Už má na kontě ligový titul, hned dva triumfy v národním poháru i parádní jízdu Evropskou ligou. Ovšem teď udělal krok ještě o level výš. Jindřich Trpišovský dovedl Slavii po dvanácti letech do Ligy mistrů! „Splnili jsme si sen. Všichni jsme šťastní za celý klub,“ usmál se kouč Pražanů po postupové odvetě duelu s Kluží (1:0). Na tiskové konferenci, která trvala půl hodiny, se rozpovídal o vysněných soupeřích pro skupinu, komplikovanému průběhu trenérské kariéry, možných změnách v kádru i důvěře v Davida Hovorku, jenž musel ustát velký tlak.
Je tenhle postup největším úspěchem vaší kariéry?
„Můj největší úspěch je, že jsem rok a třičtvrtě vydržel ve Slavii, když se podívám do historie slávistických trenérů (směje se). Ale těch úspěchu je spousta. Vzpomínám na první ligové vítězství, na postup do EL s Libercem, pak liga, double. Všichni víme, jak je těžké se do Champions League dostat. Je to určitě obrovský úspěch, papírově asi největší. Ale pro mě je to jen další z řady, který se nám s realizačním týmem povedl. A je to největší úspěch pro lidi na Slavii. Já jsem zažil asi třicet zápasů v Evropě, spoustu atmosfér i stadionů, ale co se děje tady, je prostě fantastický.“
Co krátce po zvládnuté odvetě prožíváte?
„Všichni jsme šťastní za celý klub. Splnili jsme si sen. Když jsme vyšli na rozcvičku, už čtyřicet minut před zápasem byl plný stadion. Vidíte, jakou radost můžete lidem přinést a ten pocit, že by to nedopadlo… Jsem rád, že se to povedlo a je to za námi. Jsme hrdí a šťastní. Před šesti lety s Měcholupy jsem byl ve třetí lize, teď jsem v Lize mistrů. Ani nevím, jestli to bude pravda, až se probudím. Jsme rádi, že Slavia má zase následovníky Standy Vlčka, Martina Vaniaka a dalších. Je to završení práce, kterou jsme před rokem a půl v zimě začali. Bylo cítit obrovské očekávání, nikdo z nás si neumí představit, jaký tlak hráči zažívali za stavu 0:0 třeba v šedesáté minutě. Viděl jsem na nich, jak strašně po tom touží.“
A nejen oni.
„Musím ještě zmínit Jardu Tvrdíka . Ve fotbale je tři a půl roku a má dva tituly, dva poháry, dvě skupiny Evropské ligy a teď i Champions League. Ta vizitka je neuvěřitelná. Hodně je to o něm, klub řídí a vede ho nějakým směrem. Je to samozřejmě práce taky všech lidí okolo, ale nemělo by se zapomenout, že on s panem Šimáněm klub v určité době zachránili. Ta cesta a vzestup Slavie začala už v téhle době, teď je možná na vrcholu. Nevím, co je víc, jedině Champions League asi vyhrát.
Jak jste pracoval s hráči ohledně toho, aby ustáli tlak?
„Snažili jsme se dělat všechno stejně jako vždycky. Říkal jsem, že musíme zapomenout, že byl nějaký první zápas, že je to dvojzápas. Všechny zápasy, které hrajeme, stejně musíme vyhrát. Teď je to jen o tomhle jednom zápase. Ale pak stejně záleží na rozhodnutích na hřišti, na konkrétních situacích. Kluž tam měla hezké akce, pak je to o milimetrech. Jestli Ondra Kolář chytí standardku, jestli zareaguje na pohyb, nebo bude čekat centr a tak dál… To jsou chvilková rozhodnutí pro odvážný. Bylo to těžké, dva měsíce nikdo nemluvil o ničem jiném, hráči to vnímali. Navíc jsme se museli připravovat na soupeře, který byl velice těžký. Nejen skvěle technicky vybavený, ale vydržel s námi i běhat. Měl skvělou mentalitu, vyzařovala z něj síla od trenéra. Bylo vidět, jak jsou semknutí. Složité je zlomit.“
Už máte titul i národní pohár, teď navíc postup do Ligy mistrů. Jaký může být další cíl?
