Juliš o derby: Hrajete za větší peníze. Priske si nenechal nic líbit
Sice nepatřil k těm, co (by) z derby dělali nenávistnou válku a neúspěchy si ještě dlouho poté nesli v hlavě, ale jeden moment je výjimkou. „Ta neproměněná penalta mě furt straší,“ zmiňuje útočník Lukáš Juliš čtyři roky starou událost, po níž Sparta třikrát inkasovala a doma prohrála 0:3. V tu chvíli byl nyní třicetiletý útočník Sigmy Olomouc v životní formě, věřil mu i kapitán Bořek Dočkal. I o tom mluví uzdravující se Juliš v podcastovém rozhovoru Ligy naruby.
Vybavíte si všechna odehraná derby?
„Ty jo, to asi ne.“
Bylo jich šest.
„Gólů bohužel nula, ale jedna neproměněná penalta doma... Až budu umírat, tak na mě tento zápas ještě vyskočí, než definitivně odejdu. Na začátku jsem ta hlavní derby ještě moc nehrál, v základu byl Lafi (David Lafata). Pak jsem byl často zraněný, takže mi to moc nevycházelo. Ale zrovna po tomto zmiňovaném zápase to nebyl dobrý týden. To jsem se nesmál ještě ani ve středu.“
Jde o domácí porážku 0:3 v prosinci 2020. Nejhorší zápas kariéry?
„Nejhorší byly ty, kdy mě odnesly na nosítkách a rok jsem nehrál. Ale asi jo, taková bezmoc. Zase však obrovská zkušenost, posunulo mě to. Bořek Dočkal mi penaltu přenechal, protože jsem ji dva měsíce trénoval. Kopal jsem doprostřed, ale Kolář furt stál a já to nezvládl. Pak jsme hned dostali dva góly, to bylo jako dýka do srdce. Něco jsem si vyslechl i na sociálních sítích, ale to je fotbal. Byl jsem nejlepší střelec ligy, dával góly v Evropě, měl velké sebevědomí. Jenže tento zápas celou sezonu otočil a poslal nás dolů. Vyčítám si to hodně, dosud na to nejsem pyšný.“
Podobná situace jako u Filipa Zorvana před týdnem...
„Zorvi ji kopl stejně blbě jako já. Není prdel kopat proti Spartě na tu velkou tribunu, navíc to strašně dlouho trvalo. Celý týden mi říkal, že má jednu variantu, ale rozhodl se jinak. Pak se taky prohrálo, takže stejně blbé pocity jako já. Taková zkušenost ho však posune.“
Kdy začíná rivalita mezi malými sparťany a slávisty?
„Já byl do patnácti v Chrudimi, takže to ještě souboje s Pardubicemi tolik neřešíte. Ale ve Spartě už na vás klubismus dýchne hned. Jeli jsme na první turnaj, hned tam bylo derby a okamžitě jsem z kluků vycítil, že je to něco jiného. Byl jsem zvyklej zahrát si fotbal, dát gól a většinou vyhrát, ale v Praze už to v žácích i dorostu cítíte. I od rodičů. Já nikdy nebyl nenávistný typ, který by chtěl někoho zabít nebo skopat a používal u toho sprostá slova. Samozřejmě chcete, aby se o vás mluvilo a lidi ten zápas sledovali. Já si to spíš vždycky snažil užívat, i když v chlapech už je to oproti mládeži masakr. I tak na to vzpomínám rád.“
