Rada si oddechl: Ležela na mně postel. Nevím, kam se tenhle svět řítí...
PŘÍMO Z DÁNSKA | Navzdory bodu, který má pro Jablonec nesmírnou cenu, to v něm po remíze na hřišti Randers (2:2) hodně bublalo. Trenér Petr Rada těžce nesl špatný vstup do druhé půle i neodpískanou penaltu po ruce domácího stopera. „Kvůli tomu budu hráče motivovat ještě víc, abychom už postup nepustili,“ slíbil.
Jak jste napínavý zápas viděl?
„Vstoupili jsme do něj dobře, hráli jsme vysoko, drželi soupeře daleko od naší brány, měli jsme i šanci. V kabině jsme se o přestávce samozřejmě koncentrovali, ale tohle je už na mě hodně. Čtyřicátá šestá minuta, dostaneme úplně zbytečnou branku, při které nám chybí důraz a razance, pak inkasujeme po vlastním gólu. Bylo to hodně složité se znova vybičovat, ale začali jsme hrát, znova se nabili, bylo nás najednou plné hřiště, domácí si asi mysleli, že to mají pod kontrolou. Snížili jsme a měli jsme dost příležitostí, abychom srovnali, což se nakonec povedlo Kratochvílovi. Viděli jsme, že domácí jsou otřesení.“
Navíc jste mohli kopat i penaltu…
„Nezlobte se na mě, ale nevidět takovou ruku. V Alkmaaru máme kopat penaltu, asi si všichni říkají, že jsme v Evropě zřídka, myslí si, že z nás můžou dělat otloukánky. Tyhle situace by měl rozhodčí mezinárodního formátu vidět. Musím hráčům poděkovat. Zůstali jsme na druhé příčce a budeme o to bojovat, teď budu hráče motivovat ještě víc, aby tuto šanci nepustili.“
Hodně to ve vás bublá, že?
„Nevím, kam se tenhle svět řítí. Chceme mistrovství světa každé dva roky, plyn bude stát sto tisíc, nemáme adBlue, do toho covid. Ještě že už jsem starej.“
Jak jste se cítil za stavu 0:2?
„Neležela na mně jedna deka, ale celá postel. Říkal jsem si, abychom to neotevřeli a nedostali další gól. Ale postupem času jsem viděl, že kluci nemají co ztratit, zmátořili se. Hráči v sobě znova našli sílu, protože chceme hrát dopředu, my nemůžeme bránit. Letí nám to tam a my už se klepeme, v některých situacích musíme kopnout balon na tribunu, abychom se zklidnili.“
Pomohlo, že Tomáš Čvančara šel jako náhradník na unavenou obranu?
„Může to tak vyznít. Tomáš byl čerstvý, určitě přinesl oživení. Rozhodl jsem se pro Martina Doležala, může se říct, že jsem měl s Tomášem šťastnou ruku. Vrátil nás do hry, pomohl nám. Zvažoval jsem dlouho, zda hrát na dva útočníky, ale pak jsem se rozhodl zhustit střed.“
Jak hodnotíte výkon Tomáš Hübschmana, který nastoupil v základní sestavě po dlouhé době?
„Tady jsem měl strach, protože dlouho nehrál a má svůj věk, ale rozhodl jsem se správně. Všichni víme, že jeho pohyb asi ve čtyřiceti letech nebude takový, ale čtení hry a to, co nastřádal za pětadvacet let mezinárodního fotbalu, se nezapomíná. Umí dát míč z jedné, byl hodně důležitý, i když jsem se rozmýšlel, zda ho za stavu 0:2 nesundat. Ale pak jsme se do toho dostali a chytil se i Tomáš. Nechci se chválit, ale udělal jsem dobře, že jsem ho nesundal.“
Už v příštím kole můžete slavit postup. Jak to berete?
„Jsem rád, že žijeme. Po těchto situacích budu hráče motivovat, aby to nepustili, abychom nebyli ti, kteří z toho vypadnou. Ještě víc než teď. Nehrajeme za sebe, ale za český fotbal, abychom dělali body do koeficientu.“
