ČESKÝ FOTBAL | Na kurtu i na fotbalové trávě - Robin Vik zvládá rozličné sportovní role. Pravda, jeho tenisová stopa je výraznější - jako profesionál to dotáhl na sedmapadesáté místo světového žebříčku. Jako fotbalista se nyní rve o postup do přeboru Královéhradeckého kraje. Hraje za třetí tým tabulky I. A třídy Třebechovice pod Orebem.
„Hraju proto, abych se udržoval, proto, že mě to baví, a proto, abych vyhrával,“ říká tenista přeškolený v současnosti na pravého obránce.
Už přes rok poznává bitvy ve „vesnickém“ fotbale. Za sebou má přitom nevšední zážitky, jeho nejslavnějším zápasem je asi duel na Australian Open v roce 2006. Vik nastoupil v prvním kole proti domácí modle Lleytonu Hewittovi, vedl 2:1 na sety, nakonec však v pěti sadách prohrál.
Dnes, ve dvaatřiceti letech, už ale špičkovou kariéru zabalil. A udělal to vlastně nadvakrát. V sedmadvaceti si dal rok pauzu, pracoval v rodinné firmě, táta má grafické studio – a pak se zkusil vrátit.
„Doma mě to moc nebavilo, proto jsem do toho šel. Jenže jakmile člověk není stoprocentně fit, tak to nejde,“ vypráví. „Dostal jsem se někam na pozice kolem dvoustého místa, pak mě zradilo rameno. Bylo to dlouhodobé. Prostě už jsem se nikdy necítil na sto procent.“
Ani nyní však na tenis úplně nezanevřel: v prosinci nastoupil v české extralize a také jezdí hrát do Německa týmovou soutěž. „Proto nebudu na poslední tři kola fotbalu,“ upozorňuje.
Jsem soutěživý, chci postoupit
Do té doby si však chce užívat vítězství i zábavy. Jeho Třebechovice nyní ztrácejí v jediné královéhradecké A třídě tři body na lídra, tabulka je však velmi našlapaná. „Chci postoupit, jsem hodně soutěživý,“ má jasno tenista.
Jak se vlastně do mužstva z města světoznámého betlému dostal? Fotbal hrál odmalička v hradeckém Spartaku (nynějším ligovém FC), až v patnácti definitivně dostal přednost tenis. „Byla to vlastně tátova volba, ale nelituju jí. V tenise jsem měl větší potenciál,“ usmívá se Vik.
Což se potvrdilo...
| Vik a Rolko: Zajímavá třebechovická jména |
|
Nejen Robin Vik je zajímavou a ve sportu známou osobou v třebechovickém klubu. Také trenér prvního mužstva má za sebou profesionální minulost. A navíc jeho syn je nejvyšším hráčem první fotbalové ligy. Jan Rolko, otec stopera Mladé Boleslavi Adriana Rolka, zadáka, jenž vyrostl na rovných 200 centimetrů… Ale pozor, nejen Adrian se prosadil i v lize. Také Jan si zahrál nejvyšší soutěž – za Hradec, kde strávil prakticky celou kariéru. A především jeho první ligový zápas stál za to: v roce 1972, přijela na malšovický stadion Sparta a Východočeši (jako nováček) ji porazili 3:2. Na tribunách bylo tak trochu nabito, sešla se nejvyšší návštěva v historii, 32 tisíc diváků. |
Fotbal nekopal vlastně do jedenatřiceti, až po tenisovém konci mu kamarád Adrian Rolko, mimochodem stoper ligové Mladé Boleslavi, dohodil angažmá v Třebechovicích.
Ty totiž trénuje jeho otec Jan, někdejší obránce Hradce Králové. „I když jsem hrál vždycky pravé křídlo, tady kopu pravého beka. Vzhledem k tenisu je to takové bezpečnější. Nedostanu tolik nakopáno,“ vysvětluje.
Jeho zařazení na jeden jediný post však už po minulém kole neplatí. Proti Jiskře Jaroměř si vyzkoušel úplně novou roli. „Bylo to kuriózní, na deset minut jsem musel do brány,“ popisuje, jak nahradil vyloučeného gólmana.
V důležitém souboji nakonec inkasoval. V nastavení rozhodl soupeř střelou zdálky o výhře 3:2. „Nešťastnej gól,“ glosuje. „Pokazili jsme to.“
Třebechovice opravdu domácí souboj nezvládly, podlehly, i když po první půli vedly 2:0. Výsledek ještě více vyrovnal čelo tabulky, Jaroměř se na Vikův mančaft dotáhla na jediný bod.
„Ještě to bude boj,“ ví obránce. Tak to si bude lebedit, vždyť poznal velké bitvy na velkých místech. I když těch tenisových…