„Teď mám v hlavě spíš prázdno, úlevu, šťastnej pocit. Ale už jsme s Nicem Stanciem řešili zápas v Opavě, to je teď nejbližší cíl. Ve čtvrtek se podíváme, koho nám nalosují. Když jsme se tam dostali, tak aby to stálo za to. Všichni máme nějaká přání, to moje je jasné. Obecně jsem rád, že jsme už na všechny cíle dosáhli. Ale šijeme si na sebe bič, všichni budou čekat, že je obhájíme a teď ještě postoupíme ze skupiny.
Vysněný soupeř je Liverpool?
„Ano, pro mě je to jasný. Kvůli Kloppovi, ale i Anfield Road, je to vítěz Ligy mistrů… A kdybych měl říct ještě další tým, tak Juventus s Ronaldem v Edenu by byl pro všechny zážitek.
A co znovu Chelsea?
„Přál bych si spíš jiný tým, abychom se my i fanoušci podívali zase na jiný stadion. Ale určitě bych chtěl do Anglie. Nejradši bych bral Tottenham, Liverpool a Chelsea, i když to samozřejmě nejde. Ale anglický tým je prostě nejvíc. Něco noblesního, něco co se těžko pojmenovává. Víc než fotbal.“
Může Slavia pomýšlet na postup ze skupiny?
„Strašně bude záležet na aktuálním rozpoložení i na skupině. Budeme se chtít prezentovat co nejlíp. Loni jsme se všemi týmy v EL hráli zápasy, kdy jsme si na body dokázali sáhnout. Věřím, že teď to bude stejné. Ale bude to hrozně těžké, je to nejvyšší level, který vůbec existuje. Na druhou stranu věřím, že tam dokážeme zahrát i líp než proti Kluži. Už nebudeme tolik nervózní a na hřišti si víc dovolíme.“
Za postup Slavia vydělá téměř 400 milionů korun. Budete ještě uvažovat o posílení kádru?
„Musíme si na to sednout, dál čelíme nabídkám na naše hráče. Když nikdo neodejde, tak ne. Pokud ano, budeme o tom uvažovat. Řešíme to průběžně, protože zájem o naše hráče je. Snažíme se na možné budoucí odchody připravovat třeba jako v případě Oscara. Ale určitě to teď není tak, že by někdo měl přijít hned. Je nás dvacet plus gólmani. Pokud se nikdo nezraní, určitě nemáme v plánu někoho přivést jen proto, že jsme postoupili.“
Říkal jste, že před lety jste si ani nedokázal představit, že to můžete dotáhnout takhle daleko. Kde se to zlomilo? Co poradit mladým trenérům, kteří jsou ve stejné pozici jako vy tehdy?
„Musíte mít hlavně štěstí na lidi okolo sebe, to já mám obrovský. Na realizační tým, který se mnou jde celou dobu a neskutečně mi pomáhá. Na Honzu Nezmara, na lidi ve Slavii. I na lidi, kteří mi umožnili přestat dělat civilní povolání a studovat profilicenci, což není úplně jednoduché. Stojí nějaké peníze, mně to zaplatil táta. Těch úskalí je strašně moc. Můj sen bylo zažít ligový zápas, pak se to díky lidem posunulo dál. Třeba pan Karl v Liberci, který mě vytáhl z Viktorky Žižkov a svěřil mi tým, který hrál kvalifikaci EL. To od něj byla obrovská odvaha. Lidé vám zkrátka musejí dát šanci. Já znám spoustu fantastických trenérů od mládeže, kteří se nikdy dál nedostali. Když cítíte sílu a podporu od lidí kolem sebe, pomáhá vám to. Měl jsem i štěstí na hráče, kteří se na mě po cestě nabalili. Mají výkonnost i charakter, aby zvládli takový zápas jako proti Kluži.“
Konkrétně?
„Třeba David Hovorka byl pod obrovským tlakem, že má někoho nahradit. Někteří pomalu trhali permanentky, že nám odešli dva hráči a že to nezvládneme. My přitom dostali jeden gól za deset soutěžních zápasů. Původně jsme ho přiváděli jako dalšího hráče do kádru. Bavili jsme se o tom, že tady bude obrovská konkurence – Deli, Míša, Kudy, potažmo Jugy. On řekl, že si to chce vydobýt a do té konkurence šel. Zaplaťpanbůh, že jsme to udělali, on to prostě musel zvládnout.“
Vy ho koneckonců dobře znáte.
