Finále LM očima Kotala: V Juve nejsou namistrovaní, Ronaldo skoro nebrání

Očima Václava Kotala

Prostředí a atmosféra v Juventusu na hráče působí tak, že nikdo nic nevypustí a podřídí se beze zbytku týmu. Všichni vědí, co a jak mají hrát, ale hlavně jsou ochotní to plnit. Když si vzpomenu, jak hráli Mandžukič nebo Higuaín v minulých klubech a jak hrají v Juventusu, nestačím se divit. Dřív to byli individualisti, kteří to měli v hlavě nastavené podle hesla - hrajte všichni na mě, já to zakončím.

Nechci říct, že by Mandžukič v Bayernu Mnichov na hrotu chodil pěšky. Ale defenziva se ho moc netýkala. Tady pracuje pro tým! V semifinále s Monakem to dozadu odmakal naprosto skvěle. Přitom se v Turíně přesunul z hrotu doleva. Nikdy by mě nenapadlo, že to může hrát, ale zvládá to výborně. Brání aktivně a agresivně.

Starší hráči, kterých je v sestavě Juventusu hodně, jsou nenasytní. Mohli by si říct: Už máme za sebou fůru úspěchů. Ale oni nejsou namistrovaní. Skvěle se radují z každé výhry. A je na nich vidět, že se vzájemně respektují. To dělá dobré vztahy. Není umění spoluhráči vynadat, když se mu něco nepovede, ale povzbudit ho v situaci, když se mu nedaří. V Juventusu jsou k tomuhle hráči vychovávaní.

Očima Václava Kotala

Organizace hry Juventusu je perfektní. Díky ní může mužstvo, které není složené z nejdražších top hráčů jako Real Madrid, projít opakovaně až do finále Ligy mistrů. V tomhle má určitě italský klub nad Bílým baletem navrch.

Neprostupná defenziva vychází zprostředka. Střed hřiště mají neustále obsazený, protože vykrývají nejkratší cestu k brance. Moc se mi líbí, jak zaujímají co nejrychleji postavení mezi míčem a brankou. Než jdou napadat soupeře, postaví se mezi míč a branku. Proč? Jednak aby zamezili kolmé přihrávce středem a aby se stačilo vrátit co nejvíc hráčů do obranného postavení.

Liga mistrů

2. června 2017 • 11:31

Nedvěd před finále LM varuje před střechou: Real je můj osudový soupeř

Juventus nehraje ve všech zápasech na tři obránce. Jejich obranná fáze kolikrát vychází i ze čtyř obránců. Záleží na tom, kolik hráčů soupeře útočí. Pro tříobráncový systém je ideální, jestliže soupeř hraje na dva útočníky. Role obránců je pak ulehčená, protože vědí, kde mají svého hráče. Horší je, když soupeř hraje na jednoho útočníka. Potom se hráči musí protáčet.

Proto bude záležet, jaké rozestavení zvolí Zinedine Zidane . Na výběr má tradiční útok Bale, Benzema , Ronaldo . Ale při zranění Balea nastoupila nadstandardní útočná dvojice Benzema Ronaldo společně s Iskem. A ten se mi hrozně líbil. Pracoval na obrovském prostoru.

Každopádně Benzema s Ronaldem, pokud nebudou zranění, jsou v základu jistí. Což pro Juventus znamená nutnost zdvojování. Obránce Barzagli už není tak rychlý. V semifinále s Monakem mu moc pomáhali Dani Alves a Cuadrado. 

Výhodou starších obránců Juventusu je, že umějí takticky vyzrát na rychlejší soupeře. Nechtějí jim sebrat balon, zaujímají takové postavení, aby je rychlejší protivníci nemohli snadno obejít. Nikdy nejdou do aktivního odebírání míče. 

Očima Václava Kotala

Kvalita Ronalda je nezpochybnitelná. Má excelentní výběr místa v pokutovém území. A jestliže má spoluhráče, kteří ho dokážou ve vápně najít, vznikne z toho třeba v semifinále s Atlétikem gól hlavou z pozice mezi dvěma soupeři. Je také nesmírně nebezpečný v čelném postavení. Když ho necháte otočit a rozběhnout, těžko se zastavuje.

