Shamrock - Sparta 0:2. Úspěšný vstup do bojů o LM, trefil se i Wiesner
PŘÍMO Z DUBLINU | Je potřeba zvládnout tři dvojutkání, tedy šest zápasů. První si může Sparta odškrtnout. Začátek cesty do Ligy mistrů zvládla v Dublinu, kde zdolala místní Shamrock Rovers 2:0 - a to poměrně v klidu. Odveta, která se hraje příští úterý na Letné, by měla být už jen formalita. Rozdíl je znatelný.
Fanoušci v zelenobílém se pět minut před koncem zápasu postavili a začali vytleskávat svůj mančaft. Ne, Rovers nevyhráli, přesto byli oceněni. „Miluju fotbal na Ostrovech,“ říkal před utkáním sparťanský trenér Lars Friis.
Tenhle moment dal jeho slovu razítko.
Irští mistři přitom nemohli myslet na lepší výsledek, na českého šampiona neměli. Jenže šli do střetu s vervou, nadšením, nasazením. To se cení.
Sparťané jsou však jiný level. Do hry šli s oběma last minute posilami. Mathias Ross se ukotvil do středu defenzivní trojky, Imanol García (na dresu má křestní jméno) na post levého wingbeka. Svítivě zelenou pásku natáhl na levou paži Qazim Laci a došlo tak na pondělní slova Lukáše Sadílka: „Já kapitán nebudu.“
Při zápase se potvrdila koučova slova. Atmosféra byla typická, trochu jiná, než je na kontinentu obvyklé. Osmitisícový stadion byl plný, dorazilo také na šedesát sparťanů. Když spustil kotel za bránou hlavní chorál, postavila se také celá hlavní tribuna a přidala se.
Odezvu u fanoušků však nacházejí záležitosti, které by v Česku přešli mávnutím ruky. Ve chvíli, kdy domácí tým (stalo se to jen párkrát) předvedl kombinaci nakrátko, bylo ticho. Zato když kapitán Roberto Lopes, reprezentant Kapverd a místní legenda, zablokoval centr, vybuchli nadšením.
Ani rozehrávka od gólmana přes obránce, takzvaná výstavba hry, tolik populární a využívaná, na předměstí Dublinu nefrčí. Pokud se do ní domácí pustili a vykombinovali se z presu sparťanů, ozývalo se jen: „Jesus, Jesus.“ V překladu: Radši opatrně, nakopněte balon za obranu, to se nám líbí!
Ono se ale nebylo co divit. Právě napadání bylo jasnou sparťanskou zbraní. Tenhle záměr byl znát hned od startu zápasu. Útočná trojka Veljko Birmančevič, Jan Kuchta, Indrit Tuci vystupovala až na hranici pokutového území, hosté díky tomu získávali míče prakticky hned v zárodku akcí. Na druhou stranu z toho nebyli schopni nic vytěžit, protože jejich přepnutí z defenzivy směrem vpřed nebylo rozhodně bleskové. Rovers se vždy stačili zformovat. Zápas se měnil v jakousi obehrávanou, na čekání na šance.
Bylo zřejmé, že si je vytvoří Sparta, viditelně má kvalitu na vyšší úrovni (vynikal snad jen střední záložník Neil Farrugia). První zahrozil Birmančvič skrytou střelou, gólman lapil. Jenže tu největší dostali jako dárek domácí. Brankář Peter Vindahl ve 30. minutě odflákl rozehrávku a domácí se dostali k jasné možnosti. Faruggia sebral jeho pomalou přihrávku, měl před sebou prázdnou bránu, od níž byl nějakých dvacet metrů. Chvilku však zaváhal, proto stačil do jeho střely skočit skluzující Ross.
Shamrocku se jeho malá průraznost vymstila. Stejně jako občasné kombinační pokusy. Ve 38. minutě totiž jeho rozehrávku vystihl García, šel sám na gólmana, Leon Pöhls jeho střelu zastavil levou rukou, ale po dalším odrazu se k dorážce dostal Birmančevič a byl nekompromisní.
Gól vlastně určil další průběh. Sparta měla držení míče přes sedmdesát procent, šla si pro výsledek, který potřebuje do odvety. Už o přestávce Friis dvakrát střídal, brzy přišly další změny. Klíčový křídelník Lukáš Haraslín odkopal poločas, bylo znát, že je plný elánu.
Hosté se navíc prosadili i podruhé. V 65. minutě Kuchta přetáhl centr na Tomáše Wiesnera, jenž se poprvé v životě prosadil v evropských pohárech.
O vítězi bylo přes závěrečnou domácí příležitost jasno. A mělo by být také o postupujícím.
