Pět let se převlékal ve vršovickém Ďolíčku za klokana a byl maskotem Bohemians 1905. Bláznil s týmem a fanoušky po úspěších, prožíval i smutek, když se nevedlo. Teď „klokan“ Robin Stron alias Lombardos řádí v dresu Xaverova, když čaruje v pražské třetí třídě mezi tyčemi. Vychytal už pět čistých kont. „Když se po sedmi letech Xaverov vrátil do hry, nemohl jsem chybět,“ říká čtyřiatřicetiletý gólman.
To, že si jednou zachytá za první tým Xaverova, mu na začátku kariéry předpověděl jeho otec. „Vždycky mi říkal, že jednou budu v Xaverově chytat za áčko, a teď se to splnilo. Škoda, že se toho nedožil. Na hřišti si na něj vždy vzpomenu a posílám mu do nebe vychytané nuly,“ tvrdí Stron.
Říkáte, nemohl jsem chybět. Jak se to stane, že jeden ze symbolů vršovické Bohemky najednou začne chytat za Xaverov?
„Jsem xaverovský odchovanec. Ale taky jsem měl i kliku. Gólman Klčo, co měl být jedničkou, se odstěhoval za prací do Příbrami. Dá se říct, že Bůh chtěl, abych chytal na Xaverově jako první po jeho znovuzrození.“
Tuší spoluhráči, koho mají za sebou mezi tyčemi?
„Vědí, že fandím Bohemce, a postupně se provalilo, že jsem byl klokan. Ty příběhy Xaverova a Bohemky jsou pro mě hodně propojené. Třeba, když Xaverov končil, Bohemka od něj převzala licenci. Já u toho byl v kůži klokana. Teď se Xaverov vrátil a já zase nejsem klokan, jsem brankář.“
Přesto pořád cítím, že máte vršovickou Bohemku v srdci. Proč jste se vzdal role klokana?
„Můj konec byl spojený s přechodem do Edenu. Nosil jsem triko „V Edenu chcípnu.“ Bohemka se tam přesunula a já dělal bojkot. Byl jsem pro fandy barikádník Lombardos, nechtěl jsem tam. Nakonec jsem tam jednou taky v kůži klokana šel, naposledy. Fanoušci to těžce nesli a já už to víckrát neudělal. Dodnes to ve mně žije. Dlouho jsem žil ze vzpomínek, kdy mi bylo dobře. Taky mě hodně zasáhlo, když zemřeli dva ředitelé Bohemky – Lukáš Přibyl i pan Steinbroch. Podporovali mě jako klokana a zasadili se o to, že jsem měl volné ruce. Někomu se třeba zdálo, že klokan je slavnější než hráči, nebo že jsem se i nad hráče povyšoval, ale tak jsem to nikdy necítil.“
Byl jste blízko týmu a potkával zajímavé lidi. Na jaké setkání nejvíce vzpomínáte?
„Příhod bylo moc, dělal jsem to pět let. Úžasné bylo, když jsem se v Salcburku potkal s trenéry Trapattonim a Matthäusem. Bohemka tam hrála přátelák a přijelo s ní 1200 fanoušků. Překvapený Trapattoni se mě tehdy ptal: Odkud jste? Ani neví, s kým mluvil, hlavu klokana jsem si nesundal.“
Co o Robinovi Stronovi nevíte |
|
MÁ ODCHYTANÝ jeden necelý zápas v divizi za Říčany, gól neinkasoval. OD SPOLUHRÁČE dostal za odměnu šanci zachytat si první hanspaulskou ligu, inkasoval čtyři branky. NYNÍ JE BEZ zaměstnání. Trénuje děti na Xaverově, chytá a studuje vysokou školu. |
Vy jste jako klokan hodně vyváděl a taky si občas zavařil…
„To jo. Například když jsme vyhráli právě Víkend šampionů, tak tam byla euforie. Já jsem si to užíval asi i na úkor týmu, sebral jsem pohár a nedal ho hráčům, ale odnesl ho rovnou fanouškům. Jsou věci, které bych udělal jinak, ale nejde to vrátit zpátky.“
Povídá se, že jste byl v Ďolíčku jako klokan profesionál. Prozradíte, jak to bylo?
„Ze začátku mě ani nenapadlo, že bych za to něco dostával. Ale pak mi po druhém zápase dali tři stovky a částka postupně rostla. Je fakt, že jsem si na to zvykl, ale také mě to motivovalo.“
Na druhou stranu jste ale rovněž klubu v těžkých chvílích dokázal finančně pomoci…
„Chodil jsem jako klokan na koncerty Visacího zámku a skupiny Prohrála v kartách, tam vybíral mezi fanoušky. Na pomoc Bohemce jsem získal mnoho desítek tisíc korun.“
Vybíral jste peníze od fanoušků, ale prý nesouhlasíte, aby fotbalové kluby, kde hráči berou za sport peníze, podporovaly radnice a města. Proč?
„Profesionální fotbal považuji za výdělečnou činnost úzké skupiny lidí. Proč by měl brát fotbalista 180 tisíc? Pokud chce takové částky klub vyplácet, musí jednat tak, aby přilákal do hlediště třeba 10 tisíc lidí, a ne tři tisíce. Platy hráčů mají jít od sponzorů, z televizních práv nebo z příjmů z lístků. Ne z obce,nebo státu. Když není hráč spokojený, tak ať jde hrát do Barcelony. Jenže asi není tak dobrý, tak holt bude hrát třeba v Ostravě a vydělá si možná dvacet tisíc. Peníze od obcí a státu mládeži ale samozřejmě podporuji.“
Teď už máte jiné starosti. Prý si hodně zakládáte na čistých kontech Xaverova a speciálně motivujete tým. Prozradíte jak?
„Zatím mám na kontě pět čistých kont z šesti odchytaných zápasů. Na čistých kontech si zakládá celý tým. Když jsem měl nuly dvě, slíbil jsem v poločase třetího utkání spoluhráčům řízky, když nedostaneme gól. Oni se snažili, ale já dostal tři úplně stejné góly, téměř z ničeho… “
Takže se odměna nekonala?
„Tehdy ne, ale třetí nula přišla hned v dalším utkání a pak čtvrtá, pátá. Ty mě už budou stát nějaké řízky. Nedostat gól ale není zase tak složité.“
Jak to myslíte?
„Náš trenér Zoran Jovanovski na nulách zakládá taktiku, má ohromný respekt, je to ikona klubu. Když mluví v kabině, je slyšet spadnout špendlík. Kluci pak na place makají nadoraz a nenechají soupeře skoro vystřelit.“
To si musíte zápasy z branky užívat, že?
„Spoluhráč Víťa Pecka z legrace říká, že jsem na tom jako Petr Čech. Za celé utkání mám tři zákroky a ty prostě musím zneškodnit.“
Nemáte teď díky pověsti klokana a vychytaným nulám v Xaverově fanklub?
„Ne, myslím, že to v Horních Počernicích nikoho nezajímá. Mezi fanoušky a hráči se to hemží hlavně slávisty a sparťany. V týmu jsem jediný bohemák. Kotel vyvolává nejčastěji hrajícího trenéra Zorana Jovanovského a Davida Lukeše, ti tu hráli druhou ligu.“
Neříkejte, že nejste oblíbencem xaverovských fanoušků...
„Je moc hezké, když udělám zákrok a slyším z kotle i mé jméno. Když je lidí třeba deset tisíc, musí to být úžasný pocit. Já tohle zažil i jako klokan, tak určitou zkušenost mám, byť ne jako fotbalista.“
