Česká liga na vzestupu. Kupují se dobří cizinci, říká Podaný. Co vadí?
Na tenhle listopad se bude dlouho vzpomínat. Právě během něj trojlístek českých pohárových zástupců skolil tři slovutné značky: AS Řím s Josém Mourinhem, Betis Sevilla pod vedením slavného Chilana Manuela Pellegriniho i pokaždé nepříjemné Dinamo Záhřeb. Plzeň ve své skupině Konferenční ligy dosud neztratila ani bod, Slavia míří v Evropské lize za postupem do jara z prvního místa a o postup dál ve druhé nejprestižnější klubové soutěži bojuje rovněž Sparta.
Tohle je naprosto bezprecedentní: od teď, aby se kluby z TOP 5 evropských lig bály do Česka jezdit. Zásluhou skvělých výsledků z poslední doby kyne klubový koeficient. V probíhající sezoně jsou české týmy lepší než jejich konkurenti z Francie, Řecka či Nizozemska.
Lze proto tvrdit, že se úroveň tuzemské FORTUNA:LIGY výrazně zlepšila? Na to se snažil přijít v iSport studiu během šlágru Sparty s Betisem bývalý hráč Sparty, Jablonce, Dukly nebo Olomouce Jakub Podaný.
„Soutěž je kvalitnější. Naše týmy šly totiž jednoznačně cestou moderního fotbalu, skautingu a dostupných technologií. Zároveň doplnily své kádry tak, aby byly evropsky konkurenceschopné. Když se podíváme ve Spartě a ve Slavii na středové hráče, vidíme, že tam hrají cizinci. Ti jsou typologicky jiní a my zase nejsme schopni takové kluky generovat,“ popisuje.
A pokračuje: „Ve Slavii vyčnívá Zafeiris a Oscar, ve Spartě naopak na těchto postech Kairinen nebo třeba Laci. Přesně takové typy z „domácího“ odchovu my nemáme. Ale pro oba zmíněné celky je to dobře, vznikla jim potřebná chemie, obě „S“ jsou vyvážená. Funguje jim to nejen výsledkově, ale i herně, dobře se na ně kouká. Zároveň je patrné, proč takoví hráči jsou na hřišti a co bylo cílem. A například Birmančevič ukazuje, že nemáme dost vlastních fotbalistů, kteří by byli podobně silní v driblinku a v soubojích jeden na jednoho,“ všiml si Podaný.
Kdo z českých borců se těmto cizincům může vyrovnat? „Vasil Kušej, jenže i ten prošel jinou formou mládeže v německých Drážďanech. Pak je tu Matěj Jurásek. Jde o to, aby svoje schopnosti neztratil, ale naopak je ještě rozvinul. Tím bude zajímavý pro zahraničí,“ poukazuje Podaný, jenž hřímá i nad jedním zásadním problémem českého fotbalu.
„Nepodporujeme naše hráče, v čem jsou silní. Když si vezmu borce z mé generace, tak se dbalo na to, abychom byli komplexní, ale v ničem konkrétním jsme nevynikali. Na naši fyzickou ligu to stačilo – drilem se to naučí i skoro každý trouba. Hlavní byla fyzička, abys to oběhal. Když se ztratil balon, základem bylo dostat se pod něj, vytvořit blok a plnit jednoduché defenzivní pokyny. Možná i proto se u nás někteří cizinci neprosadili, přestože jinde hráli prim. Naše liga byla prostě jiná,“ vysvětluje Podaný.
Ten má pro mládežnické trenéry cennou radu. „Musíme podporovat to, v čem jsou hráči výjimeční. Být univerzálem je fajn, ale časem spadneš do průměru,“ burcuje.
Na závěr má ale pro českou ligu pochvalná slova. „Dokonce i celky ze spodku tabulky jako Pardubice nebo České Budějovice se snaží hrát zajímavý fotbal, navzdory tomu, že jim to zatím nepřináší bodové ovoce. Přesto v jejich hře vidím rukopis trenérů, baví mě to. Jen nemají rozpočet na to, aby přivedli třeba dva zkušenější hráče, kteří by jim pomohli v rychlejším progresu. Skvělým příkladem je ovšem Sigma pod vedením Václava Jílka. Když jsem pod ním působil, a to jsem si u něj moc nezahrál, jeho tréninky byly kvalitní. Věděl jsem, že mě posunou a že mají smysl. Měl to dobře promyšlené a v Olomouci se ukazuje, že dlouhodobá práce má výsledky,“ uzavřel majitel 184 prvoligových startů.
