Za poslední tři noci toho prý moc nenaspal. „Měl jsem velké obavy,“ přiznal kouč Petr Rada. Vlastně úplně zbytečné, jeho Jablonec zvládl po domácím triumfu 5:1 bravurně i odvetu v Žilině a díky výhře 3:0 si zajistil postup do skupiny Konferenční ligy. Poprvé v historii klubu se povedlo projít přes kvalifikaci do hlavní fáze některého evropského poháru. A trenér se mohl konečně uvolnit…
Co cítíte?
„Samozřejmě úlevu. U nás novináři říkali, že odveta bude formalita. Před týdnem nás někteří lidé odepsali, že jsme ostudy, že už nemáme šanci. A pak se to takhle otočí. Tak to ve fotbale bývá. Žilina je hodně mladý tým, v Evropě až unikát. Má rychlé, dravé hráče. Dali pět gólů Tobolu, porazili Kypřany a v lize dominují. Už to je samo o sobě velký úspěch. Proto jsem měl obavy a opravdu jsem poslední tři dny nespal. Byl jsem trošku ostražitý. Ne trošku, dost. Čím jsem starší, tím jsem víc nervózní. A opatrnější. Ale první poločas jsme odehráli velice dobře. V některých situacích nás podržel brankář Hanuš.“
Kdy jste se uklidnil? Po Pleštilově první brance?
„Ne ne. Spadlo to ze mě až za stavu 3:0. Ve fotbale je možné všechno. Proti Tobolu dávala Žilina góly za šestnáctkou, které nejdou chytat. Nikdy nemůžete vědět, jestli to tam padne nebo ne. Navíc na tomto kluzkém terénu. Adidasy jsou taky dost rychlé balony. Dost jsem to dneska prožíval. Musel jsem se trošku odreagovat diskuzemi s fanoušky. Lidé tu byli příjemní. Fotbal bez lidí nejde. Vidíte, že když přijdou, je to lepší. Jsem rád, že jsme dostali slovenský tým. Nostalgie ve mně pořád je. Mrzí mě, že se republiky rozsekly.“
Nakonec si odvážíte ze Slovenska samá pozitiva, ne?
„Trošku mě mrzí zranění Doležala. Dostal loktem a má lehčí otřes mozku. Sám si řekl o střídání, což už musí bejt…Ale Čvančara ho nahradil velmi dobře. Na konci už hráli domácí vabank a my jsme vstřelili dvě branky. Tím je výsledek trošku zkreslený. Bylo to kvalitní utkání. Oba týmy byly dobře připravené, chtěly postoupit. Osm gólů tomu dvojzápasu ani neodpovídá. Rozhodla naše produktivita a větší zkušenost našich starších hráčů. Doma to bylo tak, že do čeho jsme kopli, to tam spadlo. Přitom v lize nás efektivita zlobí.“
Kam řadíte ve své trenérské kariéře tento postup?
„Na úspěchy já nehraju. Hraju na to, abych byl zdravý a mohl trénovat mladé kluky. Postup je zásluha hráčů. Já jsem tam jenom jako servis. Když to nevyjde, jsem na odstřelení. Pokud jo, oslavovaní jsou hráči. S tím už jsem se ve fotbale smířil. Potěšilo mě, že za mnou přišli ti mladí kluci ze Žiliny, podali mi ruku a popřáli, ať se daří. Pořád beru, že jsme jeden stát. Každopádně si cením toho, že jsme se dostali do skupiny. Málokdo nám věřil, když jsme dostali sedm gólů ve dvojzápase s Celtikem. Ale na jeho hřišti jsme nějakou branku dát mohli. Za stavu 3:0 jsme měli tři tutové šance. Tam nás efektivita vytrestala. Proti Žilině jsme ji měli.“
Skvěle hrál stoper Jaroslav Zelený. Co na něj říkáte?
„Jsem šťastný, že jsme ho udělali ze Slavie, že tady může hrát a pomáhat nám. Je rychlostně vybavený, hraje s přehledem, nenakopává balony. Ale pochválit musím i ostatní hráče. Když vezmu Housku nebo třeba Pilaře, musím smeknout. Jak to Venca po tom, co za zdravotní problémy prodělal, zvládl…A ještě na umělé trávě, která mu nesvědčí. Klobouk dolů. Žilina by v české lize hrála do první půlky tabulky. Možná i výš. Když ty kluky vidím, obávám se, že tady dlouho nevydrží. Bude o ně zájem.“
Rozjíždí se záložník David Houska, posila z Olomouce. Souhlasíte?
„Jsem s ním nadmíru spokojený. Je to fotbalista par excellence, v nejlepším věku. Je charakterově výborný a fotbalově nám strašně pomáhá. Doma se Žilinou odběhal třináct kilometrů.“
Budete muset pro skupinovou fázi posílit a rozšířit kádr?
„Uvidíme, jak to bude vypadat. Teď je euforie, ale další den to může být jinak. Doufejme, že bude ready Doležal. Každá ztráta by pro nás byla hodně bolestivá. Máme kádr osmnácti, devatenácti lidí. Slavia se Spartou jich mají třicet. Určitě budu bojovat o hráče, ať dostanou odměnu. Zaslouží si ji. Samozřejmě bych chtěl doplnit kádr. Ale abychom zase nevyndali peníze na prémie za něco jiného. Musí to být přínos, nejenom kus. Aby to mělo efekt.“
