Bičík před odvetou předkola: Jsou strašně vysocí, čekám třicet rohů
ROZHOVOR PŘÍMO Z KARAGANDY | Takovému počtu habánů mezi tyčemi ještě nečelil. „Je to těžké, různě vás blokují, kopou, štípou,“ říká liberecký David Bičík o kazašských obrech, kteří se nahrnou před jeho „flek“. A doufá, že mu s pacifikací soupeře pomůže stoper Jan Nezmar.
Nezmar vynechal Superpohár. Je pro vás důležité, že v Kazachstánu zřejmě nastoupí?
„Klobouk dolů před ním. Nedovedu si představit, že se zlomeným malíčkem odehraje na takové úrovni celý zápas. Smekám před ním, že zatne zuby a je schopný se takhle kousnout. Opět je vidět, jak mu na Liberci záleží. Je to úžasné. “
Jste tedy klidnější, když je v obraně?
„Je poznat, že hraje fotbal iks let a že má velké zkušenosti. Ví, do jakého prostoru může čekat přihrávku, protože hrál útočníka přes patnáct let. Je znát, když chybí. S Karagandou to uskákal, když se tam několikrát vynořila ta jeho plešatá hlava na malém vápně... Hodně mi v bráně pomáhá, když vím, že se můžu spolehnout na někoho, kdo takhle dobře hlavičkuje.“
Jak se vám vůbec chytá proti tak vysokým hráčům?
„Je to nepříjemné. Šest nebo sedm hráčů Karagandy má přes 190 centimetrů. Při každé standardce vám vlezou do brány, do toho dalších šest našich obranných hráčů. Kolikrát ani nevidíte balon a musíte použít všechno, abyste se k němu dostal. Ještě jsem nezažil, aby se vám do brány narvalo tolik vysokých hráčů.“
Šachťor standardky vytváří i z autů, jsou-li alespoň v trochu přijatelné vzdálenosti od vaší branky. Jaké to je?
„To je také nepříjemné. My jsme si na ně stoupali v prvním utkání jako na klasický roh. Byl tam volný akorát Vašoun (Vácha) s Nezmičem, kteří to hlídají pozičně. Když jsem byl v Kladně, takhle tam házel auty Tomáš Strnad. Ale nikdy jsem nebyl v pozici druhé strany, kdy jako gólman čelíte dlouhým autům. Musíte to brát jako roh, a když vám to jde do malého vápna nebo kolem, musíte obráncům pomoci.“
To čelíte dejme tomu třiceti „rohům“ za utkání?
„No je to tak. Také se na to připravujeme. Pro Karagandu je to díky výškové převaze silná zbraň. Hlavně jim nesmíme dovolit tolik standardek jako v prvním zápase. Připravovali jsme se na to, ale bylo jich strašně a zbytečně moc. “
Liberec se v úvodu sezony zatím hledá. Co mu chybí oproti minulému ročníku?
„Bavíme se o tom pořád, řešíme to, ale nemáme tušení, co se děje. Je pravda, že minulou sezonu jsme odehráli ve dvanácti lidech a že nějaká nakumulovaná únava se mohla přenést do přípravy. Všichni doufáme, že to v Karagandě nějakým způsobem ukopeme a zase budeme mít o týden více času naši hru zlepšit.“
