Hluboká poklona. Útočník Záp Petr Mikolanda mohl ve šlágru divize B dohnat jednogólový náskok Meteoru Praha, odmítnul ale nabízenou penaltu. Za stavu 0:1 přiznal, že vysoký balón do vápna nezahrál rukou bránící hráč Pražanů, jak se mylně domníval hlavní sudí zápasu, ale právě Mikolanda.
Zápy prohrály 1:3, sedmadvacetiletého borce ale výsledek nemrzí. „Udělal jsem správnou věc. Nejsem žádná svině ani sketa, abych dával góly díky podvodům,“ říká Mikolanda.
Přece jen, netlouklo se ve vás aspoň na chvíli, že se nepřiznáte, když byla tak blízko šance na vyrovnání?
"Upřímně říkám, že žádný takový boj se ve mně neodehrával, nic takového. Já jsem věděl, že jsem zahrál rukou, netušil jsem ale, proč rozhodčí píská penaltu. Byl jsem otočený k autové lajně a neviděl, co se děje za mnou, jestli třeba můj spoluhráč nebyl stažený. Ale ve chvíli, kdy rozhodčí koukal na mě a hráči Meteoru říkali, že to já zahrál rukou, tak jsem se okamžitě přiznal, že byl mezi mnou a obráncem souboj a já v něm trefil balon předloktím. Rozhodně jsem ale nepřemýšlel vůbec nad tím, že jsme v tu chvíli mohli vyrovnat."
Rozhodčí potom hned otočil svoje rozhodnutí? Uznal vlastní chybu?
"Pro rozhodčího to muselo být ohromně těžký. Bylo nás ve vápně nahromaděných asi šest, všichni jsme při centru vyskočili a najednou šel balon směrem k bráně a ozvalo se asi třikrát „Ruka!“ jak od protihráčů, tak od spoluhráčů. Ta situace byla strašně nepřehledná. Za to, že si troufnul písknout penaltu, ale i za to, že své rozhodnutí dokázal změnit, když zjistil že bylo špatné, smeknul bych před ním. To taky neudělá každý rozhodčí."
S jakými reakcemi jste se už při zápase nebo po něm setkal?
"Kdyby se vyhrálo, tak by šlo o úplně něco jiného. Nikdo by nic neřešil, nikdo by se nad ničím nepozastavoval. Myslím, že fotbalový Bůh nám to v budoucnu vrátí zpátky. Navíc vůbec nešlo o tu penaltu. Měli jsme v zápase asi pět nebo šest tutovek, které jsme zahodili. Kdybysme je využili, tak vyhrajem 6:3 a je pokoj. Třeba bychom tu penaltu ani nedali a všechno by bylo zbytečné."
Poděkovali vám za váš čin protihráči?
"Řekli mi hned na hřišti, že si toho strašně váží, že by to nikdo jiný asi neudělal. V tu chvíli to bylo moc příjemné, že si toho gesta kluci z Meteoru všimli a že to ocenili."
"Do takové ještě ne. Samozřejmě jakmile je někdo nakopnutý a leží na trávníku, tak balon okamžitě zakopávám do autu, to je u mě automatické. Když jsem viděl například útočníka Paola Di Cania, jak při zápase svého West Hamu se v souboji s ním zranil brankář hostů a Di Canio místo aby dorážel balon do prázdné branky, tak ho chytnul do ruky a nepokračoval, to bylo taky obdivuhodné. Ale tenkrát West Ham vyhrál 2:1, na to se pak vzpomíná v dobrém."
Máte snad pocit, že si lidé váš čin připomenou jako hloupost, kvůli které přišly Zápy o body?
"Nevím. Já na to teda budu vzpomínat vždycky v dobrém. Pro mě jako pro člověka jsem udělal to správné, nejsem žádná svině a sketa, abych dával góly díky podvodům nebo chybám rozhodčích."
Po ceně fair-play ale netoužítě, viďte?
"Vůbec na nic takovýho nemyslím, nezajímá mě to. Pro mou duši je v pořádku, že jsem se tak zachoval a mohl jsem v noci v klidu spát."
Ve Viktorii Žižkov trénujete mládežnické výběry. Snažíte se mladé kluky v tomto duchu vychovávat, dávat jim příklad?
"Určitě se snažím vychovat je nejen po fotbalové stránce, ale také po té lidské. Patří to k tomu. Kdyby se třeba stalo něco v běžném životě, doufám, že se zachovají čestně. Tak, jak by se měli chovat i na hřišti. Myslim že je dobré, že když se se mnou lidi střetnou, můžou si být jistí, že jsem férový."
Nebojíte se, že vám teď někteří fanoušci můžou nadávat, že jste připravil tým o body?
"Ne, určitě. Den po zápase už mi volali někteří lidé, co tam byli a skládali mi poklonu, že se s tím ještě nesetkali. Že v českém fotbale snad ještě zbyla špetka charakteru. Doufám, že to bude inspirovat další hráče."
