Hráčem 25. kola se stal jablonecký záložník Michal Pavlata
Juniorská liga pokračovala svým 25. kolem, ve kterém mladíci z Jablonce připravili svým fanouškům parádní představenou. Svěřenci trenéra Skuhravého smetli na svém hřišti Táborsko poměrem 7:1 a přerušili sérii tří utkání bez výhry. Hlavním dirigentem pondělního koncertu na severu Čech se stal domácí záložník Michal Pavlata, který vstřelil hattrick a jednu branku navíc připravil.
Michal Pavlata je jabloneckým odchovancem a patří mezi velké naděje tamnější kopané. Absolvuje pravidelné tréninkové dávky s prvním mužstvem, několikrát už také seděl na laviččce při soutěžním utkání a je tak zřejmě jen otázkou času, kdy začne pravidelně sbírat ligové minuty.
Jak byste zhodnotil utkání s Táborskem?
Hlavně jsme rádi, že se nám po třech zápasech bez výhry střelecky dařilo a můžeme se opět radovat ze zisku tří bodů. Jinak bych vyzdvihl zejména první poločas, kde byla spousta hezkých akcí a gólů. Trošku nás mrzí ta jedna inkasovaná branka, ale to je fotbal. Dobré je, že soupeř žádnou jinou větší šanci neměl.
V utkání se vám podařilo nasázet hattrick. Jak z vašeho pohledu gólové akce vypadaly?
Na první gól mi nahrál Vojta Kubista stříleným přízemním centrem, Radim Jurča mi přeběhl balón a já někde z hranice penalty prostřelil gólmana mezi nohy. Druhý gól padl z podobného prostoru jako gól první, po centru Míry Štemberka, který mi poslal krásný nadýchaný centr na hlavu. A při třetím gólu mi asistoval Míša Skwarczek, kdy mi to dal proti noze na vápno. Jsem za to moc rád. Ani si nepamatuji, kdy jsem dal naposledy hattrick.
Na jaře se vám jako týmu střelecky velmi daří, nabádá vás trenér k ofenzivnímu hernímu pojetí?
Za celou sezónu se náš herní styl nezměnil, ale teprve teď jsme se ho jako tým naučili správně praktikovat. Samozřejmě je vždy co zlepšovat, ale jsem moc rád, že se nám tento náročnější herní styl vyplácí a vyhráváme.
Jste typ univerzálního fotbalisty, který může nastoupit jak v útoku, tak zkraje či ze středu zálohy. Kde se na hřišti cítíte nejlépe?
Poslední dobou jsem nejvíce nastupoval ve středu zálohy, kde se cítím zápas od zápasu lépe, ale abych řekl pravdu, je mi to vlastně jedno. Všude chci být pro mužstvo platný tak moc, jak to jen půjde a jestli to bude ve středu zálohy nebo v útoku zase tolik neřeším. Důležité je, abychom zvítězili a hráli pěkný fotbal.
V přípravě jste již několikrát nakoukl také do sestavy A-mužstva, ligový start jste si ale prozatím nepřipsal. Jak v tomto směru vidíte své šance?
Pevně doufám, že se premiéra blíží, ale jsem trpělivý a věřím, že brzy nastane. Tady v Jablonci je výborný kádr a je těžké se prosadit do sestavy. Pro mě je skvělé už to, že s nimi trénuji, za to jsem rád.
Na svém kontě máte osm branek, dalších deset přidal váš útočný parťák Radim Jurča a dohromady tak tvoříte obávanou útočnou dvojici. Jak tuto spolupráci hodnotíte?
Celkově si myslím, že máme jako tým obrovskou sílu. Když nedá gól Radim, kterému to teď perfektně střílí, tak dá gól Vojta Kubista nebo Míra Štemberk a efekt je stejný, máme tři body a radost z vítězství.
Plníte funkci kapitána týmu, co to pro vás znamená?
Dříve mi role kapitána příliš neseděla, ale postupem času mě to těší a beru to jako čest. I když tu nejsem zdaleka nejstarší, což často s rolí kapitána souvisí, snažím se kluky povzbuzovat, organizovat hru a být jedním z lídrů našeho týmu.
Nacházíte se na pátém místě tabulky, vládne v týmu v tomto ohledu spokojenost?
S ohledem na to, že jsme v posledních třech zápasech dvakrát ztratili vedení a získali pouze jeden bod, asi spokojeni být můžeme, ovšem tuto pozici nevidím jako naši konečnou. Ta jistě bude alespoň o stupínek výše. Máme sice trošku ztrátu, ale se třemi týmy, které jsou výše, ještě hrajeme. Tyto zápasy budou rozhodovat.
Jaký je váš fotbalový sen a vzor?
Mým fotbalovým snem číslo jedna je si zahrát za tým, kde jsem s fotbalem začal, tj. v Jablonci a pak bych nejraději nahlédnul do Bundesligy. Mým vzorem je odjakživa Thierry Henry a to i teď, když je v New Yorku a není tolik na očích.
Roman Skuhravý
trenér juniorského týmu Jablonce
„Michala trénuji od jeho šestnácti let, takže si myslím, že ho znám velmi dobře. Málokdy se u hráče sejde taková pracovitost. Je to pro nás klíčový hráč a moc bych si přál, aby se prosadil, nicméně si myslím, že ta cesta bude trochu delší, ale jsem přesvědčený, že na to má. Jeho charakter je přesně to, co dnešní fotbal potřebuje, a myslím si, že z něj bude komplexní hráč, který může hrát na vícero postech. O víkendu byl na lavičce A-mužstva, neboť se nám zranili tři hráči, takže si jej trenér vytáhl. Jednoznačně to bylo kvůli výkonům, protože každý zápas odvede maximum a v jeho výkonnosti nejsou výkyvy.“