Ale podíváte-li se na statistiky, zjistíte, že skoro nebrání. Řekl bych, že je hráčem, který se šetří na to, aby měl dostatek sil na maximální zrychlení a maximální koncentraci v útočné fázi. Zatímco všichni ofenzivní hráči Juventusu zvládají i defenzivní práci, Ronaldo ne.

Liga mistrů

2. června 2017 • 09:23

ANKETA: Ronaldo, Dybala, Buffon… Zvolte NEJ tým finále Ligy mistrů

Unese to Real ve finále? Zatím to tolik nepociťoval, tady by se však mohla absence jednoho hráče při bránění projevit. Všichni obránci Juventusu totiž umějí založit útok. Chiellini s Barzaglim vyjedou klidně dopředu, o krajních hráčích nemluvě. Jestliže Ronaldo bude hrát na Alvese, uvidíme, kým Zidane tenhle prostor vyztuží. Ale třeba Alves nebude tolik útočit, když tam bude mít Ronalda. Anebo Zidane donutí největší osobnost týmu bránit.

Zajímá mě také, jak se Ronaldo vypořádá s těsnějším bráněním. Ve španělské lize se nehraje tak natvrdo jako v Serii A, je tam většina menších, rychlostně a technicky dobře vybavených hráčů a bránění je trošku volnější.

Situace v Itálii? Ve středu hřiště mají hráči celkem dostatek prostoru na převzetí míče. Ale v šestnáctkách se brání hodně natvrdo. Týmy si natvrdo totiž uvědomují, že tam se rozhodují zápasy. A tak pracují ruce, do soubojů se chodí důrazně, někdy až za hranicí z pravidel. Rozhodčí to můžou t těžko odpískat, neboť se útočníci nebo s obránci drží rukama navzájem. Je to rvačka. Když si promítnu, jak Chiellini umí řešit složité situace skluzem, což předvedl i v zápase s Monakem, kde takhle zachránil mužstvo od gólu, nebude to mít Ronaldo jednoduché.

Nemůžete dobře útočit, když nebráníte dobře. Správným obranným postavením si chystáte půdu pro bleskově rychlý protiútok. Pokud útočníci nebrání a zůstanou vpředu u svých strážců, tak i když získáte míč, akce se zpomalí. Kam totiž může jít zapomenutý útočník? Jedině proti balonu, aby ho sklepnul. To se rovná zpomalení.

U Juventusu tohle nehrozí. Všichni hráči se po ztrátě míče stáhnou až k půlicí čáře nebo až na vlastní půlku. Po zisku míří přihrávka na hráče, před kterým je prostor. Rychlost akce tak může být zachována. A protože Juventus se dokáže bleskově v pěti šesti hráčích zapojit do protiútoku, je tím pro soupeře strašně nebezpečný.

Monako v semifinále avizovalo, že pokryje kraje. No jo, ale během prvního poločasu šel Juventus málem dvakrát sám na bránu prostředkem. Nebo ta nádherná branka se dvěma patičkami - první poslal Dybala míč na Daniho Alvese, ten druhou uvolnil Higuaína, následovala střela a gól. To bylo pro fotbalové fajnšmekry!

Ještě aby nedošlo k mýlce. Juventus používá i vysunutý presink. Ale jen v situacích, kdy to má smysl. Tedy když presink může být efektivní. Pokud soupeř kvalitně kombinuje, proč by ho měli hráči nahánět u vápna a ztrácet tím síly. V takovém případě je lepší si na soupeře počkat a vytvořit maximální tlak u půlicí čáry.

Juventus umí výborně také rozehrávku postupného útoku. Obránci rozehrají míč na jednu stranu a pak přijde křížná přihrávka na volnější druhou stranu do situace dva na dva. V čem je plus takového přenesení hry? Čím míň hráčů je na jednom místě, tím víc prostoru tam vzniká a tím pádem stoupá i pravděpodobnost úspěšného založení útoku než v situaci pět na pět. Proto Juventus dlouhými diagonálami vyhledává prostory s menším počtem hráčů.

