Brandýs oprašuje slávu a útočí na čtvrtý postup. Jde to i bez šíbra Horníka
Tak jsme první, no a co? Jedna, dva, tři, čtyři – gól!, rozléhá se areálem Brandýsa nad Labem. Fotbalisté v černobílých dresech smázli Nové Strašecí 4:0 a potvrdili roli lídra středočeského přeboru. Vedou ho o sedm bodů, na podzim prohráli jen jednou. Klubové šály na krku nadšených fanoušků ukazují, jak jsou na tým hrdí. Malé brandýské déja vu. Před čtvrt stoletím se v městečku nedaleko Prahy hrála druhá liga, teď tu fotbal frčí zase. Tým útočí na čtvrtý postup v řadě a ve hře je divize. „Kdyby to klaplo, byl by to asi náš strop,“ směje se kapitán David Folwarczny.
Nálada je podobná jako před lety. To jediné snese srovnání. Jinak je to rozdíl galaxií. V devadesátých letech minulého století hrála v Brandýse Slavia i Sparta. Za tým, kde sbíral zkušenosti šíbr Ivan Horník, nastupovala známá jména. A fotbalová horečka zuřila naplno, fanoušci stáli fronty, sjížděli se z širokého okolí, jen aby viděli „zázrak“ v akci.
„Dobu, kdy se tady bojovalo o ligu, už pamatují jen naše kabiny. Úroveň je bídná, chystáme rekonstrukci, ale scházejí finance,“ krčí rameny domácí sekretář Ivo Urban.
Klub jde jinou cestou než dřív. O ligového hráče nezavadíte. Ze soupisky nejvíc křičí jméno kapitána. David Folwarczny kopal za Žižkov a je brandýským rodákem. Ostatně klub sází především na místní a odchovance. „Když tady hrála Sparta, byly mi snad tři roky. Něco si mlhavě pamatuji, ale fakt jsem byl prcek,“ usměje se tahoun a nejlepší střelec současného týmu.
„Jsme odchovanci klubu, známe se odmalička, i proto to spěje k dalšímu postupu,“ povídá. Sám dobře ví, že dostat klub do Fortuna Národní ligy, je fata morgána. Ale divize, o kterou se momentálně hraje, by mu voněla. „Chceme nejvýš, co to půjde. Ale divize je asi nejvíc, na co můžeme myslet,“ tvrdí kápo s desítkou na zádech.
Dobře ví, jak důležité jsou finance. Na čtvrtou nejvyšší soutěž by nejspíš tolik úprav nebylo třeba, ale dál… „Areál je starý padesát let, a kabiny? Když sem soupeř přijede, tak se stydíme,“ přiznává, že by zázemí potřebovalo vylepšit. „Z umělky je hotová jen půlka,“ naznačí špílmachr, že peněz má klub právě tak akorát.
Shánění sponzorů ovšem není jeho práce. Povinnosti má na hřišti a tam se Brandýsu daří náramně. Rychlé akce hrané v pohybu, parádní góly, radost pohledět. Často se tleská. „Jen lidí by mohlo chodit víc,“ posteskne si Folwarczny.
Pravda, asi se nedalo čekat, že proti Novému Strašecí padne klubový rekord 3158 platících diváků, ale 163 lidí na tým, který drtí soupeře, rozhodně není ideál. „Ti, co chodí, fandí skvěle, slyšíme, že hrajeme dobrý fotbal. Jsme rádi, že jim děláme radost,“ říká kapitán.
A hlasy z ochozů to potvrzují. Starší muž přijel omrknout Brandýs z druhé části známého souměstí na Labi, Staré Boleslavi. „Hraje se tu výborný fotbal, zasloužil by si jít výš,“ tvrdí fanoušek.
Na zápasy v městečku chodil i za Horníkovy éry. „To tu byli vysloužilí hráči z ligy, co je Horník nakoupil. Ten tady udělal paseku. Hrála se sice druhá liga, ale když pak odešel na Žižkov, vzal je s sebou,“ mračí se důchodce. „Ale když tu hrála Slavia, to bylo dobrý,“ naznačí, že to mělo i svá plus.
Jen o řadu níž sedí patnáctiletý Jakub Tesař, který hraje za klubový dorost. Slavné doby nemůže pamatovat, nebyl na světě. „Ale táta mého spoluhráče tu v té době hrál. A taky náš trenér Jaroslav Kotek, takže o to vím,“ vypráví mladík. „Bylo by super, kdyby se sem druhá liga vrátila. Na divizi mají naši kluci určitě,“ věří.
To si myslí i Václav Hradecký, který v Brandýse startoval před 25 lety trenérskou kariéru. Byl hlavním koučem a pak i asistentem proslulého Mandy Linharta. „Přeju klukům postup. Palce jim ani držet nemusím, rozjeté to mají skvěle, to nejde zkazit,“ hlásí pamětník slavné éry. Tu nemůže z hlavy vymazat.
„Na to se nedá zapomenout. Byla tu výborná parta. Všechno ještě povýšil Ivan Horník. Přivedl řadu hráčů, byly to nádherné chvíle,“ tvrdí muž, který nyní vede v ČFL Jirny.
Trenérsky je pod současnými úspěchy podepsaný Miroslav Sunkovský, před rokem navíc ještě i hrál. Směrem k posunu týmu do vyšší soutěže je opatrný. „Kdyby záleželo na našem sekretáři, tak by u divize nezůstalo,“ směje se.
Sám výkon týmu proti Strašecí označil za skoro divizní. Ke čtvrté nejvyšší soutěži se jeho svěřenci blíží každým zápasem. „Asi to tak je. Všechno vychází, hrajeme dobře, dáváme góly. Základ je nic nepodcenit,“ věří kouč. Na podzim si naplánoval zisk 35 bodů, tři kola před koncem chybějí ke splnění téhle mety dva body. „To už snad mít budeme. A dál se uvidí.“
