Cheb a návrat do ligy? Divize je teď náš strop, říká exligista Čížek
Jeho Hvězda Cheb je ve hře o vítězství v soutěži Sportu o nejofenzivnější tým Česka, zatím jí patří třetí místo. Sám je s 18 góly čtvrtý mezi jednotlivci. Je hvězdou Hvězdy. Parádní sezonu zažívá Radek Čížek, záložník, který v Chebu pamatuje i slavné ligové časy. Byl dvakrát na lavičce, prosadil se ale až později v Příbrami, Blšanech, Jablonci a Mostě. Teď se 38letý fotbalista pokouší vytáhnout Cheb z krajského přeboru do divize a oživit zašlou slávu klubu.
Vedete karlovarský přebor, ale lidé v Chebu pamatují ligové časy. Vzpomenete si někdy na tu dobu?
„Občas jo, Cheb je fotbalové město, celá republika nás tak vnímala, liga tady chybí. Lidi bývali zvyklí jít v neděli na ligu, návštěvy byly slušné. Myslím, že by tady tomu vyšší soutěž slušela.“
O jaké soutěži mluvíte?
„Pokud se nám povede jaro, divize může být už příští rok. Všechno se odvíjí od zázemí, kádru a financí. Když tady všechno půjde dobře, za šest, sedm let bychom třeba zase mohli kouknout výš.“
Může se Cheb někdy propracovat zpátky do ligy?
„Spíš si myslím, že by někdy v budoucnu mohla být cílem druhá liga. Když jí může hrát Varnsdorf nebo Vlašim, proč ne Cheb? My bohužel v tuhle chvíli nemáme potřebné zázemí, v Chebu začal fotbal vlastně znovu v roce 2011, kdy nastoupilo současné vedení. Silné zázemí má v Karlovarském kraji Sokolov, ale lidi tam na druhou ligu nechodí. Tady by, myslím, čtyři tisíce diváků přišly.“
Ale v přeboru máte průměrnou návštěvnost 180 diváků...
„Je to spojené s minulostí. Lidi na fotbal v Chebu zanevřeli. Důvěru širokého okolí nezískáte ze dne na den, je to otázka času. Dřívější klub Union Cheb nebyl vnímaný moc dobře. Dostávali tady přednost cizí hráči před místními. Lidi neměli na koho chodit. Máme tady ale Chebskou brigádu, díky těm klukům je při zápasech krásná atmosféra, choreo i bengálské ohně.“
V Chebu se hrála od roku 1979 s jednoroční přestávkou liga do roku 1996. Za tu dobu se ve vašem klubu vystřídala spousta slavných jmen. Bavíte se o tom někdy v kabině?
„Kluci v týmu jsou mladí, ti mají jiné starosti, nezajímá je to. Když jsem hrával ligu, potkával jsem různé hráče a trenéry, vzpomínal jsem, jak jsem jim jako žáček v Chebu podával míče. Ti hráči chodili i na naše tréninky a ukazovali nám spoustu věcí.“
Koho jste měl nejradši?
„Chebská ikona je Milan Lindenthal, oblíbení tady byli třeba Skuhravý s Knoflíčkem. To byli takoví rebelové. To jsou velké historky, třeba o Tomíkovi Skuhravém, ale nemůžu je říct, bylo to na hraně životosprávy. (směje se) Na vojnu sem chodili rádi kluci z celé republiky, protože v Dukle to bylo nabité, tady měli šanci hrát ligu.“
Když jste se po letech mimo Cheb v roce 2006 vrátil, co vás nejvíc překvapilo?
„Nic se tady nezměnilo, platí to dodnes. Vrátil jsem se na stejný stadion. Bohužel jsem našel i stejné sprchy a kohoutky.“ (usmívá se)
Zázemí klubu je vaše velká slabina. Berete to jako svou ostudu?
„Cheb byl na stadionu Lokomotivy vždycky v nájmu, nic se s tím nedalo dělat. I kluci v kabině si neodpustí různé poznámky, ale všichni věříme, že i my jednou budeme mít odpovídající zázemí.“
Co vás v Chebu vůbec drží?
„Syn tady začal hrát fotbal, klub mě oslovil, jestli bych nechtěl spojit svou budoucnost s Hvězdou. Měl jsem iks nabídek z Německa, ale říkal jsem si, že radši skončím s fotbalem, než hrát nějakou podřadnou ligu za hranicemi. Na chebském hřišti jsem dal první gól a chci tady dát i ten poslední. Mám k tomu klubu vztah, jsou tady lidi, kteří nekoukají na sebe, ale na dobro klubu. Je jim jedno, že z toho nic nemají. Jen radost. Jejich práce bude zúročená za pár let. Chci u toho být. Klub má správný směr.“
Pomalu nakukujete do divize, měli byste na ní?
„Chebské kluky, co hrají v Německu, by divize lákala. O několika vím. S nimi bychom byli konkurenceschopní. To by pro nás v tuhle chvíli byl strop.“
Více o historii i současnosti Chebu čtěte ve středečním vydání deníku Sport
