Trpišovský zrušil trénink a hráči ho polili vodou: Vyhrát pohár? Úleva!
Byl někde uprostřed hodnocení vyhraného pohárového finále, když do tiskového centra rozverně nakráčeli hráči Slavie a trenéra Jindřicha Trpišovského polili vodou z obří kádě. „Asi budu muset někomu zaplatit diktafon,“ mrkl kouč na reportéry, když si hřbetem ruky otřel mokrou tvář.
Na středu 9. května 2018 slávistické dějiny nezapomenou: červenobílý tým po šestnácti letech ovládl MOL Cup. „Ale já asi moc křepčit nebudu, nejsem slavící typ,“ usmál se Trpišovský po výhře 3:1 nad Jabloncem.
Cítíte satisfakci?
„Slavia na pohár dlouho čekala, chtěli jsme splnit očekávání. Navíc jsme dotahovali práci předchozího realizačního týmu, který na podzim v MOL Cupu zvládl dva zápasy. Když byla šance, chtěli jsme ji proměnit. Povedlo se a teď si to můžeme užít.“
Jak jste zápas viděl?
„Jsem rád, že brzy padl gól a byl z toho relativně zajímavý zápas. Začátek byl na boleslavském užším hřišti boj. Zdálo se mi, že je Jablonec prvních deset patnáct živější, moc jsme se dopředu nedostali. Pak jsme se zvedli a korunovali to prvním gólem.“
Měli jste i další šance, jenže Jablonec vyrovnal.
„Paradoxní je, že gól na 1:1 padl v době, kdy jsme hráli nejlíp. Vinou nekoncentrovanosti jsme nezachytili protiútok, Jablonec se díky gólu dostal do hry a ožil. Naštěstí jsme se pak brzy trefili po standardce a trochu se nám ulevilo. Jablonec neměl ve druhé půli skoro nic a nám se na konci povedlo přidat rozhodující gól.“
Ulevilo se vám po vítězství v poháru? Byl to jeden z vašich cílů, když jste v zimě přišel do Slavie.
„Finále poháru je jeden zápas: buď máte všechno, nebo nic. Když v lize nezvládnete jedno utkání, máte šanci na opravu, ale v poháru ne. Když jsem si představil, kolik lidí by bylo zklamaných, kdyby nám to nevyšlo… Jestli mám z něčeho úlevu, tak z toho, že jsme to zvládli a nezkazili radost slávistům. Když zvládnete poslední zápas, je to krásný. Když ne, je to strašný.“
Takže triumf v poháru může týmu pomoct i z psychologického hlediska?
„Přesně tak. Kdybychom to s Jabloncem nezvládli, na týmu by se to podepsalo. Těžko bychom se z toho sbírali. Takhle je to pro nás velká psychická vzpruha. Možná je škoda, že se finále poháru nehraje až po konci ligy jako někde v cizině. Teď se budeme soustředit na poslední tři zápasy v lize a uvidíme, na co to bude stačit. Liga mistrů? Evropská liga? Starám se jen o věci, které můžu ovlivnit. Takže se budu s týmem snažit uhrát devět bodů.“
Trenére, zažíváte jedny z nejšťastnějších dnů v kariéře? V sobotu jste vyhráli ligový šlágr s Plzní, teď máte trofej z MOL Cupu.
„Já mám spíš půltrofej… Ale byl to důležitý týden, ne že ne. Po remíze 0:0 se Slováckem jsme byli dole, ten zápas jsme nezvládli. V tuhle chvíli je to úžasné, zvládli jsme dva důležité mače, ovšem v pondělí přijde další těžký zápas na Dukle.“
Máte pocit, že u týmu dochází k hernímu progresu?
„Je důležité, že se nám uzdravili hráči a je z čeho vybírat. Třeba v útoku se rozhoduju mezi Škoďákem (Milan Škoda), Neckou (Tomáš Necid) a Teclíkem (Stanislav Tecl), který vypadá výborně a hraje. Lepšíme se i díky terénu, hraje se na kvalitních hřištích. Naše hra ještě zdaleka není ideální, ale je lepší než na začátku jara. Nechci to zakřiknout, ale víc hráčů jde s formou nahoru.“
Když jste zmínil útočníky, je těžké říct Milanu Škodovi, jednomu z lídrů týmu, že se nevešel do sestavy?
„Taková je prostě úloha trenérů: musíte udělat to nejlepší pro tým. Ale z Milana cítím, jak moc mu na Slavii záleží. Všichni víme, o co hrajeme, a chováme se podle toho. Třeba záložník Hromada po otřesu mozku nemohl nastoupit, ale stejně chtěl hrát. Nebo Necka: i když se nedostane na plac, žije s týmem. Tohle nás dostává tam, kde jsme.“
Nastává čas oslav. Co hráčům povolíte?
„O poločase jsem je motivoval dnem volna. Zapomněl jsem, že hrajeme v pondělí. (usmívá se) Čtvrteční trénink rušíme a sejdeme se v pátek. V pondělí pokračujeme na Dukle a zase se chceme ukázat v co nejlepším světle. Pokud dotáhneme všechno, co chceme, bude velký prostor na oslavy po sezoně.“
A jak budete slavit vy?
„Já nejsem slavící typ. Teď pojedeme na stadion a pak asi domů. Honí se mi hlavou všelijaké myšlenky, nejspíš si pustím zápas znovu. Nepotřebuju velké oslavy: stačí mi pocit, že jsme to zvládli.“
