KOMENTÁŘ - Sparta červeně vykrvácela, do 4. předkola Ligy mistrů půjde zásadně oslabena. Jenže může si za to sama. Týmu Jozefa Chovance chybí na začátku sezony základní fotbalová vlastnost: disciplína. Odveta v Poznani to jasně demonstrovala.
Kouč (a vedení klubu) musí přitvrdit, bez pardonu odsoudit každou nepravost.
Osm zápasů – a tři úlety. Tři úlety hvězd, tahounů, důležitých mužů.
Červenou kartu Tomáše Řepky ze Superpoháru proti Plzni mezi ně nepočítejme. Jednalo se o faul, navíc poměrně přísně posouzený. Z dalších sparťanských hříchů však mrazí. Především z jejich šílené zbytečnosti…
Řepka plivne na soupeře při duelu se Slováckem. O pár dnů později přijdou zkraty v odvetě 3. předkola Ligy mistrů v Poznani. Marek Matějovský se ožene loktem v přerušené hře. Libor Sionko vlétne jak utržený vagón – navíc s vpřed vystrčenými kolíky – do naprosto bezvýznamného souboje u postranní čáry.
Oba zkušení záložníci předvedou svou zběsilost ve chvíli, kdy je o postupu přes Lech rozhodnuto. Ve chvíli, kdy právě oni mají zachovat klid, obrousit sparťanskou reakci na polské provokace. Jenže oni selžou.
A pozor, nemusí je to stát účast pouze v prvním duelu rozhodujícího předkola. Matějovský i Sionko totiž viděli červenou kartu přímo, tedy bez předchozího napomenutí. Proto mohou být ztrestáni i tvrději než distancem na jedno utkání.
Základní otázka tak zní: Kde se bere povolená disciplína, tato sparťanská nemoc? Je vlastně logická. Nejuctívanější postava klubu, kapitán Řepka, je známý rabiát. Když právě on poplive soka (což je mimochodem společně s korupcí největší fotbalový hnus), vedení jej dostatečně neodsoudí, pouze pošle do světa bezpohlavní zprávu o jakémsi interním potrestání.
Trenér a generální sportovní manažer Chovanec se však musí chovat jinak. Jasně, přímočaře, tvrdě. Tak si nyní musí »podat« Sionka s Matějovským.
Jinak pojede vlna úletů dál.
Související články
