Slzy, pak pomoc k titulu. Čelůstka o zranění, Priskem i konci ve Spartě
Hrál za reprezentaci, za Spartu. V obou týmech platil za lídra. A pak z toho Ondřej Čelůstka (34) najednou vypadl. Vyřadila ho bolest v achilovce. Od léta 2021 opakovaně. Nucená volna přibývala, jenže doktoři příčinu potíží neznali. Zkušený stoper našel pomoc až ve Švýcarsku. „Když jsem se dozvěděl diagnózu, rozsypal jsem se. Došlo i na slzy,“ líčil v rozhovoru pro deník Sport a iSport Premium. Minulou sezonu nakonec zakončil pozitivně – jedním ligovým startem a ziskem mistrovského titulu. Přesto Spartu opustil, i když o něj stála. Teď působí ve druhé turecké lize.
V Turecku jste už v minulosti hrál, v klubech jste měl dobrou pozici. Je to vaše oblíbené fotbalové místo?
„Netajím se tím, že mám s Tureckem dobré zkušenosti. Udělal jsem tady sedm sezon a dařilo se mi. Každý rok jsem nastupoval pravidelně, pokud jsem nebyl zraněný. A to jsem v podstatě skoro vůbec nebyl. Jestli mě něco potkalo, tak to byla otázka vždycky jen pár týdnů. Jinak jsem hrával pravidelně, měl jsem možnost hrát i Ligu mistrů. Takže ano, s Tureckem mám dobré zkušenosti a proto jsme se já i rodina rozhodli tak, jak jsme se rozhodli.“
Do Bodrumsporu jste přišel po konci smlouvy ve Spartě. Řešil jste však možnost, že byste pokračoval na Letné?
„Tomáš Rosický (sportovní ředitel) i Sparta se mnou chtěli pokračovat. Toho jsem si vzhledem k dlouhému zranění i věku velmi vážil, ale malinko jsem cítil, že už bych byl hozený trochu do jiné role, a to jsem ještě nechtěl. Byť jsme měli dobrou atmosféru, kluci v kabině byli fantastičtí a pořád ukazují, že drží stejnou partu jako v minulé sezoně. Pokračují na vítězné vlně, ale já bych nebyl úplně sám sebou a šťastný, kdybych nebyl na hřišti. Nakonec jsem šel do Turecka, kde jsou lidi, pod kterými jsem už dřív asi čtyři sezony hrál, takže jsem nešel úplně do neznáma. Jsme v hezké destinaci, Bodrum je u moře, příjemné místo pro život s rodinou.“
To vám řekli, že byste plnil spíš funkci mentora? Nebo jak jednání vypadala?
„Mluvil jsem o tom s Rosou i Brianem (trenér Priske) a neřekli mi úplně, že se mě bude týkat nějaká taková pozice. Ale
