Kerič: Otesánek je Pinocchio?

Pokud by si chtěl Andrej Kerič udělat v Chorvatsku reklamu, lépe si to načasovat nemohl. Odborníci na marketing by ho nejspíš pochválili. Spartě vstřelil dva góly právě před odvetou Poháru UEFA s nejslavnějším chorvatským celkem Dinamem Záhřeb. "Taky mi hned volalo asi pět chorvatských novinářů," uvedl Kerič.

Ptali se, jak na Spartu?
"Ptali se, jak je na tom. Teď se o ní v Chorvatsku dost psalo. Dinamo je u nás hodně sledované a každá nová informace se hned objevila na internetu."

A na vás?
"Je zajímala hlavně Sparta, Slovan a já moc ne. O mně se u nás moc nepíše." (úsměv)

Takže dva góly pro vás byly velkou reklamou...
"Reklama to sice byla, ale já ji nepotřebuji, to je jejich problém, že to jinak nesledují."

Dal jste dva góly Spartě. Ceníte si jich nejvíce ze všech?
"Myslím, že jo. Sparta je velmi silný soupeř a vlastně nejlepší český tým v posledních letech. I proti nám měla šance, hodně střílela ze vzdálenosti kolem dvaceti metrů, jenže my jsme tentokrát dobře bránili jako tým. To byl asi základ."

Sparťané říkali, že byli málo hladoví po gólu. Zato vy jste připomínal Otesánka. Víte, kdo je Otesánek?
"Otesánek? To nevím."

To je česká pohádka o páru, který nemohl mít dítě. Vyřezal si ho proto ze dřeva a ono obživlo...
"Takže něco jako Pinocchio?"

Ne tak úplně. Otesánek všechno snědl, byl pořád nenasytný. Jako vy v útoku. Tam vám to vyhovuje více než v záloze?
"To jo, raději hraji útočníka, ale nemám problém ani v záloze. V útoku se totiž tolik nemusíte soustředit na bránění."

Když jsme u těch pohádek, znáte nějaké české pohádky?
"Ani ne, v televizi na ně nekoukám. Stále mám problém s jazykem, ale už tak sedmdesáti procentům filmů rozumím. A knížku jsem si koupil jen jednu. Česko-chorvatskou konverzaci. Já knihy moc nečtu ani v chorvatštině. Ale noviny, to ano."

Za necelý rok v Liberci jste ale udělal pokrok, rozhovory už dáváte česky.
"Pomalu se učím, čeština a chorvatšina k sobě mají hodně blízko, takže to není tak velký problém, jako kdybych byl v Německu nebo ve Francii."

Už vás na ulici v Liberci fanoušci poznávají?
"Nevím, možná ano, ale aby za mnou někdo přišel a říkal mi ahoj a podobně, tak to ne. A jsem za to rád, protože můžu normálně chodit po ulici. Nejsem člověk, který by rád vzbuzoval pozornost."

Možná je to tím, že pro vaši drobnou postavu by člověk těžko hádal obávaného útočníka.
(smích) "Možná je to i tím."

Ukázal jste už Liberec své rodině?
"Asi před měsícem tu byla na týden maminka s bráchou a ségrou. Viděli zápas s Plzní. Ukázal jsem jim zoo, Ještěd a tak. Moc se jim tady líbilo. Tak, že by tu ještě zůstali. Až jsem jim musel říct, že je mám rád, ale jen na ten jeden dva týdny." (směje se)

Ještě na závěr. V létě se spekulovalo o tom, zda v Liberci vydržíte. Měl jste nějaké nabídky?
"Pokud vím, tak ne. Možná něco bylo, ale to se ke mně nedostalo."