann: „My nejsme bordeláři. Máme uklizeno. Když jsem teď viděl, jak vypadal pokoj mladých s Vechym (Filipem Vechetou), to bylo šílený.“
Reinberk: Taky nemám rád bordel. Přesně víme, kam si dáme věci. Já spím vždycky u okna.“
Jste členy možná nejstarší obrany v rámci evropských profesionálních soutěží, co vy na to?
Reinberk: „Je to možný…Když vidím, jak v Lize mistrů běhají osmnáctiletí frajeři, je to trošku rozdíl. (úsměv) Jednu dobu měla starší obranu i Olomouc, s Benešem, Vepřekem, ale ta naše je asi unikátní. V evropských pohárech jsme si všichni ověřili, že máme technické nedostatky. Každopádně mi přišlo, že kondičně jsme na tom byli v některých zápasech dokonce líp než soupeři. Dokázali jsme si, že se i s velkými týmy dá hrát. Škoda, že jsme z toho nevytřískali ještě víc. Mrzí hlavně dvojzápas s Partizanem.“ (3:3, 1:1)
Přijde mi, že teprve po třicítce jste se dostali na vrchol své výkonnosti. Souhlasíte?
