PŘÍMO Z ESTONSKA | Mohl velice rychle odpovědět na úvodní estonský gól a zápas se mohl vyvíjet docela jinak. Ve 39. minutě běžel záložník JAROMÍR ZMRHAL sám na brankáře domácích, ale neprostřelil ho. Byla to šance z kategorie vyložených, kterou zahodit se vždycky vymstí. To se přihodilo i v Tallinnu.
Máte nějaké logické vysvětlení, co se stalo?
„Nevím, co bych k tomu řekl, takový zápas nás strašně mrzí. I když jsme nepodali asi ideální výkon, vytvořili jsme si spoustu šancí, ale nedali jsme je. Soupeř je naopak proměnil. Prohráli jsme 1:3, ale není to konec světa, doma se budeme snažit odvést maximum, abychom dosáhli co nejlepší výsledek a postoupili.“
Byl to velký zmar, když se nedařilo prostřelit urputnou obranu domácích?
„Nevím, jestli zmar, ale hodně nás to mrzí. Statistiky sice hovoří pro nás, ale takový je fotbal, že každý může porazit každého, i když má druhý převahu. My góly nedali. I já měl dvě šance, první byla největší, když jsem šel sám a na brankáře. Tu jsem měl proměnit.“
Co jste při ní udělal špatně?
„Chtěl jsem ji dát, nechtěl jsem to kopnout vedle. Myslel jsem si, že mě dobíhá hráč, což také bylo, snažil jsem se akci vyřešit rychle, natočil jsem se a posílal míč k tyči. Bohužel jsem brankáře neobstřelil.“
Dostali jste tři góly. Máte pocit, že jste v obraně zranitelní?
„To si nemyslím, snažili jsme se hrát jako na konci sezony. Bohužel se jim povedlo dát góly, nám ne. Ale pořád je to hratelné, i když výsledek z prvního utkání není pro nás příznivý.“
Bylo znát, že mnozí hráli zápas evropského poháru poprvé?
„Nevím, jestli by náš výkon poznamenán nervozitou, většina z nás hrála skutečně v Evropě poprvé. Bylo i trošku suché hřiště. Ale na to se nemůžeme vymlouvat. Teď se hraje u nás a pokusíme se to zvrátit.“
Po utkání na vás fanoušci ostřeji vyjeli. Zlobíte se na ně?
„K tomu se nechci moc vyjadřovat. Už jsem to ve Slavii párkrát zažil, když se hrálo o záchranu. Tak to prostě je. Jsou to lidi jako my, jeli za námi kus cesty, byli taky naštvaní, že se nevyhrálo a neproměnili jsme tolik šancí. Bouchly jim nervy, začali na nás řvát a vyběhli proti nám. Pak se uklidnili a vyříkali jsme si to. Doufám, že nás přijdou povzbudit i na domácí zápasy.“