„Byl do toho hozenej. Stejně jako když jsme si ho brali ze Žižkova do Liberce. On hrál první zápas hned v předkole Evropské ligy se Šmonou, pak za měsíc na Marseille bránil Batshuayiho. Uhlídal spoustu dobrých útočníků. Proto jsem o něm byl strašně přesvědčený. Vím, že tyhle velký zápasy umí. Je jako zabiják, když jde do klece. Stříká z něj testosteron, je šťastný, že může hrát. A byl pod velkým tlakem. Přivést někoho, kdo má nahradit Ngadea s Delim, protože potřebujeme postoupit do Champions League? Nevím, co se dá vymyslet těžšího. Klobouk dolů před ním, jak to ustál.“
Ulevilo se vám, že to vyšlo a všechny tahy se vám vlastně povedly? Situace se stopery nebo třeba i příchod Nica Stancia, který by v případě neúspěchu byl asi ještě o něco kontroverznější.
„Samozřejmě jsem rád. Opustili nás skvělí hráči - Ngadeu, Deli, Stoch, Zmrhal. Mužstvu jsme dost pustili žilou. A není jednoduché přivést nové hráče a hned je do toho zapracovat. Klobouk dolů před nimi. Myslím, že Nico bude hrát ještě líp, ve dvojzápase úplně neukázal všechno, co umí. Jeho deficit je znát, měl dlouhou pauzu. Teď poznává mužstvo, musí ho pochopit i spoluhráči. Někdy na hřišti přemýšlí jinak než všichni ostatní. Ale když je na hřišti jsem klidnější. Vím, že se do nebezpečných situací dostane. Navíc málokdo má střelu jako on.
Hrajete hlavně proti českým soupeřům. Jak je těžké nastavit hráče na vyšší level v evropské konfrontaci?
„Dneska byl rozdíl vidět. Pamatuji si moment z druhé půle, kdy se chtěl Tomáš Souček otočit a zklidnit hru, ale najednou u něj během vteřiny byli dva hráči. On nemá klid a ztratí balon, který by v české lize neztratil. U protihráčů je hlavně strašně vysoká herní inteligence. Česká liga je zase daleko náročnější na běhání. Kluž v prvním zápase naběhala týmově 106 kilometrů, my 115. Ale nejvíc rozhoduje rychlost rozhodování a první dotek. Když jsme se nestihli rychle přesunout k soupeři, hned byla otočená hra, centr do vápna a pak se jen modlíte, abyste nedostali gól. Když dáte soupeři vteřinu prostoru, on ji využije. Rozhodování je klíč.
Nějaký konkrétní příklad?
„Zase si vybavím Davida Hovorku, jak vyvezl tři míče a předal je doleva Bořilovi, pak z toho byla i gólová akce. Když budete mít hráče, který v téhle chvíli zazmatkuje, jste bez míče a zase musíte soupeře honit. Hodně lidí se na Hovorku ptalo. Říkali, že na českou ligu je dobrý, jenže jak to zvládne v Evropě? Já naopak říkal, že v Evropě bude hrát ještě mnohem líp než v české lize. Tam jsou hráči silní v soubojích, ale v Evropě potřebuje tu rychlost rozhodnutí. Přečíst hráče, vědět kdy ho dostoupit, kdy odcouvat.“
Jak se po sérii úspěchů dál držet při zemi?
„Vždycky říkám, že není nic staršího než včerejší úspěch. Teď je to skvělý, ale až budeme hrát v Opavě, už si to nikdo nebude pamatovat. My na ničem spát nebudeme, víme, jaký fotbal je. Je to spíš pro lidi, aby fandili pořád stejně a vážili si i obyčejného ligového vítězství. Abychom mezi sebou nehledali spory a užívali si atmosféru. Slavii v minulosti zažila obrovské rány, na to by si vždycky všichni měli vzpomenout. Fanoušci by měli hráče podporovat, pokud do toho budou dávat všechno jako doposud. Až budou uhýbat ze soubojů a budou líní na krok, pak můžeme nadávat, ale to tady zatím nikdo nedělá.“
Góly
Domácí: 66. Bořil
Hosté:
Sestavy
Domácí: Kolář – Coufal, Kúdela, Hovorka, Bořil – Souček, Král – Masopust, Stanciu, Olayinka – Škoda (C).
Hosté: Arlauskis – Sušić, Burca, Muresan, Camora (C) – Luís Aurélio, Bordeianu, Djoković – Deac, Rondón, Omrani.
Karty
Domácí: Kúdela
Hosté: Muresan, Deac, Tucudean, Djoković
Rozhodčí
Rocchi – Meli, Peretti – Mariani (ITA).
Stadion
Eden Aréna, Praha-Vršovice
Návštěva
18 562 diváků