Dani Alves, to je pro trenéra ideál. Dokáže totiž centrem přesně najít jediného spoluhráče, kterého má v pokutovém území. Takže stačí říct: Ty nabíhej do vápna a Alves ti to nahraje. Jak tenhle Brazilec trefuje centry na hráče, je neskutečné.

Český ligový obránce se pětkrát dostane do stejné pozice jako on, ale tři balony jdou za bránu, po jednom se hází aut a dalším míčem trefí prvního soupeře. Efekt toho hráče s míčem pro tým je tedy nulový, kdežto Alvese skoro stoprocentní. Tým to náležitě využívá. Když hraje Alves, gró centrů chodí z jeho pravé strany. A Higuaín s Mandžukičem nabíhají do koncovky. Vědí, že umí přesně přihrát. Dobře centrovat umí samozřejmě i vlevo hrající Alex Sandro.

Čím to, že se Alves při centrech téměř nemýlí? Prostě umí kopat. To je celé. Také mu vyhovuje způsob hry Juventusu. Ten má obranný blok těsný, takže hráči jsou blízko u sebe. Hloubka defenzivy je 20 metrů. A jestliže není hřiště na bránění velké, nadřete se míň, než když je roztažené. Alvesovi to šetří síly.

Marcelo? Vynikající. Když v některých zápasech zkoušel Real hrát na tři obránce, ještě víc mužstvo využilo y jeho kvalit. Dostal se výš, do pozice krajního záložníka, a byl velmi silný dopředu. Hlavně v kombinaci.

Liga mistrů

30. května 2017 • 14:46

Nechtěný „šmejd“ míří mezi legendy. Allegriho mají v Juventusu za génia

Dybalovo největší plus? Je mezi dvěma strážci. Přesto prvním dotekem převezme míč tak, aby ho neztratil. Navíc vyleze z té situace efektivně pro tým. Jeho orientace pod tlakem soupeře je skvělá. ře A samozřejmě vyniká v koncovce. V létě bude předmětem zájmu top velkoklubů.

Ještě bych zmínil záložníka Pjaniče. Když jsem pracoval m ve skautingu Sparty, byl jsem ty, na utkání české osmnáctky v Lucembursku. On tehdy za lucemburskou mládežnickou reprezentaci hrál a vyčníval. Přihrávka, přehled ve hře, fantastická kopací technika. Jeho největší předností je, že přihrávkou umí vyhovět nabíhajícímu spoluhráči. Jestliže se rozběhne Higuaín, může si být jistý, že Pjanič ho přihrávkou dostane do výhodnější a nikoli složitější pozice, než ve které byl. Hráči se smyslem pro takhle kvalitní průnikovou přihrávku se teď hodně cení.

Radost Gigiho Buffona po brance Juventusu • Foto Reuters

Očima Václava Kotala

Buffon je špičkový brankář, který se musí udržovat v kondici, podobně jako další starší hráči, sám. U nich už trenér působí spíš jako konzultant. Oni sami vědí, co potřebují. Mně se u něj moc líbí vykrývání střeleckých úhlů. Jako u Petra Čecha. Oba naprosto skvěle vykrývají prostory, ze kterých může soupeř střílet. To z nich dělá nadstandardní brankáře. Vždycky to vypadá, že mají štěstí, protože je míče trefují přesně tam, kde stojí. Ale je to jejich umění. Oni předpokládají, kudy hráč může vystřelit, a přesunou se tam. Mají s tím ohromné zkušenosti. Je to stejné jako s Chiellinim. Ten odklidí nebezpečný centr z malého vápna vedle brány, kdežto u jiných obránců tatáž situace skončí vlastním gólem.

Víc šancí dávám Juventusu. Způsob bránění, zakládání a vedení útoků, všechno je v jeho hře založené na vědomě nacvičených věcech. Real má obrovskou sílu v útoku a dokáže se vypořádat s nepříznivým vývojem zápasu. V semifinálové odvetě s Atlétikem Madrid brzy prohrával 0:2, ale pak už soupeře do ničeho nepustil a kontroloval postup. Má ve svém středu Ronalda a další skvělé individuality. Ovšem Juventus jde do finále s čerstvým scudettem a triumfem v italském poháru. A získat treble, to by bylo něco! Je to obrovská motivace. Zejména pro starší hráče.