Konečně fotbal! Nažhavení fanoušci v Hradci Králové se dočkali. Na tamním stadionu Pod Lízátky jim ho ale pod umělým osvětlením nepředvedli prvoligoví „votroci“. Servíroval se třetiligový šlágr mezi Olympií Hradec Králové a Převýšovem. A co víc. V dresu domácích „šavlí z Kuklen“ vyběhla poprvé i letní posila Karel Piták (36). „Tady jsem vyrůstal, moc jsem se těšil,“ říkal dojatě. Porážka 0:3 mu pak dojem z návratu pokazila. Zklamání bylo znát a nebylo mu do řeči.
Vyměnil první ligu za třetí a červenobílý dres Slavie za zelenobílé barvy královéhradecké Olympie. Zkušený záložník Karel Piták je v novém působišti spokojený, i když ho mrzelo, že se z nejvyšší soutěže stěhoval níž. „Myslím, že bych na ligu ještě měl. Žádná nabídka ale nepřišla a já se pro ten případ dohodl s Olympií, držím slovo,“ vysvětloval zkušený záložník, jak se z nejvyšší soutěže dostal do ambiciózního celku z ČFL. Zápas proti Převýšovu byl pro něj hodně emotivní, v hledišti měl být původně i jeho nemocný tatínek. „To byla pro mě největší motivace,“ říkal upřímně. „Nakonec se necítil dobře, tak nepřišel.“
Fanoušci nejspíš čekali, že se vrátíte do Hradce v dresu prvoligového týmu. Jak se to seběhlo, že jste nakonec kývl Olympii?
„Když už to vypadalo, že budu končit ve Slavii, ozvali se z Olympie. V dubnu. Řekli mi, jaké mají plány, a znělo to zajímavě. Tak jsme se dohodli, že když nepřijde nabídka z první ligy, půjdu k nim. Do druhé ligy se mi nechtělo a taky hrálo roli, abych mohl dělat i juniorku Slavie.“
Mrzelo vás, že se neozvali z prvoligového Hradce?
„Zamrzelo mě to. Známí se divili, že nejdu do FC, ale já jim říkal – sám tam přece nemůžu jít, když nemají zájem. Já nikam sám nevolal. Bavil jsem se o všem s Pavlem Krmašem a ten říkal, že tam i nějak padlo moje jméno, ale žádný kontakt nebyl. Prý chtějí hrát s mladšími. Tak jsem to zabalil a šel jsem do třetí ligy.“
O Olympii se mluví jako o klubu, který hospodaří s nadstandardním rozpočtem, že je to takový Manchester City nižších soutěží. Hrálo i tohle roli?
„Jsou tu kluci, co prošli ligou. Mančaft je dobře složený. Ale jaký má klub rozpočet, to netuším, stejně jako nevím, jak jsou na tom v jiných klubech. Že bychom byli někde úplně nade všemi, to si fakt nemyslím. City to nejsou (směje se). Na podmínkách jsme se dohodli během dvou minut. O ničem jsme nelicitovali, bylo to bez problémů.“
Je vaše působení v Olympii spojené i s dalšími povinnostmi – třeba na manažerském poli?
„Přece jenom jsem něco v Hradci odehrál, nějaké jméno tu mám, rád sem jezdím. Tak mě dali na reklamu k zápasu s Převýšovem. Ale jinak jsme se bavili jen o hráčské pomoci. Oni věděli, že mám dost povinností ve Slavii a na Xaverově.“
Zmínil jste první domácí zápas. Ten jste za Olympii odehrál s Převýšovem na stadionu Pod Lízátky, pod umělým osvětlením. Co jste na to říkal?
„Já jsem tady vyrůstal, moc jsem se těšil. Netušil jsem, že se něco podobného chystalo, ale byl to velmi dobrý nápad. Hodně kluků tohle nikdy nezažilo, těšili se na to, byla to pecka. Vedení to vymyslelo dobře, jen škoda, že to nedopadlo výsledkově...“
Vypadá to, že tohle utkání hodně zasáhlo i vás, i když máte za sebou zahraniční štace, evropské poháry i mistrovské tituly…
„Pro mě bylo nejvíc, když to vypadalo, že na zápas přijde můj táta. On je vážně nemocný, prakticky už jenom leží a na vozík se dostane občas. To byla pro mě největší motivace. Bohužel se nakonec necítil tak, aby mohl dorazit.“
Klub má velké ambice, myslíte, že může jednou prohánět třeba prvoligový Hradec?
„Bylo by docela zajímavé, kdyby se Olympii povedl postupový hattrick. Takhle to není nastavené. Do budoucna tam třeba takový plán je, ale jsme nováčkem. Uvidíme po osmém kole. Hrajeme pětkrát venku, tak uvidíme… Já jsem odehrál ve třetí lize druhý zápas. Na nějaké hodnocení soutěže je brzy, před tím jsem ČFL hrál, když mi bylo osmnáct, a bylo to snad jednou…“
Hned v prvním utkání ČFL jste dal gól, ulevilo se vám?
„Ani ne. Samozřejmě, že vždycky máte radost, když se trefíte. Pro mě je nejdůležitější, abychom vyhrávali jako tým. Nepřišel jsem honit nějaké svoje statistiky.“
Myslel jsem to tak, že třeba kdyby gól nepřišel, možná byste si od fanoušků vyslechl své.
