Kouče Hodonína pobláznil Juventus: Nedvěda tam žerou!
Jmenuje se Mario Rossi. A je to Čech jako poleno. Spíš na vás vybalí brněnský hantec než italštinu, jejíž základy pochytil loni při týdenní stáži v Juventusu Turín. Zázemí mu tam nabídl Pavel Nedvěd, v jeho rodině byl pětatřicetiletý kouč divizního Hodonína jako doma. „Pavel je tam modla a jako modla se umí chovat,“ líčí moravský patriot Rossi.
Trénuje už od sedmnácti let a fotbalu propadl. Divizi rozhodně nevidí jako svůj strop. „Mám ty nejvyšší ambice,“ nebojí se říct temperamentní Mario Rossi, který žije v Brně a o svých předcích z Apeninského poloostrova slyšel jen z vyprávění. Zato Pavla Nedvěda a další osobnosti turínského Juventusu viděl naživo. Byl to pro něj zážitek, který ho v profesi zásadně ovlivnil.
Jak jste přišel ke jménu Mario Rossi? Na Itala fakt nevypadáte…
„Všichni se mě ptají na původ. Když pak uvidí blonďáka s modrýma očima, tak pochopí, že s Itálií asi nemám moc společného. (směje se) Někdy v patnáctém století se tady opravovaly zámky a hrady. Dělali to naši předkové, kameníci. Moje babička s dědečkem už jsou ale typičtí Češi, kteří se usadili na Moravě. Všichni se jmenujeme Rossi, jen mamka byla za komunismu počeštěná na Rosí. To je taková perlička.“
Přesto máte k Itálii blízko. Váš oblíbený klub je Juventus Turín. Kořeny se přece jen nezapřou?
„Mám i takovou povahu, jsem temperamentní. A Juventus mi přirostl k srdci. Byl jsem tam loni na stáži u Pavla Nedvěda a zhlédl jsem se v jejich systému. Poté, co jsem mluvil s Pavlem a s trenérem Contem, tak jsem se do toho trošku zbláznil. Italský fotbal není moc pěkný na koukání, je v něm moc taktických prvků. Když hrál Juventus ještě na Olympijském stadionu, tak se na něho nedalo moc dívat, atmosféra bývala nulová. Na novém stadionu je to úplně o něčem jiném. Všechno je blízko, už to má výborné parametry. Ale mám rád víc klubů, miluju trenéra Mourinha. Anglická liga je number one.“
Jaký je Pavel Nedvěd?
„Kamarádský, upřímný a skromný člověk. Je výborná povaha, je mu jedno, jestli jsem Mario Rossi z Čech nebo z Itálie. Mají ho tam za modlu a on se jako modla umí chovat. Je pokorný. Každý den jsme byli spolu, chodili jsme k Pavlovi domů. Snídali jsme tam, večeřeli. Přivezli jsme z Česka nějaké potraviny. Občas uvařila paní Nedvědová nebo jsme šli do restaurace. V hotelu, který byl asi pět minut od jejich bydliště, jsme akorát přespávali. U Nedvědů jsme rozebírali fotbal, rodinu, prostě všechno možné. Pavel se k nám choval výjimečně.“
Jak je to možné?
„On je rodinný přítel Mariána Vasilka, který dělá v Hodoníně výkonného ředitele. Pavel nás vozil na fotbaly. Byli jsme na Lize mistrů s Kodaní, den předtím na juniorce. Vzal mě do jejich tréninkového centra Vinovo. Vyšli jsme si i do města. A můžu vám říct, že Pavla lidi žerou. Pořád chtějí podpisy, fotky. On to moc nevyhledává, ale pro ně je prostě Le Grande Paolo. Už ho ani neberou jako Čecha. Já mu ten život hrozně přeju. On je maximalista a udělal všechno pro to, aby byl úspěšný on a hlavně jeho tým.“
Nyní se o něm píše jako o budoucím prezidentovi klubu. Věříte, že tu pozici dostane?
