Laci o Albánii, bratrech ze Sparty i povaze: Nehraju? Jsme v tom spolu
PŘÍMO Z RAKOUSKA | V létě zamával po letech francouzskému AC Ajacciu a stal se kmenovým hráčem Sparty. O pár měsíců později už s Letenskými slavil mistrovský titul. „To byl můj cíl,“ vykládá Qazim Laci. Pokud chcete učebnicový případ, jak by mělo vypadat propojení zahraničního fotbalisty s českým klubem, je Albánec s řeckým pasem ideálním studijním materiálem. Neustále usměvavý a pozitivně naladěný záložník okamžitě zapadl. O svých spoluhráčích mluví jako o bratrech, získal si i fanoušky. „Jsem tu nadšený,“ potvrzuje v rozhovoru pro deník Sport z herního kempu v Korutanech.
Na jaře naskočil v základní sestavě pouze do sedmi ligových zápasů. Nic moc pro chlapíka, který do Sparty přišel rovnou z Ligue 1. Naštvanost? Zapšklost? Uraženost? S tím na Qazima Laciho vůbec nechoďte… V tomhle se sympatický Balkánec od mnoha cizinců, kteří v minulosti prošli Českem, zásadně liší.
„To se v mém případě nikdy nestane. Není to způsob, jakým bych přemýšlel. Neřeším, kdo je z jaké země. Jsme jeden tým, sedíme v jedné kabině. Spolu vyhráváme, spolu prohráváme,“ říká rezolutně.
Pár měsíců po příchodu do Sparty jste s klubem slavil mistrovský titul. Lepé už tohle angažmá ani nešlo odstartovat, že?
„Jednoznačně. To byl ostatně můj cíl. Získávat se Spartou trofeje, ideálně úplně všechny. V lize se nám to povedlo, v poháru bohužel ne, což mě pořád mrzí. Tímhle se ale nezastavíme. Budeme dál pracovat na tom, aby úspěchy stále přibývaly. To je náš cíl. A nejen týmu, ale celého klubu. Moc dobře vím, kolik let fanoušci na titul čekali. O to větší mám radost z toho, že se nám to povedlo.“
Jak těžké pro vás byly začátky na Letné? Nový klub, nová země…
„Úplně jednoduché to nebylo. Přišel jsem do jiné země, musel si zvykat na spoustu věcí. Kluci mi ale pomohli, hodně se mnou mluvili, vysvětlovali mi jednotlivé věci. Moc si toho vážím, že mě hned vzali mezi sebe. Od prvního dne jsem se díky tomu mohl ve Spartě cítit opravdu dobře.“
Pojďme k vám. Jaké jste měl dětství?
„Narodil jsem se v Albánii, ale když mi byly tři roky, stěhovali jsme se do Řecka. Byl jsem ještě opravdu mladý. Můj otec opustil Albánii kvůli práci už dřív, teď je v Řecku už nějakých třicet let. My jsme ho pak s matkou následovali. Můj život vlastně začal až po tom přesunu. Škola, samozřejmě fotbal.“
Z jakého důvodu jste se s rodinou přesouvali do jiné země?
„Myslím, že rodiče chtěli pro nás všechny lepší život. V Albánii to v mnoha směrech není