„To si někde určitě ještě vyslechnu, v nižších soutěžích to jistě přijde. Na Táborsku žádný problém nebyl.“
Mimochodem prvoligovému hradeckému týmu v lize se přezdívá „votroci“, Olympii zase, že jsou „šavle z Kuklen“. Už jste pátral po tom, co to znamená, zda třeba hrají tak ostře?
„Netuším. Máme to i v pokřiku, všiml jsem si toho, ale přesně nevím, ještě jsem to nezjišťoval. Je to zajímavé.“
V Hradci funguje v krajském přeboru také Slavia. Co kdyby v létě zavolala právě ona?
„Co se týče téhle Slavie, tak my tam teď trénujeme, protože nám předělávají trávu. Mně se životem Slavie pořád prolíná.“ (směje se).
V kádru máte hráče, co kopali nejvyšší soutěž. Když jste dostal laso od Olympie vy, nenapadlo vás zkusit zavolat vašemu někdejšímu parťákovi Rudolfu Skácelovi?
„Ne, ne. My jsme v Hradci začínali spolu a tohle je docela zajímavý nápad. Naposledy byl v Boleslavi a teď asi ani nikde nehraje. Jen nevím, jestli by tam pan Sazima chtěl dva staré hráče.“ (směje se)
Hodně blízko máte každopádně také ke Slavii, kterou stále sledujete a jste asistentem trenéra v juniorce. Nezdá se vám, že vaše angažmá skončilo v nepravou chvíli?
„Já tam byl vždycky v těžším období. Teď se konečně blýská na lepší časy. Věřím, že to začne fungovat, jak by mělo, a každý rok se budou hrát poháry. Já jsem skončil, věk nezastavíte, nakoupili se noví hráči, kteří to přebírají.“
| KAREL PITÁK |
|
Narozen: 28. ledna 1980 (36 let) Současný klub: Olympia Hradec KrálovéKariéra: FC Hradec Králové (1998-2002), Slavia Praha (2002-2006), Salcburk (2006-2010), Jablonec (2010-2013), Slavia (2013-2016), Olympia HK (2016) Úspěchy: Mistr Evropy hráčů do 21 let v roce 2002, třikrát mistr rakouské ligy se Salcburkem (2006/07, 08/09 a 09/10), vítěz domácího poháru s Jabloncem (2012/13) Zajímavost: je asistentem trenéra u juniorky Slavie Praha a trénuje i mládežníky v pražském Xaverově |
A vy se posouváte do role trenéra. Zatím tedy asistenta u juniorky. Jak náročné je zvládat hrát za Olympii a trénovat?
„Zatím je to v pohodě. Se Slavií vedeme juniorskou ligu, s Olympií jsme v ČFL jednou vyhráli a jednou prohráli. Docela to jde (směje se). Ani bych neřekl, že je toho víc než v první lize. Navíc ještě trénuji mládež na Xaverově. To už dělám čtyři a půl roku, všechno mi to hezky navazuje. Taky si dodělávám trenérskou licenci A.“
Takže třeba jednou budete trenérem?
„Přeorientovávám se do téhle role. Prožívám s kluky na Xaverově turnaje, mám radost, když mají dobré výsledky. Jsem s nimi na jedné lodi, prožívám s nimi to dobrý i špatný. I slzičky tam občas jsou, ale už to kluci odbourávají. Líbí se mi, že jim na tom záleží. Strašně neradi prohrávají i na tréninku. To spoustě hráčů v dospělosti třeba i chybí.“
V angažmá u slávistické juniorky jste nováčkem. Jak jste k téhle práci přišel?
„To je novinka. Dospělé jsem zatím netrénoval. S Pavlem Řehákem si rozumím, je tam Ivo Knoflíček, přišel Luboš Přibyl. Byl jsem si loni zahrát za juniorku a viděl jsem, jak mě Pavel Řehák bere, tak když přišla nabídka od Slavie, hned jsem věděl, co chci.“
Je to pro vás na lavičce těžší než na trávníku?
„Je to náročnější. Z hráče všechno spadne, když přijde na hřiště. Tady jen koukáte a gól prostě nemůžete dát.“
Láká vás představa, že jednou třeba povedete Slavii?
„V září si dodělám áčko, máme zkoušky... Pak to nechám trochu vychladnout, ještě by tam bylo studium profilicence. Co se týče Slavie, to jsou velké cíle, to je běh na dlouhou trať. Zatím bychom chtěli vyhrát juniorskou ligu a někoho vychovat pro nejvyšší soutěž.“
| Jak si vedl Piták pohledem Sportu: Natěšený i nevýrazný |
| Na premiéru doma v Hradci se těšil, s tradiční třiadvacítkou na zádech přivedl nováčka z Olympie na trávník jako kapitán. Možná si to nepřipouštěl, ale na tomhle utkání mu moc záleželo. A jak už to bývá, zrovna v tu chvíli to tolik nejde. Snahu Pitákovi upřít nejde, i pár povedených přihrávek vymyslel. Jenže také pokazil pár standardních situaci a ve druhé půli kvůli zranění střídal. „Mám tradiční roli v záloze, jako posledních deset let. Žádné zvláštní věci po mně trenér nechce,“ říkal o své roli v týmu. Fanoušci však byli trochu rozpačití. „Čekali jsme víc, byl skoro neviditelný,“ mračili se Hradečtí. Vysvětlení, proč zkušený borec nezářil, měli i fans z Převýšova. „Musí si počkat na jiného soupeře. My nejsme béčko Táborska. Určitě pak bude lepší.“ |