„Věřím, protože jeho vztah s Andreou Agnellim (současný šéf klubu a význačný podnikatel – pozn. aut.) je na absolutně nejvyšší úrovni a tohle by byla pro Pavla ta největší pocta. Vždyť tu funkci mohl dostat třeba Del Piero. Ale Agnelli si vybral Pavla, protože poznal jaký je. A to i v roli sportovního ředitele. V hlídaném golfovém resortu, kde bydlí, postavil jeho majitel Agnelli barák speciálně pro Pavla, protože chtěl bydlet vedle něj. Je to obrovské centrum, kde je několik bytových jednotek. Všude jsou karabiniéři, dovnitř se dostanete pouze na základě telefonátu ochranky s vlastníkem domu. Pavel ráno vstane, odpálí si míček a teprve pak se jde nasnídat.“ (úsměv)
V Juventusu působí také talentovaný záložník Roman Macek ze Zlína. Potkal jste se i s ním?
„Ano, viděli jsme se. Jenom jsme se pozdravili, on zrovna trénoval. Můžu říct, že s ním výhledově počítají. Je to prý jeden z největších talentů v Juventusu. Já jsem mluvil pouze se Slováky Jakubem Hromadou a Attilou Vargou, kteří jsou v devatenáctce.“
Máte jako mladý kouč u hráčů respekt?
„Respekt? (přemýšlí) Nedělám to uměle. Hráči vidí, že fotbal dělám naplno a obětuju mu všechno. Myslím, že to ze mě vyzařuje. Ví to mládežník i dospělý.“
Proč jste skončil s hraním?
„Hrál jsem v Brně nejvyšší dorosteneckou ligu a pak už jen nižší soutěže. Odhaduju, že bych to stejně nedotáhl dál než do třetí ligy. Zamiloval jsem se do trénování tak, že mi to dávalo víc než hraní. Začal jsem u žáků, chtěl jsem být každý den na tréninku. Chodit jen na zápasy, to nedělá dobrotu. Tak jsem se musel rozhodnout. Měl jsem tehdy zraněnou nohu a výpomoc u přípravky mě chytla natolik, že jsem za nějaký rok vyměnil hraní za trénování dětí. Jako hráč už jsem to lajdačil.“
Jaké plány máte s Hodonínem?
„Chtěl bych to posunout trošku výš. Bohužel, celý hodonínský sport včetně hokeje, který je číslo jedna, brzdí vztahy s městem. Je to velmi špatné. Výsledkem všeho jsou podmínky na stadionu. Vyměnil se akorát trávník, jinak to tu vypadá jako za komunismu. Nebudu zastírat, že kdyby přišla dobrá nabídka z vyšší soutěže, tak bych o ní přemýšlel.“
Takže berete trénování naprosto vážně?
„Mám ty nejvyšší ambice. Mám malou firmu, ale fotbal dělám na plný úvazek. Každý den dojíždím z Brna do Hodonína. Obětuju mu úplně všechno, rodina je na to zvyklá. Dovolená je jen posledních čtrnáct dní v červnu a pak během Vánoc. Takto to mám nastavené už minimálně patnáct let. Doufám, že ještě vyrazím na nějakou stáž. Chtěl bych se jet podívat do Toulouse. Spolupracujeme s Vaškem Němečkem. Každá taková cesta posune člověka úplně někam jinam. Je to obrovská zkušenost. Pokoušíme se i do Hodonína přinést moderní trendy, jako by tu byli profíci.“
MARIO ROSSI
Narozen: 23. února 1979 (35 let)
Pozice: trenér
Klub: RSM Hodonín (divize)
Trenérská kariéra: Zbrojovka Brno (mládež), Bystrc (muži), Hodonín (mládež), Hodonín (muži)
Zajímavost: minulý rok absolvoval týdenní stáž v Juventusu Turín, kde mu dělal průvodce bývalý český reprezentant Pavel Nedvěd, dnes sportovní ředitel klubu.
