Legendární esemeska, kterou sparťanský boss Daniel Křetinský před lety ukončil Karlu Poborskému angažmá ve Spartě, ožívá na moravské scéně. Záložník Jan Polák (37) obdržel od majitele Zbrojovky Václava Bartoňka v půlce července stručnou zprávu: „Dnes mítink na Srbské.“ Neměl čas se dostavit, navíc netušil, o co má jít. Tím přestal pro Brno, kde fotbalově vyrostl, existovat. Nedočkal se prodloužení hráčské smlouvy, ani slibované nabídky na jiné místo v klubu.
Před dvěma lety se Jan Polák vrátil do rodného Brna s vizí, že v něm ukončí bohatou kariéru a posléze bude pro klub pracovat v jiné pozici. Na tento scénář ho ostatně zlákal z německého Norimberka boss Václav Bartoněk. Nic z toho náhle neplatí. Záložníkovou poslední štací bude nejspíš Prostějov a účastník EURO i MS už se poohlíží po uplatnění mimo fotbalovou sféru. „Rád bych se dozvěděl, co za tím je,“ ohlíží se za podivným koncem ve Zbrojovce.
Co si o tom, jak se k vám vedení Zbrojovky po ukončení smlouvy zachovalo, myslíte?„Pan Bartoněk vždycky říkal: „Když to řeknu, tak to platí.“ A najednou neplatí. Nedostál svého slova. Vím, že se tohle v životě děje. Ale mrzelo mě, že mi ani nedal vědět.“
Proč jste se nedostavil na mítink, na který vás před sezonou zval esemeskou?
„Odpověděl jsem mu, že ten týden nemám čas. Pak už nic nebylo. Zajímaly by mě důvody. Myslím, že za tím rozhodnutím nestojí on. Podle mě se nechává ovlivnit jinými lidmi.“
Kým? Trenérem Romanem Pivarníkem?
„Asi ano. Přitom mi vždycky říkal, že když budu fit, budu hrát. O mých zdravotních problémech věděl. Možná už mu vadily a nechtěl na mě dál čekat. Ale mohl mi to taky říct.“
Jaký jste měli vztah?
„Když se mi něco nelíbilo, ozval jsem se. Ale nemyslím, že jsem byl v kabině problémový. Jsem spíš klidný typ. Jen když mě něco opravdu naštve, dám to hodně najevo. Nenechám po sobě dupat.“
Teď budete hrát za Prostějov. To je nováček FNL, předloni z ní sestoupil jako jasný odpadlík. Jste zvyklý na něco jiného….
„Podle pohovorů s Františkem Jurou (šéfem klubu) to tam chtějí stabilizovat. Mluvil jsem i s panem Černoškem. Věřím, že tým je dobře doplněný. Sezonu začali nadějně, ale to neznamená, že to tak půjde dál. Teď nás čekají těžké zápasy s Hradcem, Budějovicemi, s Brnem. Až budu schopný hrát, pokusí se mužstvo pozitivně ovlivnit. Ale není to o jednom frajerovi.“
Věděl jste hned po sezoně, že s fotbalem nechcete seknout?
„Když jsem se zranil, uvažoval jsem, jestli pokračovat nebo ne. Měli jsme kvůli tomu schůzku s panem Bartoňkem a mým agentem Paskou. Bavili jsme se, že bych možná pokračoval ještě jako hráč. Říkal jsem, ať se o této možnosti v klubu pobaví. Budoucnost jsem měl spojenou s Brnem. Pan Bartoněk za mnou přijel do Německa. Chtěl, abych tady hrál a pak fungoval v jiné pozici.“
V jaké konkrétně?
„To jsme úplně nespecifikovali. Každopádně říkal, že se mnou počítá i po kariéře. Chtěl, abych v nějaké roli zůstal, na jaře mi to asi dvakrát zopakoval. Ale pak už se mi nikdo neozval. Nevím, proč to neplatí a docela by mě to zajímalo. Nebudu čekat, až se nade mnou někdo smiluje. Chci něco dělat. Když se mi zranění začalo lepšit, rozhodl jsem se přijmout nabídku Prostějova, kterou jsem dal předtím k ledu. Z Brna tam jsem po dálnici za čtyřicet minut. Navíc nás bude jezdit pět a hrajeme stejnou soutěž jako Zbrojovka.“
Do fotbalu mám pořád chuť
Kdy nastoupíte poprvé?
„Docela se dávám do kupy. Neumím říct konkrétní datum, snad budu schopný za dva tři týdny. Doteď jsem jezdil na kole, posiloval. Potřebuju začít dělat fotbalové věci s míčem, souboje, rychlost, přihrávky. Chci být mužstvu prospěšný, ne tam dělat šaška a být slabinou jedenáctky. Soupeř tohle pozná a začne chodit přes vás. Něco mám za sebou, očekávání budou jinačí. Nevzali mě do počtu. Proto musím být aspoň na 95 procent připravený.“
Chápu, nechcete druhou ligu podcenit a hazardovat se svým jménem, že?
„Když cítím, že se zdravotní stav lepší, hrnu se do všeho. V tomto jsem pořád blázen. Nechci vypadat na hřišti jako šafář, i když lidi říkají, že to můžu hrát hlavou. Hlavní je, abych byl fit na zápasy. Tomu si uzpůsobím tréninky. Do fotbalu mám chuť. Furt je něco, co mě baví a co mám rád. Podepíšu na rok, ale je možné, že v zimě skončím. Záleží na domluvě, na zdraví. Teď se dělají v Prostějově nové kabiny. Ale o zázemí mi nejde, začínal jsem v daleko horších podmínkách. Nezapomínám na to. Nemám nos nahoře, umím se přizpůsobit. Hlavně, aby to klapalo na hřišti.“
Hrál jste vůbec někdy v Prostějově?
„Pamatuji se na žákovskou soutěž, bylo to něco jako MSFL. Proti Prostějovu to bylo vždycky vyhecované, byl to náš největší protivník. V kádru je několik Brňáků, i můj spolužák ze základky Karel Kroupa. A už někdy v dubnu mi osud napověděl. Byl jsem se v Prostějově podívat na s mladším synem na zápas toho staršího. A vidíte, teď tam budu hrát já.“
Vrátí se Brno po roce do nejvyšší soutěže?
„Kluci to budou mít těžké. Každý se na ně připraví, podobně jako na Hradec Králové, Budějovice. Ví se, že chtějí jít nahoru. Pocházím z Brna, nejsem nepřejícný. Věřím, že můžou postoupit. Zatím jednou prohráli, remizovali a připsali si povinnou výhru nad Chrudimí. Musí jim fungovat finální fáze.“
Zajdete někdy na zápas Zbrojovky?
„Necítím křivdu, ale mám rodinu a dva syny, kteří taky hrají fotbal. Nebude se to moct dát skloubit. A když už budu mít volný čas, asi nepůjdu na Zbrojovku.“
