Předseda etické komise o Nezmarovi, konci i Slavii: Bílek? Fajn chlap, ale…
Měli pocit, že odvolací komise strhává náplasti, které přiložili na nemocný fotbal. Proto celá etická komise rezignovala. Její předseda Jan Eisenreich vysvětluje vleklé spory s nadřízeným orgánem, vypráví o údivu ze snížení trestu za matchfixing o jedenáct let a vrací se ke dvěma případům kolem Slavie, kde hlavními postavami byli Jiří Bílek a Jan Nezmar.
Dá se to jednoduše shrnout tak, že vám došla trpělivost s tím, jak odvolací komise rušila a vracela vaše verdikty?
„Pro naše rozhodnutí byly zásadní dva body. Že oni jsou nad námi, to je jasné, oni jsou odvolací orgán. Dvouinstančnost je dobrá a nemáme s ní problém. S čím jsme problém měli, že odvolačka nám dlouhodobě nedovedla svá rozhodnutí odůvodnit. Že s námi víc nemluvila. Měli jsme také spor o výklad disciplinárního řádu. A úplně konečnou kapkou pro nás byl matchfixingový případ Michala Hladíka, kde snížili jeho trest z patnácti let na čtyři. Potom jsme se všichni dohodli, že už nedovedeme fotbalu nic moc přinést, respektive že ta naše snaha přichází tak trochu vniveč. Proto jsme jednohlasně odstoupili.“
Vy jste měli snahu si s odvolačkou tyhle věci vysvětlit?
„V průběhu našeho funkčního období se novelizoval disciplinární řád. To je procesní předpis a u něj platí, že vždy jedete podle toho nového, který je platný bez ohledu na to, kdy se případ stal. V tom řádu je to takto i výslovně dané. My jsme tedy postupovali podle nového a odvolací komise nám to vracela s tím, že v určitých částech by se mělo postupovat podle starého. My jsme řekli ok, oni si to myslí, ale nijak to neodůvodňují. Pojďme to tedy zadat nějaké nezávislé osobě, aby udělala znalecký posudek. FAČR to zadal u právnické fakulty v Olomouci a ta řekla, že pravdu máme my, že máme jet podle nového disciplinárního řádu. My jsme znovu rozhodli podle nového s odkazem na znalecký posudek a zároveň jsme svolali jednání etické a odvolací komise nad výsledkem toho posudku. Čekali jsme, že buď řeknou, že máme pravdu, nebo že si stále myslí to svoje. Ale oni nám na jednání sdělili, že posudek vůbec nečetli, že je vůbec nezajímá a že pojedou podle starého. To pro nás bylo velké zklamání, velká deziluze. Čekali jsme, že to něčím podepřou. Nicméně v zájmu fotbalu jsme uznali, že se jedná o nadřízený orgán. Rozhodli jsme tedy podle jejich důkazního standardu. Což se týká Jiřího Bílka a Slavie, kancléře Mynáře a potom Hladíka.“
Vy jste Hladíkovi dali za prokázanou korupci u tří zápasů distanc na patnáct let a pokutu jeden milion korun. Odvolačka trest snížila na čtyři roky. Jak to odůvodnila?
„Neodůvodnila.“
Ano, ona nemusí. Ale ptali jste se? Asi vás to zajímalo.
„Nás to zajímalo. A vlastně kuloárně se k nám dostalo, že oni to snížili – to nás dohřálo ještě víc – kvůli tomu, že se přestupek stal v nižších soutěžích a že částky byly nízké. To je absolutní nepochopení toho, jak systém match fixingu funguje. Děje se v nižších soutěžích právě proto, že na ně není tolik vidět. Člověka tam daleko lépe zkorumpujete. Za deset tisíc on prodá zápas. Pokud byste chtěl korumpovat v lize, tak to bude dražší nebo se to nestane vůbec. Navíc matchfixeři míří hodně na mladé hráče. To jsou jednak telata, která nerozumějí právnímu řádu a následkům svých činů, jednak nemají moc peněz.“
Taky nemají ještě takovou schopnost se bránit.
„Ano, leckdy nejsou takoví, že by řekli: Hele, s tím jdi do háje. Matchfixeři takového hráče osloví, aby za deset tisíc udělal penaltu. Tomu hráči to třeba ani nepřijde špatně, protože pomůže svému týmu.“
Ale musí mu být to v důsledku jasné, že to není košer.
„Určitě. Nejhorší je, že oni začínají takhle u mladých nějakou malou blbostí. Hráči to třeba nepřipadá jako něco hrozného, ale jak už ho jednou mají, používají to zpětně proti němu: Hele, tys prodal zápas…“
Už ho mají.
„Už ho mají, už je jejich.“
Proto jste dali Hladíkovi patnáct let, odvolačka to zkrátila na čtyři. Byla to pro vás velká deziluze, že se právní pohledy tak zásadně odlišují?
