Vindahl: Z krize nás dostal Rosa. Řekl, který tým a hráč ho v lize zaujali
Měl těžkou, přetěžkou úlohu: nahradit Matěje Kováře, který loni Spartě vychytal první titul po devíti letech a zajistil si tak báječné angažmá v bundesligovém Leverkusenu. Jenže Peter Vindahl Jensen nejen že nezklamal: on svého předchůdce i předčil – k titulu přidal ještě domácí pohár. „V sezoně jsme skoro neměli špatný trénink, což se projevilo i v zápasech,“ pochvaluje si 26letý dánský gólman. Je znát, že o svém řemesle přemýšlí do hloubky, ale zároveň není izolován od zbytku týmu.
Na první pohled byste v něm nehledali profesionálního sportovce. Když dorazí na exkluzivní rozhovor pro podcast Liga naruby a Sport Magazín do jedné z výukových místností sparťanského trenérského komplexu na Strahově, působí trochu plaše.
„Ještě nikdy jsem nezažil člověka, který by byl tak jiný na hřišti a mimo. Peter občas na placu řve jako blázen, dává najevo emoce, staví se za tým. A v kabině se snad ani neusměje,“ říká o něm Tomáš Sivok, sportovní manažer Sparty a pravá ruka Tomáše Rosického. „Tváří se pořád stejně, já rád říkám, že jako sériový vrah. Myslím si, že ten rozdíl potřebuje.“
A jaký je tedy „sériový vrah“ nejlepších ligových útočníků Peter Vindahl v soukromí? Vyzařuje z něj zvláštní klid a soustředění, tak jako v brance. „Že jsou gólmani podivíni? To je jen starý předsudek,“ ujišťuje.
Především: gratuluju k zisku double a fantastické sezoně! Byl to plán, s nímž jste přišel do Sparty?
„Samozřejmě!“
Opravdu?
„No jistě. Jednak jsem přicházel s tím, že chci odchytat hodně zápasů, jednak s tím, že chci něco vyhrát. A lidé v klubu od začátku sezony tvrdili, že cíl je vyhrát double, mít na konci dvě trofeje. Dokázali jsme to a je to fajn pocit.“
Přicházel jste do Sparty trochu na poslední chvíli. Cítil jste o to větší tlak?
„Neřekl bych, že to bylo úplně last minute. Viděl jsem první zápas sezony (proti Olomouci) přímo na stadionu a pak proti Zlínu jsem už byl na lavičce. Je pravda, že když s týmem neabsolvujete letní přípravu, je to jiné, ale jsem si celkem jistý o kvalitách, které mám – a jaký jsem hráč. Neměl jsem obavy, že bych nebyl připraven. Samozřejmě potřebujete trochu času na adaptaci, ale řekl bych, že to proběhlo velmi jednoduše.“
V čem vás Sparta a Praha jako taková překvapily nejvíc?
„Úplnou náhodou jsem Prahu navštívil pár měsíců před tím, než jsem přišel do Sparty. Z Norimberku, kde jsem působil, je to autem zhruba tři hodiny. Byl to fajn výlet – já, moje přítelkyně a náš pes. Přítelkyně mi to schválila, užili jsme si tady víkend a město.“
Jaký je rozdíl mezi tím být turista v Praze a bydlet v Praze?
„Je to jiné, pochopitelně. Teď tu mám práci. Ale když je hezké počasí, má přítelkyně pořád pocit, že je tady na dovolené. Což je dobrá zpráva. (usmívá se) Praha je krásné město a máme fajn bydlení v dobré čtvrti. Jsme tu spokojení.“
„V tu dobu jsme měli dva dánské kluky, Casper Höjer byl ještě v týmu. Přirozeně jsem se nejvíc bavil s nimi, ale trenérský štáb, Asger (Sörensen) i Casper zdůrazňovali, že je důležité co nejvíc poznat i ostatní a dozvědět se od nich a o nich co nejvíc. A beru to i tak, že to je moje práce – není to jen na ostatních, aby mě vzali mezi sebe. I já je přece chci poznat. Takže se snažíte nesedět u snídaně pořád s těmi samými lidmi a tak podobně. Myslím, že to pomohlo. A také mám pocit, že kabina Sparty je dobře nastavená, když přijde na to přijmout nové kluky. Samozřejmě, že v rámci jedné velké skupiny budou vždycky i menší, ale celkově je v týmu opravdu dobrá atmosféra. Mám pocit, že se hráči mají navzájem rádi.“
Když jsem mluvil v lednu s Brianem Priskem, několikrát zdůrazňoval, že naladění kabiny bylo jedním z důležitých klíčů Sparty při cestě za titulem. Jak byste ještě popsal sparťanskou kabinu?
„Opravdu spolu dobře vycházíme. Vždycky se s některými kluky bavíte o trochu víc než s jinými, ale tohle je dobrá parta. A ke konci sezony, kdy už nebylo tolik zápasů, jsme se často vídali i
